Verona dopisuje román 2/10

Dneska je pondělí. To znamená, že mám čtyry dny na zabalení, dořešení všech organizačních věcí kolem srazu a v pátek vyletím z domova jako ptáček lačnej novejch setkání.  V břiše mám motýly podobny těm před prvním rande s Tomem a v hlavě spoustu otázek, na který si (pravděpodobně) budu moct už po víkendu odpovědět. Je to jako byste věděli, že pro vás má někdo zabalenej obrovskej dárek a vy jenom matně tušíte, co všechno se v něm skrývá. Má to svoje neopakovatelný kouzlo a já pevně doufám, že nepomine v okamžiku, kdy zatáhneme za pentli a odklopíme víko krabice (podobně jako v Pelíškách, když si Mánička rozbalil ty děsný boty J).

První, co musim zařídit, je hlídání Rozárky. Zavolala jsem mámě a domluvila se s ní, že Rózu přivezu v pátek kolem poledního, dáme si spolu oběd a až po něm holčičku uložíme, vyšumím pryč. Holky jsou na sebe zvyklý, tak snad nebude problém. Mamina tvrdí, že se malý nemůže dočkat, tak zbejvá jenom věřit, že Rozinu neskolí žádnej bacil (zákon schválnosti bejvá potvora k pohledání, to známe všechny J) a klapne to.

Druhej úkol je složitější. Holky mi píšou a ptaj se, kdo bude s kým na pokoji. Ježiš, připadám si jak před školou v přírodě. Žádná asi nechce nikoho urazit, takže se dohodly, že spací pořádek nechaj na mě a to jsem fakt nadšená. Přemejšlim o tom, která by se ke který nejlíp hodila a pak to zase měnim, nakonec jsem to vyřešila fikaně, všechny jména napsala na papírky a dvojice nechala z klobouku vylosovat dcerou. Bavilo ji to a já si mohla oddychnout. V jednoduchosti je půvad, tvrdim to furt.

Třetí (a poslední) bod dneška, kterej se týká víkendu, je dát dohromady menu. Takže si s holkama vyměňujem nápady, co by jsme si daly, některý napsaly, co nejedí a taky, co chtěj pít a tak to tu plácáme, abych to večer mohla poslat Radce (majitelka penzionu) a tim jídelníček hodit za hlavu, neb pak už se postará někdo jinej J. Shodly jsme se na odlehčenym pobytu, jediná Carla protestovala, s přehledem jsme ji přehlasovaly :). Adina zase navrhovala pít jenom bílý víno, což ostatní přijaly s nadšením, ale co jako já? Pupek mi už slušně vyskočil, takže o mym stavu není pochyb a fakt nehodlám dítě utopit J. Nakonec tedy lehce a stravitelně pro všechny, ovšem já jsem vopravdicky zvědavá, jak dlouho holkám to nadšení vydrží a která si první na tajňačku vybalí řízek z domova. Jak v koši uvidim alobal, budu mít jasno J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2124

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2128