Spánek

1. Vývoj spánkového rytmu
2. Proč novorozenci tak často pláčou?
3. Kde a jak by mělo dítě spát?
4. Navození spánkového rytmu
5. Noční krmení
6. Poruchy spánku
7. Špatné usínání
8. Noční děsy
9. Noční můry
10. Somnambulismus
11. Vaše dotazy

• Uspávání dítěte - když mamince docházejí síly
• Kdy dítě přesunout do velké postele, není to v 20 měsících brzy?

1. Vývoj spánkového rytmu

Zdravý novorozenec prospí většinou až 20 hodin denně, někdy však bdí s otevřenýma očima, jindy jej ze spánku vyrušujeme svou péčí. Většinou je klidný nebo občas zapláče. Některé děti pláčou častěji ve dne, jiné v noci. Je třeba si uvědomit, že rytmus spánku se u kojence vyvíjí postupně, proto se také spánek dítěte v prvních týdnech života velmi liší od spánku dospělých.

Dospělí si svou potřebnou dobu spánku „vyberou" najednou, většinou v noci, přičemž dochází ke střídání hlubokého spánku s neklidným spánkem (doprovázeným sny). Novorozenec má spánek rozdělen do více etap, které jsou podmíněny jejich pocity hladu a asi 60 % jeho spánku tvoří neklidný spánek, takže se častěji než dospělí dostávají do stavu bdění nebo úplného probuzení.

Potřeba spánku během dne se každý měsíc zkracuje, takže ve druhém měsíci spí dítě asi 16 - 18 hodin denně, ve dne bdí častěji, v noci se budí na krmení, začíná se výrazněji oddělovat denní a noční spánek.

Koncem 3. měsíce spí v noci asi 10 hodin, ve dne je již spánek přerušovaný - asi celkem 4x po 1,5 hodině.

V průběhu 4. a 5. měsíce spí zhruba stejnou dobu, od 6. měsíce již většinou nevyžaduje noční krmení, takže spí celou noc - tzn. 10 hodin, ve dne spí většinou jednou dopoledne a jednou odpoledne.

V průběhu 9.-10. měsíce začne dítě vynechávat dopolední spánek, takže během dne spí většinou už jen odpoledne, v noci spí stále 10 hodin. Délka spánku a jeho potřeba během dne je velmi individuální, některé děti spí během dopoledne dlouho dvakrát, ale kratší dobu. Jiné spí odpoledne 3 hodiny, ale dopoledne spánek nepotřebují, některé usínají večer klidně, jiné jsou neklidné a v noci se často budí.

Po 12. měsíci se rytmus spánku podobá spánku starších dětí a dospělých.

Děti předškolního věku spí většinou v průměru 10 hodin v noci, některým vyhovuje až do nástupu školní docházky i odpolední spánek.

2. Proč novorozenci tak často pláčou?

On to není vždy pláč v pravém smyslu slova, novorozenec totiž své pocity nedokáže jinak sdělit než křikem. Křičí či pláče, když:

• je mu horko nebo zima
• tlačí jej špatně oblečená košilka
• má hlad či žízeň
• není dlouho přebalené
• zlobí ho větry
• může jít také samozřejmě o začínající onemocnění

Ale často vyžaduje pouze pozornost matky, potřebuje prostě mít pocit bezpečí a potřebuje utěšit.

Je samozřejmě správné hledat příčinu častého pláče, proto je třeba, aby matka nespěchala, není třeba na pláč okamžitě reagovat, je vhodné vyčkat pár minut, promlouvat k dítěti klidným tichým hlasem, někdy stačí dítě hladit, použít dudlík. Některé novorozence stačí „zavinout" do zavinovačky na suchý zip a dítě spí klidněji. POZOR! Zavinovačku nestahujte příliš! Pokud se dítě neuklidní, pátrejte po některé z výše uvedených příčin.

