Belinda

Belinda je z Brna. Podle všeho je šťastně vdaná, s manželem mají dvě krásné holky. Vyrůstala jako jedináček a na svoje dětství vzpomíná podivně. Jako na rozkazy a ponižování, jako na prostředí, ze kterýho chtěla co nejrychleji uniknout. S mámou si nerozuměla a u táty nikdy nenašla zastání. Vždycky to bylo dva proti jedný a tím nejslabším byla právě Linda. Dodneška cítí vztek, lítost a taky strach. I když spoustu z toho, co se stalo a co se bohužel pořád děje, si už dokáže vysvětlit, vůbec to neznamená, že se jí ulevilo. Možná právě naopak.

Když je člověk malý, snadno uvěří tomu, že něco provedl a že si zaslouží trest, ale jak roste, podobné situace vidí jinak. U Belindy nastal zlom v devíti letech. Vnímala matčinu nepřiměřenou zlobu, slýchala její argumenty, které nedávaly smysl, trápila se tím, že s ní máma nemluví a přemýšlela o tom, jestli přece jen není ona ta špatná, ta přecitlivělá a ta špatně vychovaná. Jenže kým?

Tehdy se v ní něco hnulo a na dříve milovanou maminku koukala jinak.

Chtěla s ní mít vztah jako měly ostatní holky ze školy se svojí matkou, chtěla ji milovat, chtěla k ní vzhlížet, chtěla, aby byly „kamarádkami“ a mohla se jí kdykoliv svěřit. Jenže to bylo těžký. Někdy přece jen neodolala a skutečně se mámě otevřela, zašeptala jí svoje tajemství, aby potom slyšela, jak se jí směje a jak jí vyprávěním všem okolo ztrapňuje a ponižuje. V tu chvíli ji nenáviděla.

V osmnácti odešla z domova pryč.  Našla si podnájem, práci a zamilovala se (než našla toho pravýho, pak ještě nekolikrát:). Když čekala první dítě, doufala, že to bude kluk. Měla strach, že s holčičkou by se mohlo opakovat to samý, čím si prošla, tentokrát v opačné roli. Bála se, že by ve vztahu s dcerou mohla selhat, jako selhala její máma.

Než si uvědomila, že má šanci to zlomit. Že může být jiná než byla její matka a začala se na miminko těšit.

Janička se narodila v červnu. Začínalo léto, ale Linda si ho nepamatuje. Jana byla uplakané dítě, které v kuse prořvalo celých osm měsíců a Belinda si sáhla na dno svých sil. Nevyspalá, pohublá a vyčerpaná. Obviňovala se, že všechno dělá špatně a neměla nikoho, kdo by jí z toho pomohl. Jediným, kdo za ní skutečně stál, byl její muž. Odrážel od ní všechny myšlenky na to, co zvorala a co voře, stejně jako věčný telefonáty, SMS-ky a maily jejích rodičů, které byly takových výmyslů plné.

Když zjistila, že je znovu těhotná, lekla se. Janičce byly dva roky, konečně si ji začínala užívat a už zase přišly nevolnosti a strach z rizikovýho těhotenství, kterým si prvně prošla. Trápila se možnými katastrofickými scénáři, ale druhý těhotenství bylo jiný. Naštěstí. Belinda celých devět měsíců zvládla v klidu a druhé dcerky se nemohla dočkat. V říjnu se narodila Žanetka. Usměvavý miminko, okatý úplně stejně jako její sestra.

Linda holky miluje a někdy na ně křičí. Pak to hrozně řeší a dost se tím trápí.

Moc se snaží být jiná a lepší než její máma a určitě je, ale pořád se bojí, aby to nepodělala. Aby byla holkám tou maminkou, kterou ona stále postrádá. Tou, která je kdykoliv přijme s otevřenou náručí a vždycky je bude brát takové, jaké jsou –s láskou, důvěrou a porozuměním. Jsem si jistá, že Belinda už teď strčí svoji matku do kapsy .

A klidně i jinam J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2006

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2011