pomoc

Dobry den, mam 3 mesicni holcicku. Kdyz jdeme nekam na navstevu a nekdo si ji chova tak mala strasne place a uklidni ji jen ma naruc, je to strasnej krik jak kdyby ji neco bolelo. Doma kdyz jsme sami tak to nedela ale jak nekdo prijde je po srande bojim se ze to nikdy neskonci. Co bych proto mela udelat? Je nejaka rada jak naucit aby si zvykla i na ostatni? Dekuji.

dotaz

Dobrý den, chtěla bych se zeptat.. mám chlapečka 10 týdnů.. od narození jsme ho dali po koupání a jídle do postýlky a on usnul, jasný, že zezačátku brečel, takže pohladit, pochovat a položit a naučil se.. poslední 2 týdny už ani nebrečel a opravdu v postýlce chvíli koukal a pak usnul.. jinak teda přes den většinou jen tak bez houpání a hrkání neusne, takže si vážně myslím, že pochopil, že po tom koupání ho nikdo nezachrání a musí spát.. :) ALE dneska poprvé brečel snad hodinu, chodila jsem tam, hladila ho, zpívala mu, ale nic, brečel, ale nebyl to pláč jako když ho něco bolí, spíš mě přišlo, že se bojí.. je to možné ? poslední dva dny se totiž rozbrečel když jsem na něho udělala nějaký zvuk, kterého se lekl a né jenom u mě.. tak mi tak příjde, jak když se naučil bát.. navíc dnes jak jsem ho chovala abych ho teda uspala tak jsem zhasla v obyváku, šla jen televize a on se zase rozbrečel.. nikdy jsme mu ale světlo v ložnici nerozsvicovali, (jinak v rámci uspávání jsem zkoušela i rozsvítit lampičku, ale byl už rozplakaný, takže to nepomohlo) chci jen vědět, jestli je to naprostá blbost nebo je možné, že se naučil bát.. :) díky Míša

Úzkost z toho, jak uhlídám dvě děti naráz

Holky, jste tu některá s dvojčátky? Já čekám dvojčata a přiznám se, že se toho šíleně bojím. Na děti se moc těším, samozřejmě... ale ten strach, jestli oba najednou uhlídám.... Je mi špatně, když pomyslím na to, jak to budu zvládat. Jedno dítě se mi odbatolí, já ho poběžím zachraňovat a mezitím se tomu druhému něco stane. Ach jo. Je normální mít takovou úzkost? Měla to některá z vás podobně jako já?

separační úzkost

Dobrý den,
dceři je 11 měsíců a zhruba 3 týdny máme noční děsy. Dcera spinká od 1 měsíce celou noc to znamená pd 20,00 do 7-8,00. zhruba okolo 2 měsíců jsme ji naučili chodit spinka samotnou. to znamená, že ji vykoupeme, dáme najíst pomazlíme se a dáme ji do postýlky a zapneme kolotoč a ona si chvilku povídá s hračkama a pak usne. Ani když jí rostly zuby tak nebyl problém. Ale teď už cca 3týdny ob večer se probudí okolo 1-2 ráno s hrozným histerickým pláčem. Vezmu ji do náruče a chovám, jinak se neutiší, tohle trvá tak hodinu, musím ji pevně svírat jinak zase hrozně pláče, po hodině lehce usne, ale nesmím ji pustit, tak si s ní lehnu a stále ji objímám a ona se mě drží za ruku, nesmím se ani pohnout jinak se zase vzbudí a začne hrozně plakat a celý proces se opakuje. Takhle utěšujeme až do 7 do rána, kdy ona pak tvrdě usne a spí do 9-10,00. Další večer je klid a pak se to zase opakuje. Manžel mě zkoušel v tomto uklidňování vystřídat, ale přesto, že spolu mají moc hezký vztah a otec se ji moc věnuje, tak v tomto případě ji nesmí držet nikdo jiný než já-matka. Mohlo by se jednat o separační úskost? Dceři se hodně věnuji, celý den si hrajeme, chodíme plavat a cvičit, občas nám ji pohlídají babičky. Dcera nemá od malička problém být s někám jiným než semnou či otcem. Až mě to občas mrzí, že by šla s každým.:( když si ji vyzvedávám od babičky tak se na mě těší, ale klidně by tam ještě zůstala. Mohla by jste mi poradit co s těmi našemi nočními děsy? Děkuji moc.

