Odběr krve

Vlastní technika odběru krve u dětí se neliší od dospělých (výjimkou jsou kojenci a malá batolata), ale jeden velmi podstatný rozdíl tkví v přístupu k dítěti jak za strany zdravotnického personálu, tak ze strany rodičů. Zejména pro děti předškolního věku může být první odběr krve stresující záležitostí, proto je třeba dítě v dostatečném časovém předstihu na vše připravit. To znamená, že rodiče musí dítěti vysvětlit, jak vše bude probíhat. Naprosto chybný je postup některých rodičů, kdy dítěti řeknou o připravovaném odběru, protože tak dítě do ordinace nedostanou.

Dítě je člověk a má tak právo být informováno přiměřeně k jeho rozumovým schopnostem o všem, co bude lékař vyšetřovat a jak (je samozřejmé, že u kojence či malého batolete to možné není). A to je hlavně úloha rodičů. Nepřipravené a nepoučené dítě se vždy cítí podvedené a také tak reaguje (pláč, křik, vztek). Samozřejmě se vyskytnou akutní situace, kdy na přípravu není čas, ale jestliže rodiče s dětmi mluví i o tom, jak a co lékař/ka vyšetřuje a formou hry je seznámí se základy chování v ordinaci, tak i akutní ošetření proběhne lépe.

Jak připravit dítě?

Každý dospělý člověk se většinou s odběrem krve setkal, proto rodič může buď sám na sobě dítěti předvést, jak to bude probíhat nebo může použít k takové instruktáži oblíbenou hračku:

• Krev se odebírá ze žíly v loketní jamce nebo na hřbetu ruky, proto se nad místem vpichu musí končetina stisknout buď rukou, nebo se použije tzv. škrtidlo.

• Díky tomu se žíly naplní krví, zvýrazní, následně lékař/ka žílu napíchne jehlou a krev nateče přímo do stříkačky, což je vlastně zkumavka. Je-li potřeba více krve, nasadí se na jehlu postupně další stříkačky – dle požadovaného rozsahu vyšetření.

• Aby vše dobře proběhlo, je nutné menší dítě pevně přidržet. Dítě může sedět na klíně zády k rodiči, ten dítě pevně obejme i s druhou paží kolem hrudníku. Děti, zejména předškolního věku jsou vždy klidnější a mají pocit bezpečí. Někdy je nutné, aby rodič přidržel nohy dítěte svými dolními končetinami (zabraní tak kopnutí). Starší dítě se většinou obejde bez pomoci rodiče. Paži, z níž se má krev odebrat, asistující sestra stáhne buď nad loktem nebo na předloktí a lékař/ka učiní vlastní odběr.

• Následuje odstranění jehly, pevně se stiskne místo vpichu buničitým čtverečkem a následně se místo přelepí náplastí – nejlépe s obrázkem, což každé dítě ocení.

Děti se vždy bojí, že je odběr krve bude bolet. Proto rodiče musejí říci pravdu – např.: „Ano, bolí to jako když štípne komár, ale rozhodně méně než rozbité kolínko.“ Také je na místě, aby rodiče svého potomka za jeho statečnost nějakou drobností odměnili.