Téma sedmé: S kým jste se usmířily a jste za to vděčné, nebo naopak, s kým jste to nestihly a litujete?

Sandra:  

Krom mého táty je jenom jeden člověk na světě, se kterým jsem se zatím neusmířila a asi už nikdy nebudu mít upříležitost. Já mu neublížila, to on ranil mě a hodně. Někdy si říkám, že by mě třeba mohl pozvat do Pošty pro tebe a já bych hrdě řekla, že stěnu odstranit nenechám. Jsem praštěná, vím. Kdyby k tomu došlo, určitě bych byla velkorysá a nakonec mu odpustila. Jenže on možná ani neví, že na to ještě po těch 15 letech čekám.

Rebeka:

Po několika letech neshod jsem se kdysi usmířila se svou mámou. Jsem za to nesmírně vděčná, vím, že období, kdy jsem se jí snažila vyhýbat, jsme obě nesly hodně těžce. Vinila jsem ji z rozpadu rodiny a z toho, že mě v dětství opustila. Když jsem se na vše dokázala podívat s odstupem a zkušenostmi dospělé ženy, pomohlo mi to udělat vstřícný krok. Maminka mě přijala s otevřenou náručí a od té doby vím, že už nás nic nerozdělí.

Carla:

Jednou jsme se pohádaly s kamarádkou. Ona měla pocit, že ji chci přebrat kluka, vyčítala mi, že mu často volám. Bylo to ale jinak – bála jsem se o ni, tou dobou měla velký problémy s pitím. Přestala se mnou na víc jak půl roku komunikovat, věci, který ode mě měla půjčený, mi (včetně spacáku) poslala poštou. Pak se šla léčit, usmířily jsme se a nakonec se všemu zasmály. Dokonce jsem jí byla na svatbě za svědkyni. Momentálně žije až na Novym Zélandu, ale v kontaktu jsme stále.

Mia:

Před několika lety jsem se usmířila se svou kamarádkou, která je zároveň mojí sousedkou. Sedly jsme si spolu u kafe, všechno si vyříkaly, já uvěřila, že se ponaučila a že si našeho přátelství váží natolik, aby se chovala tak, jak se přítelkyně chovat má. Bohužel jsem zase naletěla – dál mě pomlouvala, lhala mi a nakonec mi svedla mužskýho, se kterým mám dceru. Poučila jsem se teda já – s ní už NIKDY a nikam, doufám, že se usmaží v pekle.

Verona:

Před deseti lety zemřel můj děda. Tři měsíce před tím jsme se hodně pohádali, dokonce mě uhodil. Nemluvili jsme spolu, ale pak ho odvezli do nemocnice. Měla jsem o něho hroznej strach a zašla do špitálu za ním. Promluvili jsme si a usmířili se. Poprvé a naposledy mi tehdy řekl, že mě má hrozně rád. V noci umřel a mně od tý doby chybí. Jsem vděčná vesmíru, že jsme spolu tu společnou řeč našli a že k oboustrannému vyznání došlo. Často na něj myslím.

Edita:

Se svým tátou jsem se usmířila při mojí poslední návštěvě Ukrajiny. Žít s nim nikdy nebyl žádný med, často chodil do hospody. Teď je nemocný, leží doma a přemýšlí. Určitě se bojí smrti a nechce tady po sobě nechat otevřený rány. Minulost nezměníme. Řekla jsem mu, že jako táta nestál za moc, ale přesto ho mám ráda.

Adina:

Usmířila jsem se s bývalou tchýní. Několik měsíců jsem na ni byla strašně nakrklá, protože mi roky lhala, kryla Dalibora a zatajila mi jeho nemanželský dítě, ale pak jsem v ní viděla zlomenou stárnoucí ženskou a podala jí ruku. Nechtěla jsem děti připravit o babičku a dobře jsem udělala. Teď spolu vycházíme moc dobře, dokonce byla první, komu jsem se svěřila, že chodím s Jaromírem – a to je co říct J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2092

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2099