separační úzkost

Dobrý den,dceři je 11 měsíců a zhruba 3 týdny máme noční děsy. Dcera spinká od 1 měsíce celou noc to znamená pd 20,00 do 7-8,00. zhruba okolo 2 měsíců jsme ji naučili chodit spinka samotnou. to znamená, že ji vykoupeme, dáme najíst pomazlíme se a dáme ji do postýlky a zapneme kolotoč a ona si chvilku povídá s hračkama a pak usne. Ani když jí rostly zuby tak nebyl problém. Ale teď už cca 3týdny ob večer se probudí okolo 1-2 ráno s hrozným histerickým pláčem. Vezmu ji do náruče a chovám, jinak se neutiší, tohle trvá tak hodinu, musím ji pevně svírat jinak zase hrozně pláče, po hodině lehce usne, ale nesmím ji pustit, tak si s ní lehnu a stále ji objímám a ona se mě drží za ruku, nesmím se ani pohnout jinak se zase vzbudí a začne hrozně plakat a celý proces se opakuje. Takhle utěšujeme až do 7 do rána, kdy ona pak tvrdě usne a spí do 9-10,00. Další večer je klid a pak se to zase opakuje. Manžel mě zkoušel v tomto uklidňování vystřídat, ale přesto, že spolu mají moc hezký vztah a otec se ji moc věnuje, tak v tomto případě ji nesmí držet nikdo jiný než já-matka. Mohlo by se jednat o separační úskost? Dceři se hodně věnuji, celý den si hrajeme, chodíme plavat a cvičit, občas nám ji pohlídají babičky. Dcera nemá od malička problém být s někám jiným než semnou či otcem. Až mě to občas mrzí, že by šla s každým.:( když si ji vyzvedávám od babičky tak se na mě těší, ale klidně by tam ještě zůstala. Mohla by jste mi poradit co s těmi našemi nočními děsy? Děkuji moc.

Obávám se vzniku separátní deprese u svého 10-ti měsíčního syna

Dobrý den

je mi 32 let a s o dva roky starším manželem máme 10-ti měsíčního syna. Bohužel s mužem již nežijeme a v současnosti se rozvádíme. Náročným tématem, se kterým se teď musíme vypořádat, je úprava styku s dítětem. Manžel by chtěl vídat syna vždy od pátku do soboty. Nepochybuji o tom, že se o syna dokáže postarat, ale obávám se vzniku separační deprese u takto malého chlapečka. Četla jsem, že stačí i kratší odloučení k tomu, aby u dítěte nastaly úzkostné stavy. To bych nepřenesla přes srdce. Nechci otci upírat styk s dítětem, ale byla bych radši, kdybych u otcových návštěv byla přítomna, aby syn netrpěl odloučením od matky. To by ale omezovalo styk otce s dítětem na jedno, nebo dvě odpoledne týdně, nemohl by mít syna u sebe přes noc a hlavně by jej neměl \"jen pro sebe\". Toto řešení otci vadí. Jaké je riziko, že se u 10-ti měsíčního dítěte rozvine separační deprese při pravidelném odloučení od matky na 48 hodin? Předem děkuji za odpověď.

Noční úzkosti

Popíšu sem něco, co se mi tak jednou za dva dny nebo i denně stává. Nevím, jestli to způsobují hormony nebo co, ale já se každou noc kolem třetí budím hrůzou a panikou. Mám totálně stažené břicho, třesu se a buší mi srdce. Není to ze špatného snu, o tom bych věděla, že jsem se probudila ze snu, ale tohle je prostě hodně nepříjemné. Musím si stále říkat - povol břicho, uklidni se, škodí to embryu... někdy to pomůže, někdy ne. Taky v tu dobu, co jsem vzbuzená, myslím na vše špatné, co se může stát, myslím na budoucnost a tak. Vážně jiný stav a vůbec se to nedá ovládnout. Přitom se snažím myslet pozitivně a být klidná, ale prostě v noci se probudím a břicho stažené úzkostí

úzkost tak brzy?

Naší Karolínce bude 3,5 měsíce, vždy se u každého náručí jen smála a brblala,ale za poslední týden se z ní stalo nepříjemné miminko, nikdo jiný než já nebo tatínek si ji nesmí vzít, jinak řev, kolikrát se nad ní někdo cizí nebo známí nesmí ani nahnout či se na ni podívat, hned začne natahovat..mívají v tomhle věku nebo měli Vaše miminka takovéhle období..a když ano?přejde to..?

