Dobrý den,Mám dcerku, 24 měsících starou.Od věku 19 měsíců chodila do mini-skolicky , takového spíš klubíku, kde bylo maximálně 6 děti. Chodila.tam.ze začátku 2x , pak 3x týdně na dopoledne, jen do oběda. Tento klubík byl součástí mateřského centra.Zároveň "teta", která byla zároveň moje spolužačka že školy a jak ní měla bezmeznou důvěru.Dcera od první návštěvy neměla s tímto klubikem absolutně žádný problém, nikdy při předávání neplakala, ani ten první den. Byla tam spokojenáV polovině ledna jsme ji přeřadili do "velké školky", což je budova hned vedle, se sdílenou zahradou, a spadá pod stejnou majitelku (paní ředitelku) jako mateřské centrum.Důvodem proč jsem ji tam přeřadila bylo, že jsem chtěla aby tam eventuálně začala spát a byla by tam cca do 15h (tato možnost v klubíku nebyla).Ale ukázalo se, že to byla nejspíše velká chyba.Dcerka která předtím v podobné situaci nikdy neplakala (na hlídání byla zvyklá už od miminka buď babickami a či jinými tetami, občas na pár hodin chůvami), už od prvního dne úpěnlivě pláče při předávání a prosí mě že chce "se mnou pryč".Je to teď už 3 týden co to tam zkoušíme, ale zatím brečí každé ráno.Tety mi tvrdí,že brečí jen ráno ,tak 10-20min a pak už ne ,ale já si nemůžu pomoct a nejsem si tím jistá..jednou jsem tam volala po asi 30,možná 40min a stále jsem ji slyšela v telefonu jak brečí (za mámoooooou) a na to mi řekli že ale.nebreci v kuse, že se vždy uklidní na chvíli a pak třeba až za chvíli znova pláče.Nějak nevím jak se k tomu mám postavit.Na jednu stranu chápu, se je to pro dceru změna, se kterou se potřebuje vyrovnat, na druhou stranu mě šíleně drásá srdce, když už doma a v autě brečí, že do školky nechce a že chce být se mnou doma.Ptala jsem se už minulý týden majitelky, jestli bych mohla vrátit dceru do toho kliniku,kde byla spokojená, ale ta mě přemlouvala ať to tak rychle nevzdávam , že by jsme v tom mohli dceři udělat ještě větší zmatek.Já ale nevím, nejradši bych ji vrátila tam kde byla a nechala to tak. Hold spaní by se třeba ještě půl rok az rok nekonalo (potřebovala jsem čas na učení, dodělávám si školu, ale vždy můžu v nejhoršim objednat chůvu domů, jen jsem chtěla aby byla dcerka s dětmi v kolektivu,myslela jsem že to pro ni bude lepší. ) Ale teď nevím. Dcerka teď (po změně školky) začala hůře reagovat i na.hlidani babičkou, která ji vždy předtím hlídala.Nejradši by byla jen se mnou a já bojuji s myšlenkou jestli ji nevzít domů úplně.Prosím za váš názor.
Odpověď odborníka:

Dobrý den,
děkuji za váš dotaz a těší mě, že se snažíte reagovat na dcerčiny potřeby a nasloucháte jí.
Pokud je to ve vašich možnostech, dcerku bych ze školky vzala úplně a dala jí čas na to, aby zase získala pocit klidu a bezpečí, což jí v současné době můžete poskytnout jenom vy.
Vyčkala bych, až se situace zklidní a dcera se ujistí, že vás neztrácí a znovu najde pevnější půdu pod nohama. Babičku, případně chůvu bych zapojovala postupně a citlivě, podle toho, nakolik bude dcerka chtít (např.aby hlídání probíhalo z větší části u vás doma, maximálně vzít holčičku na kratší procházku apod.) a teprve, až budete vy sama vidět, že je dcera klidnější a ochotnější k tomu, aby vyhledávala společnost i dalších lidí, pak bych ji zkusila dát zpět do klubíku, kam chodila původně. Vše bych nechala usadit alespoň několik týdnů (možná spíše měsíců).
Dvouleté děti jsou opravdu ještě hodně malé a i když jsou třeba rádi ve společnosti dalších dětí, v tomto věku je ještě nijak nezbytně ke svému vývoji nepotřebují a pořád pro ně zůstává prioritou ta nejužší rodina, tj. máma, táta...Kolektiv počká a dcerka si ho daleko více užije, až bude trošku větší.
A - neodpustím si trošku takové klišé....čas letí a ta doba, kdy jsou děti malé a mají z vaší přítomnosti největší radost i užitek zároveň, ta hrozně rychle utíká.....
Přeji hodně radosti s dcerkou a ať se vám daří sladit mateřské i studijní povinnosti!
Míša
Pro akci je nutné přihlášení
Pro akci je nutné přihlášení
Související články
Aktuální soutěže
Aktuální testování
Těhotenská kalkulačka
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
TĚHOTENSKÉ E‑MAILY
Zaregistrujte se na Babyonline.cz, uveďte termín porodu a každý týden vám automaticky přijde e-mail s informacemi o vašem těhotenství týden po týdnu a vývoji miminka!
Vybraná anketa
Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?