Opakuje-li se situace během noci častěji, vždy postupujte stejně, ale vyčkávejte déle, dítě totiž potřebuje chvilku času, aby se dostalo opět do fáze spánku. Budete-li spěchat, dítě poklepávat, budete nervózní a budete ho stále chovat, narušíte vývoj spánkového rytmu dítěte.

3. Kde a jak by mělo dítě spát?

• optimální teplota v místnosti má být cca 18 °C
• oblečení nemá být příliš teplé (košilka + dupačky, noční kombinéza, spací pytel dle ročního období, event. zavinovačka)
• jako přikrývku zvolte lehkou deku nebo jen spací pytel - podle ročního období (spíte-li při otevřeném okně, přizpůsobíte oblečení pochopitelně venkovní teplotě)
• dítě má spát na rovné matraci, pod prostěradlo nikdy nedávejte igelit (teplo se zadržuje a dítě se může snadno přehřát)
• jakékoli sebekrásnější polštářky do postýlky nepatří, a to až do 12 měsíců věku
• nikdy dítě nenechte spát v poloze na bříšku - zvyšuje se riziko vdechnutí odříhnutého obsahu žaludku či vzniku syndromu náhlého úmrtí
• nejjistější je poloha na zádech, protože novorozenec má vždy hlavičku otočenou k jedné straně, poloha na boku také není vhodná, protože se dítě může snadno převrátit
• dítě má spát vždy od začátku v postýlce (lze také využít koše na kolečkách či kolébky), nikdy by nemělo spát v posteli s rodiči
• minimálně do půl roku věku by mělo spát v ložnici rodičů
• i s dudlíkem může dítě klidně spát, nevnucujte mu ho, když ho nechce, ale když se s jeho pomocí uklidní, používejte ho (raději dudlík, než aby si cucalo palec - dudlíku později odvykne, ale palec už deformovaný zůstane)
• při usínání dítě nemá být rušeno hlukem a světlem
• dítě nemá být omezováno v pohybu - některé děti lze zklidnit zavinovačkou, jiné ji nesnáší, pro tyto situace je ideální spací pytel

4. Navození spánkového rytmu

Rodiče novorozenců musí přizpůsobit své chování tak, aby napomohli co nejdříve navodit spánkový rytmus:

• Matka by měla poslední krmení odsunout na dobu, kdy jde sama spát.
• Dítě by mělo od počátku přivykat rozdílu mezi dnem a nocí - není žádoucí během dne chodit kolem dítěte po špičkách, dítě si postupně zvykne na běžný ruch domácnosti, matka se mu také během dne intenzivně věnuje. Ale v noci se má vše vykonávat v klidu a tichosti.
• Pokud se nedaří navodit spánkový rytmus, dítě spí více ve dne než v noci, je lépe je ve dne budit a udržovat jeho pozornost - tím lze docílit, že se spánek bude přesouvat na noc. Dítě postupně pochopí, že noc není určena k zábavě a hraní.

Pamatujte, že čím častěji budete v noci k dítěti chodit, tím častěji bude vyžadovat vaši pozornost, tím hůře se navodí spánkový rytmus. Kojící maminka potřebuje také vydatný odpočinek a ve dne se vždy nepodaří chybějící spánek dohnat.

5. Noční krmení

Někdy může být velkým problémem. Dítě zhruba od 6. měsíce může spát celou noc, aniž by se budilo na jídlo. Některé děti si však odvykají od nočního krmení obtížně. Jak tedy postupovat při odvykání nočního krmení?

• nenásilně snižujte dávky „nočního" mléka a dítě ihned po odříhnutí uložte do postýlky
• usíná-li při krmení, využijte toho a krmení přerušte, nechte odříhnout, pohlaďte ho a uložte
• pokud se v době nočního krmení stále budí, zkuste použít dudlíku. Zklidní-li se, klidně ho dále používejte. Dudlíku se nebojte, můžete jím totiž zabránit dumlání palce, což se odnaučuje daleko hůře než dumlání dudlíku.