Roční dítě mě odmítá v přítomnosti táty- je to normální

Dobrý den, mám dotaz - mám 13.měs. zdravého chlapečka. Od narození jsem prakticky neustále s ním, spím s ním v posteli / manža v obýváku/, ale zatím nám to tak vyhovuje. Vše je ok, ale když manžel přijde z práce, nebo je o víkendu doma, syn ke mě nechce a odmítá mě a je neustále u táty. Je mi to líto a nevím, jestli už mě malej nemá takt rochu plné zuby.Na roce jsem přestala kojit - možná taky vliv. Za jeho život jsem se vzdálila tak 5 x max. na 1,5h.Jsem ráda, že mají s taťkou pěkný vztah, ale co já? Někdy mi přijde, že jsem dobrá jen na krmení , přebalování a bdění v noci u bolavých zoubků..prosím o nějakou zkušenost, nebo názor!

prosím o radu

Mám 4měsíční dceru. Druhý den to vypadá, že trpí separační úzkostí. Dokud jsem vedle ní (ani ji nemusím držet v náručí), je v klidu, směje se, brouká. Jakmile se vzdálím z dohledu, začně hrozně brečet a zklidní se až k ní opět přijdu. Zhoršilo se i usínání. Bez problémů usínala sama, teď brečí. Jedná se opravdu o úzkost nebo si jen \"vymýšlí\"?

byt- úzkost

holky, chystáme se někdy v červnu stěhovat. opustíme náš byt-do pronájmu a půjdem k našim a přitom stavět dům. holky,já když si představím,jak tento byt opouštíme,jak tu bude někdo jiný. navíc tu necháváme vybavením,tak mi to vážně přijde,jako by někdo šel žít náš život sem... je to jiný než kdybysme šli rovnou do odmečku,to by se odcházelo líp,ale já už to vidím,jak to děsně obrečím,prožili jsme tu ty nejsilnější a nejkrásnější roky našeho života. ten byt je naše součást, celý jsme si ho sami předělali,je krásný a bude mi moc chybět. měla jste to taky některá při stěhování? já z toho mám hrůzu už ted a to červen je ještě daleko

Stavy úzkosti

Ahoj holky,jsem ve 34.tt a nějak to na mě všechno padá.Ne že bych měla strach nebo tak,ale když tak koukám na připravenej pokojíček a sbalenou tašku do porodnice,mívám nějaký návaly úzkosti.možná je to tím,že jsem pořád doma sama...přítel chodí z práce až pozdě večer.Připadám si jak krkavčí matka.Všichni z mého okolí se na miminko hrozně těší a já bych nejradši byla ještě tak půl roku těhotná.Ne že by mě tahání se s bříškem nějak bavilo,ale tak nějak mám dojem,že jsem se s tím nedovedla ještě pořádně vyrovnat.Měla jsem takový období v prvním trimestru,ale přikládala jsem to momentu překvapení,že čekáme juniora,ale teď začínám mít strach,abych nezešílela.Máte takový pocity taky?

Nemůžu odejít

Už zhruba od roku nemůžu od svého syna odejít ať už ho nechám s kýmkoli.Jak mě ztratí z dohledu ozve se okamžitě histerický řev.Mám obavu,že je to následek mého odchodu do porodnice.Takže u nás nezabírá nic,stále mě musí mít na očích.

Co říkám já když odcházím na pár hodin pryč.

Naší dcerku jsme dali občas k babičce na hodinku odpoledne pohlídat a nikdy nebyl problém. Okamžitě si ji adoptovala, protože jak je známo dítě si vezme za matku každého kdo se k němu mateřsky chová a nemusí to být jen matka biologicky potvrzená, myslím že to může fungovat i při odpoledním hlídání milovanou osobou. Záleží ale hodně na babičce, ta naše by jí vše dovolila...jen aby jí vyhověla. Poprvé na noc jsme jí dali k té stejné babičce a dědovi ve 14. měsíci. Průběh byl stejný- žádný problém. S radostí nás další den vítala. Mě bylo ale proti vůli se potajmu vytrácet. Proto jsem začala používat stejný model na který je zvyklá- ráno táta odejde DO PRÁCE a vždy se z ní vrátí, ať už má pojem o čase jakýkoliv, ví že se vrátí! Takže s touto jistotou jsem jí chtěla zanechávat. Proto se rozloučíme s tím , že jdu do práce a že příjdu, zamává mi , pošle pusinku a já si můžu v klidu vyřídit co potřebuji.