Dobrý den, nejdříve bych zkusila režimová opatření, t.j. zkusit posunout večeři na dřívější čas, aby mezi večeří a ukládáním byl delší časový interval (i dvě hodiny). Dobu ukládání zkuste mírně posunout cca o půl hodiny na osmou hodinu večerní. Před spaním se vyhněte jakémukoliv rozruchu, vybočení z obvyklého rytmu, dodržujte stejné rituály, postupně synka zklidňujte, nezačínejte žádné aktivizující činnosti, hry. Při ukládání postupujte klidně, snažte se na sobě nedat znát žádnou nervozitu nebo očekávání, že budou problémy s usínáním, chovejte se tak, jako by bylo samozřejmé a úplně normální (však taky je), že syn usíná samostatně. Dávejte pozor, abyste před chlapcem o jeho potížích s usínáním nemluvila, neřešila je před ním třeba s kamarádkami, příbuznými, manželem. I takové malé dítě je velmi vnímavé a rychle si uvědomuje svou případnou "moc" situaci ovlivnit ke svému prospěchu, což zřejmě u synka je dosáhnout toho, aby neusínal sám. Pokud budete o situaci před synem mluvit, pak to prezentujte tak, že váš chlapec je už šikovný, velký a dokáže už usínat krásně sám. Pokud váš chlapeček již mluví, můžete se pokusit si s ním také v klidu popovídat, zkusit zjistit co mu vadí, jestli se třeba něčeho nebojí. Pití bych mu opakovaně také nenabízela, pokud mu pít dáváte, je dobré zvolit jen čistou vodu, potom je menší riziko, že se dítě přepije a bude se dožadovat případné sladké chuti nápoje. Pokud by se chlapec i po těchto opatřeních pláčem pozvracel, zkuste znečištěné v tichosti a bez komentáře uklidit, nedělat kolem toho rozruch, nekomentovat to, příliš nerozsvěcet a opět z místnosti odejít. Tím, že po pozvracení se synem zůstanete (nechcete riskovat další uklízení), tak v synovi toto chování posilujete a chová se pak podle vzorce, budu křičet, až se pozvracím, a pak se mnou maminka zůstane. I když se pozvrací třeba podruhé, postupovala bych stejně, uklidit, dítě uklidnit, vysvětlit, že spinká už samo, že je už velké, šikovné a odejít. Je potřeba vytrvat, nelze očekávat okamžitou změnu, bude nějakou dobu trvat, než syn zjistí, že toto jeho chování nepřináší požadovaný efekt a než vyhasne. Dbejte, abyste se s ním dostatečně mazlila a poskytovala mu fyzický kontakt během dne i před spaním, aby necítil touhu sytit si tuto potřebu před usnutím. Pokud by potíže dlouhodobě neustávaly, či se stupňovaly, zkonzultovala bych večerní zvracení také s dětským lékařem a případně zkuste konzultaci nejlépe u klinického psychologa, kterého najdete například při nějakém dětském zdravotnickém zařízení. Více se dozvíte v článku Spánek dětí od MUDr. Květoslavy Ludvíkovské.

Dobrý den, ojevila se u Vás situace, se kterou se dříve či později potýká každý rodič. Dětská hra přináší spoustu pozitiv, děti se učí sociální komunikaci a interakci, ale samozřejmě se objevují i stinné stránky. Dítě je velmi učenlivé a rychle přebírá spoustu dovedností i nových slov od jiných dětí. A jejich účinnost si musí vyzkoušet i na rodičích. Spolužáky si pro dítě samozřejmě vybírat nemůžeme, proto je třeba počítat s tím, že mohou naše dítě ovlivnit jiní, kteří pochází z rozdílných poměrů, užívá se u nich jiný slovník, nebo takoví jedinci, co mají staršího sourozence, který je rychle zaškolí. Zde je důležitá rodina a paní učitelky, jako vychovávající složky, které se s dítětem setkávají během dne. Jako vždy je třeba dítěti jasně a stručně vysvětlit, co od něj očekáváme. Dobré je ověřit si, zda dítě pochopilo. Nemělo by chybět stanovení důsledků, které po porušení domluvy následují. Ve výchově by samozřejmě měla převažovat pochvala chování, které splňuje Vaše požadavky. Důležité jsou však i mírné tresty, které si stanoví rodič sám. Trest nesmí být v afektu a unáhlený, dítě musí být schopno jej akceptovat jako spravedlivý. Jak už jsem zmiňovala, tresty vychází z rodinných zvyklostí a zkušeností. Jistě již víte, co na Vašeho syna zabírá, a to je dobré uplatňovat. Někdo volí odebrání výhod, zákaz příjemných aktivit, zabavení oblíbené hračky aj. Bezesporu jsou důležité všechny osoby, které v průběhu dne přijdou s dítětem do kontaktu. Vždy je dobré, když požadavky na dítě mají stejné. Proto je třeba domluvit se jako rodina mezi sebou, tak i předat informace paním učitelkám. Jednotný přístup, tak jak všichni víme, je nejefektivnější a pro dítě nejčitelnější. Zapomenout by se také nemělo na důslednost. Pokaždé, když se objeví nežádoucí chování, je třeba reagovat stejně. Když nad tím jednou mávneme rukou, podruhé se např. další vychovávající osoba zasměje, potřetí dítěti vlepíme facku, tak pak opravdu nikdy nezjistí, zda je jeho chování přijatelné či ne. Popsaná pravidla patří mezi základní pilíře výchovy, ať už se jedná o naučení nového či vymícení nežádoucího chování. Jako vždy je třeba trpělivost a vytrvalost. Výsledky se často neobjevují hned, ale do budoucna s nimi můžete počítat. Přeji hodně sil a úspěchů.

Hraní společenských her je pro děti velmi důležitý nástroj pro trénink různých dovedností a rozvoj kognitivních procesů. Je samozřejmé, že dospělý u spousty her, zvláště zaměřených na výkon, nemůže být adekvátním soupeřem pro dítě. Proto rodiče často „zařizují“ situace, aby mohli dát dítěti pocítit výhru. Je naprosto individuální, jak dlouho a v jaké míře rodiče upravují hru. Signálem k zvýšené opatrnosti jim může být, když už dítě zvládá zachytit více aspektů hry a mohlo by prokouknout „švindl“. U dítěte by pak mohlo docházet k povolení hranic „fair-play“ hry. Ke hře patří i prohry. S tím by dítě mělo být seznamováno co nejdříve. Utváří se tak jeho schopnost vyrovnávat se s neúspěchy i do budoucna. Někteří lidé se s prohrou nenaučí adekvátně vyrovnávat nikdy, což často vychází z osobnostního ladění, ale může to být ovlivněno i seznamováním se i s těmito stránkami života. Vhodné je snažit se dávkovat prohry v menší frekvenci než výhry, aby u dítěte neupadal zájem o hru. Dobrým nástrojem pro učení zvládání neúspěchů jsou hry založené na náhodě, kde není možné svými schopnostmi ovlivnit průběh hry (hry, kde rozhoduje hod kostkou či vytažená karta apod.). Prohrou tak nejsou zraňovány kompetence dítěte, ale zároveň se s ní musí vyrovnat.

Dobrý den, v případě vaší dcerky se skutečně s největší pravděpodobností jedná o projevy žárlivosti na mladšího sourozence, který je zřejmě ještě znásobený o nastupující období vzdoru. Není nic nenormálního, že se žárlivost projevila po třech měsících, dcerka postupně zjišťuje, že miminko je v rodině nejen napořád, ale že také vyžaduje stále více vaší pozornosti. Postupně jí prostě dochází, že se s ním o vás musí dělit a že už se to nezmění. Částečná regrese, jako například návrat k dudlíku bývá u mnoha dětí po narození sourozence normální a časem spontánně odezní, některé děti dokonce chtějí pít z lahvičky stejně jako malý sourozenec, či se i kojit! Dudlík proto řešit přestaňte, ponechte jí jej, uvidíte, že jej po nějaké době sama odloží. Dcerce určitě můžete pomoci situaci zpracovat, snažte se jí věnovat i oddělený čas, kdy s ní budete buď vy, nebo manžel sami bez sourozence (můžete s ní jít například na nějakou akci, která ještě pro miminko není). Snažte se poukazovat spíše na výhody narození sourozence, bude si mít s kým hrát, je už velká a může mu jít příkladem a spoustu věcí ho naučit, pomoci mu. Zapojte dcerku přiměřeně do péče o sourozence, může podávat kojenecké potřeby, pomoci s přebalováním, poukazujte na to, že už je velká a jak dobře pomoc zvládá. Nezapomeňte si všímat doby, kdy je holčička hodná a samostatná a ocenit ji za to. Záchvaty vzteku, které se u ní objevují, mohou souviset i s obdobím vzdoru, ponechte záchvat odeznít a teprve po zklidnění si s dcerkou promluvte, vyslechněte její důvody, odpovězte na její otázky. Zkuste si s ní hodně povídat, u dětí kolem tří let začíná doba obliby příběhů, pohádek, prostřednictvím kterých je možné dítěti sdělit spoustu informací a které také dítěti dávají prostor klást dotazy. Dcera by samozřejmě měla od vás slyšet, že narození sourozence váš vztah k ní nemění, i když i miminko potřebuje váš čas a pozornost, neznamená to, že ji s manželem už nemáte rádi, jako předtím, uklidnit její obavy ze  ztráty zázemí a bezpečného prostředí, které ještě nedovede vyjádřit. Přeji vám hodně sil a trpělivosti zvládnout toto nelehké období ve výchově dítěte. Z literatury bych vám mohla doporučit knížky nepřekonatelného pana profesora Matějčka, který věnoval výchově a vývoji dětí celý svůj profesní život: Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte Z. Matějček, nakl. Grada

Co, kdy a jak ve výchově dětí Z. Matějček nakl. Portál a také jeho další knihy.