A co vy? Pamatujete si na svou první menstruaci? (pokračování)

Mia:

Ke svým třináctým  narozeninám jsem dostala dárek, na který se nazapomíná. Nepotěšil mě ani trochu, tím spíš, že moje maminka byla zrovna těhotná. Styděla jsem se jí cokoliv říct, nakonec jsem ze sebe vysoukala něco v tom smyslu, že asi potřebuju vložky. Hodila po mně balík a nechala mě být. Zašila jsem se na záchodě a studovala návod na použití. Z těch tlustých „prken“ se mi zvedal žaludek, strčit si je do kalhotek mi přišlo jako blbý vtip.

Byl zrovna víkend a já ho strávila v posteli. Táta se potutelně usmíval a já nenáviděla mámu, že mu TO řekla. Narozeninový dort mi tenkrát nechutnal. Vlastně jsem se celkem dlouho nedokázala srovnat s tím, že už jsem překročila tu pomyslnou hranici mezi dětstvím a ženstvím. Když si vzpomenu na nákup v obchodu s pultem, frontu a prodavačku, co každé zákazníkovo přání hlasitě zopakovala, aby náhodou někdo něpřeslechl, co si kupujete, ještě dneska cítím, jak se mi do obličeje hrne krev. Moje poprvé nevonělo romantikou, to fakt ne. J

Adina:

A pamatuješ si, jak se na vložky a toaleťák stály fronty?

Mia:

Jasně, a taky na to, že když nebyly, musely jsme s holkama na intru používat vatu. Brr.

Adina:

Beko, i já už to zažila s dcerou. Alexandra je dostala v jedenácti. Byl to pro mě šok, i když jsem to vlastně čekala už dávno, prsa i ochlupení měla snad od druhý třídy. Mio, jak ty a holky?

Mia:

Obě to dostaly krátce po třináctých narozkách. Možná je to dědičný. Mia v pohodě, o všem jsme spolu zvyklé mluvit, probrala jsem s ní znovu hygienu, vyslechla si to, ale koukala na mě, že jsem sto let za opicema. S Mařenkou je to jiný level. Každý měsíc trpí jako zvíře a moc nechápe, co a proč se to děje. Vždycky si jí první den nechám doma, není možné, aby v bolestech šla do školy. Musím na ni dohlížet, aby si vložky měnila včas. Stejně tak je už pro mě běžné, že při každé její menstruaci musím denně prát pyžamo a povlečení. Nezlobím se na nim, vím, že za to nemůže.

Belinda:

Když jsem to dostala poprvý, hrozně jsem se styděla. Bylo mi třináct a přišlo to v noci. Zakrvavené prostěradlo jsem rychle schovala do skříně ještě před odchodem do školy, a pak ho v tajnosti vyprala, když nebyla máma doma. Asi tři měsíce jsem nikomu nic neřekla a v koupelně kradla vložky. Co mě překvapilo bylo, že jedna vložka nevydrží celý den. Byla jsem fakt mimoň. J

Edita:

Dostala jsem to ve škole! Šla jsem za třídním a chtěla mu nějak naznačit, že musím domů. Vždycky jsem se nadechla a hledala vhodná slova a on se několikrát zeptal: „Co máte ...?“ Nenechala jsem ho domluvit a něco koktala. Nakonec to dořekl: „Co máte poslední hodinu?“ Chtěl mě omluvit u vyučující. Bylo mi hrozně trapně, ale od tý doby jsem věděla, že je to fajn chlap. J

Dona:

Bylo mi dvanáct. Řekla jsem to mámě, ta mě objala a smála se. Měla radost, že její holčička už je ženská. Hned tu byl důvod, proč slavit. Odešla za sousedkou, a když se za tři hodiny vracela, nemohla ani vyjít schody. Volala jsem záchranku a celou noc proplakala. Zase jsem na to byla sama.

Od patnácti jsem měsíčky neměla. Byla jsem moc vyhublá. Pak jsem trochu přibrala, ale než jsem to zase prvně stihla dostat, otěhotněla jsem. Pak se narodila Luisa a měsíčky nemám dodnes.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2033

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2037