6. Poruchy spánku

Mohou se objevovat ve všech věkových skupinách. Už v kojeneckém věku, kdy většinou příčina v nesprávném postupu rodičů při vytváření spánkového rytmu pochází z novorozeneckého období. Dítě se v noci probudí do bdělého stavu, pláčem si vynucuje přítomnost matky nebo si brouká, starší kojenec si klidně začne hrát. V takové situaci nespěchejte, čekejte několik minut, mnohdy dítě znovu usne samo, když na jeho konání nebude žádná odezva. Je to jen otázka výdrže a trpělivosti rodičů (oba musí postupovat stejně).

7. Špatné usínání

Postýlka má být umístěna tak, aby na dítě nedopadalo přímé sluneční světlo, ale ani měsíční svit, nesmí stát v průvanu nebo přímo u otevřeného okna. Nesmírně důležité je, zachovávat vždy stejný rituál a dítě ukládat ke spánku vždy ve stejnou dobu. Asi půlhodina před spaním má být relaxační, na dítě promlouvejte klidně a pomalu, pomazlete se s ním, do postýlky mu dejte jeho oblíbenou hračku, vhodná je i tichá hudba, zpívejte mu tichým hlasem pomalu nějakou ukolébavku, povídejte pohádku, nechte svítit tlumené světlo - vše podle stáří dítěte.

Starší děti, zejména velmi pohybově aktivní, v postýlce často skotačí a vypadá to, že snad vůbec neusnou. Opět je třeba velké trpělivosti, stále výše popsaným způsobem zklidňovat - hudbou, zpěvem, pohádkou.

U dětí předškolního věku bývá často příčinou špatného usínání strach ze tmy a samoty. Dítě může prožívat těžké stavy úzkosti a dožaduje se, aby některý z rodičů u něho seděl, dokud neusne. Je třeba pátrat po příčině úzkosti - většinou je příčinou nějaký silný emoční zážitek, který dítě během dne vyděsil.

8. Noční děsy

Děti mají úžasnou fantazii a jejich denní zážitky se v noci „zpracovávají". Tyto stavy postihují většinou starší děti - vyznačují se zúženým vědomím a úzkostnou afektivitou. Dítě se náhle v noci probudí, křičí nebo pláče, vybíhá z postele, volá o pomoc, je bledé, vyděšené, zpocené, oči má široce rozevřené, své rodiče, kteří se ho snaží uklidnit, nepoznává. Stav může trvat několik minut, ale i čtvrt hodiny. Pak se zklidní nebo úplně procitne, většinou si na příhodu vůbec nepamatuje. Příčiny těchto stavů jsou různé - nepříjemné denní zážitky, těžká přikrývka, měsíční světlo, nevyvětraná místnost, naplněný močový měchýř, ale také citové rozpory a citové nejistoty dítěte (problémy v rodině, šikana ve škole apod.). Stavy většinou mizí po 14. roce věku, léčba záleží v odstranění příčiny (někdy je vhodná pomoc psychologa).

9. Noční můry

Lehčí varianta, kdy dítě procitá ze spánku vyděšeno těžkým snem, na jehož obsah si pamatuje, brzy se správně orientuje a zase klidně usne.

10. Somnambulismus

Jde o zúžené vědomí, pohyby dítěte jsou však klidné, bez průvodního afektu, mají účelný ráz, dítě jimi uskutečňuje svůj sen, mluví nesrozumitelně a na příhodu si po probuzení vůbec nepamatuje.

autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

garant: prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.