20 %
14 hlasů
0 %
0 hlasů
7 %
5 hlasů
55 %
38 hlasů
17 %
12 hlasů
Celkem hlasovalo 69 unikátních návštěvníků
Související články

Maminka Veronika: Mléko Nutrilon 4 obsahuje důležité látky pro vývoj dítěte
Mohlo by vás zajímat
Zodpovězené dotazy
Celkem 5 498 zodpovězených dotazů
Dobrý den, mám dvojčátka narozená o 7 týdnů dříve, dnes je jim 10 měsíců a stále se nám nechce lozit... Od čtyř měsíců cvičíme Vojtu. Teď už je ale cvičení nad mé síly, kluci se brání, z daných pozic mi "utíkají". Má takové cvičení vůbec smysl? Kluci se od 6 měsíců přetáčí, plazit se začali mezi 8.-9. měsícem a tohle jim zatím zůstává. Žádná další dovednost se jim nechce. Je ještě nějaká možnost, jak podpořit k lezení? Děkuji za váš čas!
Doporučuji pokračovat ve cvičení - jak Vám to čas a děti dovolí, cvičení podporuje rozvoj a zapojování správných svalových skupin k danému pohybu - tedy i k lezení. U předčasně narozených dětí jde rozvoj pohybu pomaleji, vytrvejte. Doporučuji kontrolu na rehabilitaci.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,můj čtyřletý syn se doma chová zcela normálně. V rodině máme ještě dvouletou dceru a pětiměsíční miminko. Jeho vztah k nim je podle mého názoru zdravý. Povahu má ale takovou, že v cizím neznámém prostředí stojí a kouká, nereaguje na dotazy ostatních lidí ani dětí. Na dětském hřišti se drží spíše stranou a je v roli pozorovatele. Osobně bych tomu dala čas, že po společenské stránce určitě dozraje. Chápu jeho pocity nejistoty v kontaktu s novými lidmi, protože já i manžel jsme spíše introverti a nevyhledáváme společnost mnoha lidí. Problém však nastal ve školce, kam syn chodí na pět hodin denně a už dva měsíce tam jen stojí a kouká, do hry se nezapojí, s dětma nekomunikuje, s učitelkou se ale baví. Sám si nedojde na záchod (občas se i počůrá), neobleče se, i když to všechno umí. Říká mi, že se stydí si říct, že se stydí před dětmi. Do školky chodí rád, není problém při loučení, říká, že má paní učitelky rád. Už 14 dní mi říká, že na záchod chodí sám a že se i sám obléká, ale dnes jsem se od paní učitelky dozvěděla pravý opak. Syn mi tedy začal říkat asi to, co chci slyšet a z čeho jsem měla radost, vymýšlel si.... Paní učitelka sama neví, jak syna zapojit do hry a zabavit nějakou hračkou, s ničím si nechce hrát, nic ho nezajímá, ani venku, jen stojí a kouká. Mám obavy, jak ho ostatní děti ve školce budou přijímat do budoucna. Mám několik kamarádek s podobně starýma dětma a s těma je syn kamarád, rád si s nima hraje, povídá, těší se na ně, běhá. Budu ráda za jakoukoli radu, jak se synem pracovat a jak spolupracovat se školkou. Děkuji za odpověď.
Dobrý den, adaptační fáze na nové prostředí je u každého dítěte jinak dlouhá, záleží na mnoha faktorech, jistě se do ní promítá osobnostní nastavení, dosažený stupeň vývoje a povahové vlastnosti dítěte. Některé dítě se prostě adaptuje ihned v řádu několika dnů či týdnů, jiné na to potřebuje měsíce nebo i půl roku. Některé dítě je zamlklé, nekomunikuje, další třeba ve školce půl roku pláče a jiné je ihned veselé a bezprostřední, navazuje kontakty. Ve fázi adaptace může také dojít k dočasnému vývojovému regresu či nevyužívání již osvojených dovedností. Popisujete, že syn je introvertnějšího ladění, není zvyklý na velkou společnost a v přítomnosti neznámých lidí či děti se také drží stranou. Doporučila bych vám proto dát synkovi čas, nechat ho na prostředí MŠ přivyknout, do kontaktů s dětmi ani do společných činností ho nenutit, ale nenásilně mu je nabízet, nechat ho přihlížet.... Ohledně sebeoslužných činností bych vám doporučila intenzivně spolupracovat s paní učitelkou, syn bude zřejmě potřebovat individuálnější a trpělivý přístup, paní učitelka by se ho měla častěji doptat, zda nepotřebuje jít na toaletu, dopomoci mu s oblékáním. Postupně, jak si syn bude zvykat, bude potřebovat stále méně podpory a nebude se bát projevit již osvojené dovednosti spojené s oblékáním a hygienou. Pozitivně synka ve spolupráci s paní učitelkou motivujte, nezjišťujte před ním, zda si došel sám na WC a oblékl se, ale zaměřte se na to, když tyto činnosti zvládne, můžete je odměnit například možností získání obrázků, smajlíků, nálepek či jinak, podle dohody se školkou. Bylo by dobré, aby chlapce odměnila také paní učitelka bezprostředně po zdařené "akci", doma také na jeho potíže neupozorňujte, nedoptávejte se ho, zaměřte se na dosažené i dílčí úspěchy. Pravidelně konzultujte vývoj potíží s paní učitelkou, nejlépe bez přítomnosti dítěte. Ohledně kontaktů s dětmi píšete, že chlapec si dokáže hrát s dětmi od kamarádek, proto byste mohla zkusit spřátelit se s některými maminkami spolužáků ze školky a strávit s nimi čas mimo školku, například někde na dětském hřišti či při nějaké jiné akci, aby syn děti více poznal a navázal s nimi přátelské vztahy, což by mu pak mohlo pomoci při kontaktu s nimi i v prostředí MŠ. Pokud by potíže synka i přes zavedená opatření stále přetrvávaly, nebo se prohlubovaly, pak bych vám doporučila kontaktovat a poradit se s odborníkem, dětským klinickým psychologem nebo u psychologa v pedagogicko psychologické poradně. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení