Dobrý den, vaše situace je poměrně komplikovaná a těžko posoudit jen takto na základě stručného popisu, co vše hraje v chování vaší holčičky roli. Nevím, čeho například byla svědkem v době, když jste ještě žila s manželem, píšete, že o ni neměl zájem, ale zároveň si teď dcerku pravidelně bere. Jaké jsou z jeho strany vlivy na dceru ohledně vašeho nového přítele, také nemohu odhadnout. Ve vašem případě bych doporučila navštívit s dcerkou nejlépe dětského klinického psychologa, nebo se případně obrátit na Manželskou a rodinnou poradnu. Pokud navštívíte státní zařízení, pak jsou služby odborníků v těchto zařízeních bezplatné. Obecně platí, že na výchovném vedení a na péči o dítě by se měli domlouvat dospělí mezi sebou, dítě by nemělo být svědkem případných rozporů. Všichni dospělí, kteří se na výchově dítěte podílejí (i prarodiče) by se pak měli dohodnutými výchovnými zásadami řídit a působit na dítě pokud možno jednotně. Rozvádějící se, nebo rozvedení rodiče by se měli před dítětem snažit mluvit o sobě navzájem pozitivně, nebo alespoň neutrálně, to se týká i nových partnerů rodičů. Netolerovala bych dcerce projevy jakékoliv agresivity vůči vašemu příteli, také drzost je taková převlečená slovní agrese, nekomunikace se zase přibližuje agresi pasívní. I když nechce ublížit, neměla by přítele při rozhovoru plácat či kopat. Vypadá to, že si možná také testuje hranice a protože jí toto chování prochází, tak je zkouší rozšířit více. Samozřejmě může na přítele také žárlit, to však její chování neomlouvá. Vzhledem k tomu, že je dcerka ve vývojovém období příhodném pro vyprávění příběhů a pohádek, je dobré si s ní o všem popovídat, vysvětlit jí situaci třeba formou pohádky, příběhu, ujistit ji o vaší lásce, o kterou nepřijde, ani když je ve hře také přítel. Používejte jednoduché formulace, uvádějte konkrétní příklady, vysvětlujte opakovaně. Promluvte si také s přítelem, který by měl také dodržovat výchovné zásady, na kterých se vzájemně dohodnete. Případné konfliktní situace byste však s dcerkou měla řešit vy, jako její rodič. Vzhledem k tomu, že jste se odstěhovali teprve před dvěma měsíci, je pro dcerku vše také hodně čerstvé, začíná si zřejmě teprve uvědomovat, že se vaše původní rodina rozpadla, neví si s tou situací rady, vznikají u ní různé pocity a ty negativní obrací vůči vašemu příteli. Kromě povídání s holčičkou můžete také zkusit různé jiné techniky na uvolnění negativních pocitů, jako je třeba kresba, modelování, vyrábění. Nechte dcerku třeba nakreslit vaši rodinu, tak jak ji vidí, povídejte si s ní o obrázku, bude mít možnost třeba povídat o svých pocitech a přáních, zeptat se na otázky, které ji tíží. O situaci si s ní povídejte otevřeně, zodpovězte otázky, ale úměrně jejímu věku, vynechte nadbytečné podrobnosti, detaily, ale informujte ji jasně, ujistěte ji o vaší podpoře. Více bych ponechala případně na odbornících, které navštívíte. Přeji vám brzké překonání tohoto nelehkého období.

Dobrý den, nejdříve bych zkusila režimová opatření, t.j. zkusit posunout večeři na dřívější čas, aby mezi večeří a ukládáním byl delší časový interval (i dvě hodiny). Dobu ukládání zkuste mírně posunout cca o půl hodiny na osmou hodinu večerní. Před spaním se vyhněte jakémukoliv rozruchu, vybočení z obvyklého rytmu, dodržujte stejné rituály, postupně synka zklidňujte, nezačínejte žádné aktivizující činnosti, hry. Při ukládání postupujte klidně, snažte se na sobě nedat znát žádnou nervozitu nebo očekávání, že budou problémy s usínáním, chovejte se tak, jako by bylo samozřejmé a úplně normální (však taky je), že syn usíná samostatně. Dávejte pozor, abyste před chlapcem o jeho potížích s usínáním nemluvila, neřešila je před ním třeba s kamarádkami, příbuznými, manželem. I takové malé dítě je velmi vnímavé a rychle si uvědomuje svou případnou "moc" situaci ovlivnit ke svému prospěchu, což zřejmě u synka je dosáhnout toho, aby neusínal sám. Pokud budete o situaci před synem mluvit, pak to prezentujte tak, že váš chlapec je už šikovný, velký a dokáže už usínat krásně sám. Pokud váš chlapeček již mluví, můžete se pokusit si s ním také v klidu popovídat, zkusit zjistit co mu vadí, jestli se třeba něčeho nebojí. Pití bych mu opakovaně také nenabízela, pokud mu pít dáváte, je dobré zvolit jen čistou vodu, potom je menší riziko, že se dítě přepije a bude se dožadovat případné sladké chuti nápoje. Pokud by se chlapec i po těchto opatřeních pláčem pozvracel, zkuste znečištěné v tichosti a bez komentáře uklidit, nedělat kolem toho rozruch, nekomentovat to, příliš nerozsvěcet a opět z místnosti odejít. Tím, že po pozvracení se synem zůstanete (nechcete riskovat další uklízení), tak v synovi toto chování posilujete a chová se pak podle vzorce, budu křičet, až se pozvracím, a pak se mnou maminka zůstane. I když se pozvrací třeba podruhé, postupovala bych stejně, uklidit, dítě uklidnit, vysvětlit, že spinká už samo, že je už velké, šikovné a odejít. Je potřeba vytrvat, nelze očekávat okamžitou změnu, bude nějakou dobu trvat, než syn zjistí, že toto jeho chování nepřináší požadovaný efekt a než vyhasne. Dbejte, abyste se s ním dostatečně mazlila a poskytovala mu fyzický kontakt během dne i před spaním, aby necítil touhu sytit si tuto potřebu před usnutím. Pokud by potíže dlouhodobě neustávaly, či se stupňovaly, zkonzultovala bych večerní zvracení také s dětským lékařem a případně zkuste konzultaci nejlépe u klinického psychologa, kterého najdete například při nějakém dětském zdravotnickém zařízení. Více se dozvíte v článku Spánek dětí od MUDr. Květoslavy Ludvíkovské.