11. Vaše dotazy:

Uspávání dítěte - když mamince docházejí síly

Dotaz: Dobrý den, máme 17 měsíčního chlapce a máme stále problém s uspáváním. Když ho dáme do postýlky, okamžitě stojí, lomcuje s postýlkou a brečí (i když ležím v posteli vedle). Když si ho vezmu do postele (a zpívám mu), tak začne lézt po posteli (ožije). Zabírá jedině uhoupávání v náruči - při chůzi (+ zpívání) nebo na míči. Ale přesto to trvá třeba 1/2 hodiny někdy i déle a to už mi dochází síly. Už mě kolikrát bolí i záda. Poradíte mi, jak jinak zkusit uspávat našeho Martíka?? Děkuji.

Odpověď dr. Ludvíkovské: Chlapeček podle popisu maminky nemá vůbec žádný spánkový režim (viz příslušná kapitola). Bohužel i malí kojenci si velice rychle zvyknou na utěšování při jakémkoli projevu nelibosti, velmi dobře vycítí nejistotu rodiče a stanou se z nich postupně tzv. vyděrači. Takže upravit nynější situaci nebude jednoduché a bude to vyžadovat od obou rodičů bezmeznou trpělivost a důslednost. Dítě v tomto věku by mělo být ukládáno ke spaní kolem 19. hodiny, čemuž má předcházet po večeři klidné povídání nějaké pohádky (v žádném případě nemá být puštěna televize či rádio) a už žádné skotačení. Dítě musí vycítit klid a pohodu bez rušivých zvuků. V tomto věku již pochopí, co po něm rodiče chtějí a oni mu to musí opakovaně vysvětlovat. Jestliže se dítě vzpírá, jak maminka popisuje, je vhodné ponechat dítě cca 1/4 hodiny o samotě a pokud se samo neuklidní, pak s ním znovu klidným ale důrazným hlasem promluvit a znovu ponechat v postýlce. Tohle je potřeba opakovat denně, příchod k dítěti prodlužovat, opakovaně vysvětlovat a hlavně vydržet s důsledností. To neznamená, že ho nemůžete pochovat, či pohladit, ale vždy potom položit do postýlky s vysvětlením klidným tichým hlasem.
Jestliže rodiče situaci nezvládají, je někdy lépe poradit se s psychologem, který pohovorem odhalí chyby ve výchově a poradí, jaký vhodný přístup zvolit.

Kdy dítě přesunout do velké postele, není to v 20 měsících brzy?

Dotaz: Dobrý den, zajímala by mě Vaše doporučení ohledně přechodu dítěte z postýlky do postele. Synovi je 20 měsíců, za 4 měsíce se mu narodí bráška. Myslela jsem, že jednoduše přejdeme na postel a postýlka bude pro miminko. Po měsíci a půl házím flintu do žita. Synek je velmi živý, známky únavy na něm nejsou znát. Z postele utíká, i s mou asistencí v posteli skáče, řeší různá světýlka, usne až tak po 40 minutách (nejdřív). V průběhu noci se samozřejmě přesouvá do ložnice ke mně. Odpolední usínání je přímo tryzna. Je ten přechod na něho brzo? Přitom do postýlky nechce, když ho tam někdy vyčerpaně (a naštvaně) po dlouhé době marného usínání uložím, vždycky mi téměř s pláčem ukazuje na postel a říká "Tady hají". Přesto tam do 15 minut usne (bez mojí asistence po krátkém pláči). Děkuji.

Odpověď MUDr. Ludvíkovské: Dítě ve věku 20 měsíců má spát v postýlce s postranicemi, hlavně z bezpečnostních důvodů. Přechod na velkou postel bere zřejmě jako prima zábavu, protože v tomto věku nemůže pochopit, proč ta změna. Nicméně má možnost kdykoli se k rodičům přesunout, ale může se stát, že budete mít bezesné noci. Takže bych doporučovala znovu dítě ukládat do postýlky a až se narodí bráška, můžete situaci řešit na přechodnou dobu např. košem s pevnou podložkou (pro novorozence). Větší chlapec bude zase o něco starší a opakovaným vysvětlováním se změnou postele pochopí, proč ta změna musí být. Ale v každém případě musíte být důslední.