Říkanky jako jazykově nejkreativnější období

Pro rozvoj myšlení a řeči je nejdůležitější období prvních 6 let – to je fakt, mnohokrát prokázaný. Co se do dítěte nedostane v tomto období, rodič těžko dožene. 

Až 40 % inteligence stojí mimo dědičnost a poslední práce prokazují, že vzdělávání dítěte má mnohem větší vliv než genetika. A to nejvíce v období do 6 let, kdy se IQ vytváří z více než poloviny, do 8 let dokonce z plných 80 %.

Říkankové a písničkové období jsou po tom první, kdy mluvíme na dítě ještě v kočárku, dalším důležitým pro rozvoj řeči a myšlení dítěte do 6 let.

Proč někteří rodiče přeskočí říkankové období?

Myslím, že rodičovské instinkty pracují. Zatímco pro rozvoj řeči, rytmu i myšlení velmi důležitý poslech lidových písní se již asi v mnoha rodinách nepraktikuje, říkanky intuitivně ano.

Rodiče však může překvapit, že jejich dítě říkanky nebaví. Mám na mysli ty starší. Ano, tohle se může stát, sama jsem tím u druhého dítěte prošla. Jak to, když první dceru Ladovy říkanky bavily?

Bylo tomu opravdu tak. Když jsem četla, že krejčí běží s žehličkou, syn koukal, jestli jsem se nezbláznila, a odběhl. 

Co s tím?

Věděla jsem, že děti, které si pohrávají s rýmy, jednoduchými, pro mnohé možná stupidními, jsou obdařeny mnohem větší jazykovou kreativitou. Rozhodně jsem neměla v úmyslu u syna toto poměrně dlouhé říkankové období, trvající někdy i více než 3 roky, přeskočit.

Náhoda tomu chtěla, že jsme ve třech letech syna jeli do Národního muzea. Tam jej nejvíce zaujala malá fotografie chlapečka s křivicí. Pořád se k ní vracel a ptal se: „A proč má ten chlapeček křivé kostičky?“ „Protože nejedl rybičky.“ A bylo to. Já si uvědomila, že tohle dítě, a je to stále častější i u jeho následovníků, mnohem více než pro nás žertovné Ladovy říkanky, baví rýmovat o jeho vlastním těle a světě kolem nás. Tak vznikla první říkanka Sváťa a ryby. Skutečně o tom, když Sváťa nejí ryby, kosti se mu křiví. Pak následovaly další. Do všech, aby čas s dítětem byl ještě více aktivně strávený, jsme přidali nějakou znalost nebo dovednost a dále inspiraci pro povídání rodiče s dítětem – záchytné otázky, zábavný úkol apod.

Syn říkanky doslova miloval. Ani nevíte, jak mě potěšilo, když si děti vybalovaly věci na horách, syn si ve skříni tvořil skrýš a do ní si jako jedinou knížku přivezl právě Říkačky.

Říkanku „Jedeme, jedeme na kole“ jsme někdy četli a cvičili podle ní často i 10x. K říkance Rodinné kutálení jsme dokonce museli mít v domě umístěné tenisové míče a spontánně si hru několikrát denně hráli.

Obrovské pokroky stran řeči i myšlení

Stran řeči jsme viděli pokrok ihned. Syn mluvil krásně, hodně a stále. V podstatě od rána, když se vzbudil, jel jako natažený. Ve školce, když potkal ráno ostatní děti s rodiči v šatně, všichni na to poukazovali, jak krásně mluví. Já tomu jako rodič byla samozřejmě ráda, i když jsem večer usínala po jeho celodenním mluvení s hlavou nafouknutou jako pátrací balón.

Z říkanek se navíc naučil spoustě jiných věcí, znalostí i dovedností.

To, že dochází k pokroku v myšlení, jsme tolik nevnímali, resp. to nebylo navenek tak evidentní jako slovní projev, zvláště u dítěte s příznaky ADHD. Vyplynulo až z IQ testu v 18 letech.

A kdo ví, jestli mnoho z těch říkanek nemělo pozdější efekt v pubertě. Např. Olda ráno cvičí. Třeba zrovna tato říkanka, čtená v dětství, způsobila, že zakulacující se chlapeček v 15 najednou začal cvičit, zhubl během půl roku 19 kilo a je z něj i přes IT zaměření vytvarovaný, štíhlý sportovec.

Všechno, co do dítěte vložíte, zvláště v tom předškolním věku, se někdy v budoucnu vyloupne. A je to vždycky pro rodiče krásné překvapení.