Porodnice Jindřichův Hradec

Květen 2017

Rozhodovala jsem se mezi Táborem a JH, vyhrál JH kvůli referencím a vzdálenosti. A nelituji. Všichni milí a všichni se snažili. Naopak jsem v rodině pár měsíců na to slyšela otřesný zážitek z táborské nemocnice. Takže za mě JH určitě ano!

NIKDY!!! Červenec 2017

Když jsem přemýšlela kde bych ráda porodila své první miminko tak vyhrál J.Hradec hlavně kvůli vzdálenosti a také jsem ze všech stran slyšela že je porodnice zrenovovaná a zmodernizovaná takže mi to ani nepřišlo špatné. Bohužel to bylo to nejhorší rozhodnutí které jsem udělala. V pondělí jsem přišla na běžnou kontrolu do porodnice ale díky vysokému tlaku si mě zde rovnou nechali s tím že budeme vyvolávat porod. Měla jsem ještě sice dva týdny do termínu ale na syna jsem se tak těšila že jsem byla naopak ráda že už ho brzy budu držet v náruči, aspoň taková byla moje představa realita ale byla jiná.

První den večer se ještě pořád nic nedělo, prohlédli mě a oznámili mi že ráno začneme s vyvoláním porodu. Ráno mě tedy opět vyšetřili a poslali na vyvolání. To vypadalo po každé stejně, vyšetření děložního čípku, čtvrt tablety a monitor. Po té už se nedělo nic s tím že počkáme co se stane. Tento postup se opakoval třikrát po půl hodině a zbytek dne už bylo jen čekání. Malému se ven zřejmě ještě nechtělo. V noci mi praskla voda takže hned ráno mě poslali na porodní sály. Rodilo zde poměrně dost maminek takže trvalo skoro hodinu než se mě někdo ujal (což je v takovém případě naprosto pochopitelné). Opět mě vyšetřili a poslali na “hekarnu” kde jsem měla zůstat až do porodu. Následující tři dny jsem trávila na hekárně. Každý den mi ráno podali třikrát čtvrt tablety a nechali mě na hekárně. Celé tři dny jsem trávila v porodních bolestech sama na malém pokoji a nebo ve sprše. Každý den jsem se několikrát ptala jestli bych zde mohla mít aspoň partnera ale odpověď byla pokaždé že ne že je ještě brzy a on by se určitě takovou dobu v porodnici “otravoval”. I přesto že jsem byla na pokoji sama tak mi zde partnera mít nedovolili.

Čtvrtý den ráno jsem už byla tak vysílená že mi bylo jasné že to svoje miminko snad ani na svět nepřivedu. Ráno pro mě došla nová směna na pokoj a vzali mě na porodní sál. Dostala jsem opět tabletku a tentokrát i oxitocin na vyvolání kontrakci. Bolesti se zvětšili okamžitě a porodnice mi oznámila že jsem na 4 a půl prstu a že budeme rodit. Mladá medička za ní, ji upozornila že si přeji mít u porodu partnera že bychom mu měli zavolat. Na to ona okamžitě odpověděla že to nestihneme. Několikrát jsem ji zopakovala že může být v porodnice za deset minut a i tak na mou žádost nebrala zřetel. V tu chvíli jsem byla naprosto viděšená, první dítě, 4 dny bolestí a najednou mi zdělí že porodím během deseti minut.
Na chodbě porodnice se tou dobou objevil můj partner a se slovy “co tady děláte, kdo vám řekl že rodí” ho nakonec poslali se převléct a nakonec jsem ho konečně mohla být u sebe.
Tím to ale pořád nekončilo. Miminko pořád nemohlo dorotovat a tak mě různě otáčeli ale nic nezabíralo takže porodnice využili volný čas k dělání si kávy a k řečem typu: proč tak moc dýchate to se unavíte, dýchejte si normálně ne. A co vyvádíte ještě ani nerodite a podobně. To opravdu ve chvíli kdy po 4 dnech bolesti jdete konečně na věc a ono pořád nic vážně pomůže.
Až po dvouch hodinách přišla jedna s lékařek. Párkrát do mě sáhla a rozhodla ze jdeme na věc. Malý porad nešel ven a tak se snažila ho rukou dostávat ven ale i tak stále neúspěšně. Nakonec se tedy rozhodla mě poslat na akutní sekci což v tu chvíli pro mě bylo neuvěřitelné vysvobození.
Malý se narodil s hlavou úplně do špičky (což po císařském řezu není rozhodně normální) byl úplně fialový, nechali ho místo 24 hodin bez vody 35hodin s měl těžkou žloutenku. Já jsem ztratila hodně krve, zanesli mi do těla infekci (zřejmě tím jak se ve mě neustále někdo hrabal) a mám jizvu dvakrát takovou jak už byl malý v potodnich cestách.

Ani po porodu můj zážitek neskončil další utrpení nastalo s kojením. Malý musel pod lampu kvůli žloutence a já ho viděla pouze dvakrát třikrát denně takže kojení se stalo nedařilo. O to hůř že můj psichicky stav z atmosféry porodnice byl strašný. Byla jsem stále bez dítěte, na pokoji jsem měla samé maminky co měli miminka u sebe a navíc mi to jedna ze starších sester dávala poradně sežrat ze moje miminko musí dostávat příkrm a ze někojím. Celý pobyt v porodnici jsem probrečela a opravdu na něj nerada vzpomínám a proto jsem se rozhodla svou skušenost zveřejnit aby se to nestalo i jiné mamince.

Doporučuji

Rodila jsem v JH v dubnu 2017 a nemůžu si na nic stěžovat, personálem jsem byla nadmíru spokojená, mladí a usměvaví lidé (hlavně na porodím sále) popíši každý krok. Sestřičky na šestinedělí taky super se vše vysvětlili a poradily což prvorodičky vítají. A jídlo? Na výběr ze dvou jídel,teplé večere... Vřele doporučuji. Příště rodím zase tady :-)

V Hradecké porodnici jsem rodila v roce 2008 a nemůže si na nic stěžovat...takže si to v květnu dám ještě jednou:-))