Dobry den, chtel bych se vas zeptat na vas nazor a popripade radu jak postupovat dale.S přitelkyní se nam 17.3.2018 narodila dcera. Vse bylo super a byly jsme stastni. Uplynul rok a prytelkyne se zacala chovat divne ja zrovna v tu chvili dodelaval nas spolecny dum takze jsem mel hodne prace nicmene pritelkyne to proste nevidrzela asi ji nebavilo by doma a starat se o dite a nasla si jineho partnera a zacala se chovat sprominutim jako pubertacka.nicmene jsme od sebe a dcerku mame stridave podle toho jak jde jeji matka do prace..problem je v tom ze kdyz jsme jeste bydleli spolu vzdy kdyz jsem dosel z prace tak se pritelkyne oblekla a sla v tu dobu za milencem a vratila se az v rannich hodinach a tak to probihalo do doby nez se odstehovala se slovy ze uz nemuze vydrzet moje buzerovani ze na malou kašle..a ted problem vzdy kdyz mala jde od matky ke me tak se tesi usmiva a skoci mi vzdy do naruce a vse je bez problemu a bez breku.. kdyz ji mam hrajeme si koukame na pohadky hrajeme na schovku atd... proste si malou uzivam ale samozdrejme i vychovavam ( aby jste si nemyslela ze delam vse pro to aby za matkou nechtela) to uz mi vycitala i matka ze dceru proti ni navadim..a kdyz ma jit dcera k matce je to pro me utrpeni jsem typ cloveka co nedava moc najevo city ale tohle me vzdy rozplace. Mala uvidi matku a zacne rikat mama ne mama ne!! A zacne hystericky plakat jednou jsem sel do auta pro autosedacku a mala utikala s brekem zamnou ze nechce za mamou ze chce zustat semnou a pak to je asi jasne matks vezme dceru hodi ju do sedacky a odjede.. a ja bych chtel vedet jestli je to normalni nebo s tim mam neco delat? Dekuji a omlouvam se za delsi popis situace

Hezký den.Můj syn chodí do školky od tří let a stále si nejspíše nezvykl.Při příchodu i odchodu odmítá zdravit učitelku,stojí u dveří a uč.si ho musí vtáhnout do třídy.Nechce spolupracovat,necvičí,nezpívá,stranní se dětí,má jednoho kamaráda.Učitelka neví co s ním a dává najevo,že je špatně vychvaný.Od mala jsem ho brala na dětská hřiště,vždy od dětí utíkal.Když jich je pár tak není problém,při více dětí už se bojí a stydí.Doma dělá vše,ukazuje co cvičí děti ve školce i zpívá,v čekárně u dr.byl také dost upovídaný i před cizími.Je možné ho nějak podpořit,aby spolupracoval ve školce?Nebo jak to vysvětlit té učitelce?Jinak je v pohodě,hrajeme hry s kostkou,skládá puzzle,hrajeme pexeso a když je hezky,jsme hodně na hřišti mezi dětmi.

Dobrý den, mám dotaz ohledně chování 6ti leteho syna. S jeho otcem již přes rok nežiji. Když jsme byli spolu, tak na mě její otec křičel, když se mu něco nelíbilo a tak jsme odešli a Kubík to bral tak, že je to dobre, že už na mě taťka nebude křičet. Nevím zda to s tím souvisí, ale teď jsme s bývalím přítelem relativně v pohodě a Kubík mi říká ať se nastehuju zpět k taťkovi, že uz na mě nebude křičet. Sám Kubík teď začal být agresivní když se mu něco nelíbí. Začne se vztekat, kopat a nezvladatelne křičet, že mu musim nařezat aby se uklidnil. Sama už na to nemám nervy a dnes už mě na toto chování upozornila i paní učitelka ve školce. Prosím o radu jak se v takovýchto situacích chovat? Budeme asi muset navštívit psychologa, protože já už to nezvládám. Také se bojím, že až o tom řeknu jeho otci, začne mi vyčítat, že je to moje vina, že jsem odešla. Prosím jaký na toto chování máte názor? Moc děkuji za radu. Míša

Dobrý den,Můj syn ( 14 měsíců) dlouhodobě méně jedl a teď začíná mít i špatné stravovací návyky. Z porodnice jsme si přinesli domů přikrmovaní UM, protože málo přibíral, ty jsme ale brzy zahodili, vše se samo upravilo a přibíral hezky, po šestinedělí bojkotoval 2 měsíce kojení, což byl pro nás všechny celkem stres, období jsme ale ustáli. Pak jedl hezky a do půl roku přibíral relativně normálně. Od půl roku ale přibíral méně a méně než by měl, na roční prohlídce měl 8,9 kg ( porodní váha 3,34kg). Postupně více a více u jídla zlobil, nabízela jsem mu různá jídla- na lžičku, jídla co si mohl dát sám do pusinky... na oběd jsem měla vždy 2 další varianty jídla v záloze, pro případ, že by nabízené odmítal. Začal si postupně u jídla hrát nejdříve se lžičku, postupně s dalšími předměty na stole až jsme se dopracovali do fáze, kdy se chce téměř u každého jídla něčím zabavit a i tak sní sotva půlku porce. Ač se ho snažíme do jídla nenutit, postupně začíná odmítat i svá oblíbená jídla. Nerada bych, aby naše společné stolování byl věčný boj. Je mi jasné, ze jsme se do této situace mimo jiné dostali sami, postupným “zabavováním” dítěte u jídla. Ráda bych se zeptala, jak ideálně postupovat, chceme-li se toho zlozvyku zbavit - udělat radikální krok a říci si, že když nejí, tak nejí asi nedokážu, protože je celkem hubený a má také málo železa ( naše pediatrička nám řekla, že na léky to zatím není, ale ze by měl jist více hovězího masa a červené řepy- což už tak není vždy jednoduché). Také bych se rada zeptala, jakých případných chyb se máme vyvarovat my rodiče? Děkuji za odpověď. Marie