Stavy úzkosti - diskuze

asi s Tebou šijou hormony,neboj to přejdejá jednu dobu měla taky strach jak zvládnu 2děti-když mám prvního pořádného čertíka..asi to potká hodně z nás...takže at Tě ta náladovost rychle přejde a Ty se zas začneš těšit ze svého miminka

Já to měla tak střídavě s velkým těšením. Prostě chvíli strach, že vlastně ještě nejsem vůbec připravená a druhý den zase radost že budeme 3 a příští dny už nebudou takové všední.. Ale nejhorší pro mě bylo zjištění hned po porodu, že jsem k maličké necítila takový ten všude popisovaný nával lásky atd. Prostě mi mozek nedokázal najednou strávit, že to malinké klubíčko, co ze mě vytáhli, je opravdu moje miminko, to, co mě tak dlouho kopalo v bříšku. Zamilovávala jsem se postupně až v příštích dnech. Ale ještě při propouštění z porodnice jsem byla taková nesvá. Zato teď bych ji nevyměnila ani za všechno na světě a mám o ní pořád hrozný strach Doufám, že nejsem na tomhle světě sama, která měla takové poporodní pocity...

Já spíš měla stavy, kdy jsem přemýšlela, jestli jsme se rozhodli správně, mít dítě, jestli není brzy, jestli to zvládneme, co bude pak, po porodu..ale těšila jsem se...je hodně maminek, které to prožýívají jinak, ale věř, že to malé budeš milovat a až ho uvidíš, všechny pochyby se rozplynou..někdy trvá déle, než dítě začneš milovat, nemusíš mít hned po porodu euforické stavy štěstí, všechno chce čas..už jen pár týdnů a uvidíš sama...jen si dej pozor, kdyby tyhle stavy úzkosti trvaly i po šestinedělí nebo se to zhoršovalo...laktační psychóza není sranda, ale to je ojedinělé, a poporodní blues si zažije každá druhá maminka..neboj, všechny pochyby přejdou, bude dobře.. Moc o tom nepřemýšlej, užívej si poslední dny, které máš jen pro sebe, rozmazluj se, buď na sebe hodná a starosti si nepřipouštěj...