Dobrý den, ojevila se u Vás situace, se kterou se dříve či později potýká každý rodič. Dětská hra přináší spoustu pozitiv, děti se učí sociální komunikaci a interakci, ale samozřejmě se objevují i stinné stránky. Dítě je velmi učenlivé a rychle přebírá spoustu dovedností i nových slov od jiných dětí. A jejich účinnost si musí vyzkoušet i na rodičích. Spolužáky si pro dítě samozřejmě vybírat nemůžeme, proto je třeba počítat s tím, že mohou naše dítě ovlivnit jiní, kteří pochází z rozdílných poměrů, užívá se u nich jiný slovník, nebo takoví jedinci, co mají staršího sourozence, který je rychle zaškolí. Zde je důležitá rodina a paní učitelky, jako vychovávající složky, které se s dítětem setkávají během dne. Jako vždy je třeba dítěti jasně a stručně vysvětlit, co od něj očekáváme. Dobré je ověřit si, zda dítě pochopilo. Nemělo by chybět stanovení důsledků, které po porušení domluvy následují. Ve výchově by samozřejmě měla převažovat pochvala chování, které splňuje Vaše požadavky. Důležité jsou však i mírné tresty, které si stanoví rodič sám. Trest nesmí být v afektu a unáhlený, dítě musí být schopno jej akceptovat jako spravedlivý. Jak už jsem zmiňovala, tresty vychází z rodinných zvyklostí a zkušeností. Jistě již víte, co na Vašeho syna zabírá, a to je dobré uplatňovat. Někdo volí odebrání výhod, zákaz příjemných aktivit, zabavení oblíbené hračky aj. Bezesporu jsou důležité všechny osoby, které v průběhu dne přijdou s dítětem do kontaktu. Vždy je dobré, když požadavky na dítě mají stejné. Proto je třeba domluvit se jako rodina mezi sebou, tak i předat informace paním učitelkám. Jednotný přístup, tak jak všichni víme, je nejefektivnější a pro dítě nejčitelnější. Zapomenout by se také nemělo na důslednost. Pokaždé, když se objeví nežádoucí chování, je třeba reagovat stejně. Když nad tím jednou mávneme rukou, podruhé se např. další vychovávající osoba zasměje, potřetí dítěti vlepíme facku, tak pak opravdu nikdy nezjistí, zda je jeho chování přijatelné či ne. Popsaná pravidla patří mezi základní pilíře výchovy, ať už se jedná o naučení nového či vymícení nežádoucího chování. Jako vždy je třeba trpělivost a vytrvalost. Výsledky se často neobjevují hned, ale do budoucna s nimi můžete počítat. Přeji hodně sil a úspěchů.

Hraní společenských her je pro děti velmi důležitý nástroj pro trénink různých dovedností a rozvoj kognitivních procesů. Je samozřejmé, že dospělý u spousty her, zvláště zaměřených na výkon, nemůže být adekvátním soupeřem pro dítě. Proto rodiče často „zařizují“ situace, aby mohli dát dítěti pocítit výhru. Je naprosto individuální, jak dlouho a v jaké míře rodiče upravují hru. Signálem k zvýšené opatrnosti jim může být, když už dítě zvládá zachytit více aspektů hry a mohlo by prokouknout „švindl“. U dítěte by pak mohlo docházet k povolení hranic „fair-play“ hry. Ke hře patří i prohry. S tím by dítě mělo být seznamováno co nejdříve. Utváří se tak jeho schopnost vyrovnávat se s neúspěchy i do budoucna. Někteří lidé se s prohrou nenaučí adekvátně vyrovnávat nikdy, což často vychází z osobnostního ladění, ale může to být ovlivněno i seznamováním se i s těmito stránkami života. Vhodné je snažit se dávkovat prohry v menší frekvenci než výhry, aby u dítěte neupadal zájem o hru. Dobrým nástrojem pro učení zvládání neúspěchů jsou hry založené na náhodě, kde není možné svými schopnostmi ovlivnit průběh hry (hry, kde rozhoduje hod kostkou či vytažená karta apod.). Prohrou tak nejsou zraňovány kompetence dítěte, ale zároveň se s ní musí vyrovnat.