Inzerce
Inzerce
Inzerce

Učím lidi pomáhat (Udunka)

Už si ani moc nevybavuji, jaké důvody mě po základní škole vedly k tomu, že jsem si podala přihlášku na Střední zdravotnickou školu. Nejspíš to, že na ni nebyly přijímačky z matematiky, ve které jsem těžce plavala. Nicméně mě nakonec studium na zdravotnické škole bavilo a procházela jsem zdrávkou naprosto bez problémů. Ve třetím ročníku, když mi bylo osmnáct, se naskytla možnost jet jako vedoucí na tábor Českého červeného kříže pro děti s ortopedickými vadami. Tím se otevřela další kapitola mého života spjatá s Českým červeným křížem v Plzni.

Zaprvé etapa táborová. V osmnácti jsem sice jela jako řadová vedoucí, ale už za dva roky, když paní učitelky, které dosud tábor vedly, se rozhodly jít do táborového důchodu, jsem jela jako hlavní vedoucí a vedla jsem tábor až do letoška, kdy jsem na něj jela i s tehdy 4 měsíční Aničkou. Ve dvaceti převzít tábor nebylo snadné rozhodnutí, ale nechtěla jsem, aby se tábor zrušil a tak jsem přikývla. Udělala jsem si kurz pro hlavní vedoucí a šla jsem do toho. Největší legrace na táboře byla poslední dva roky, protože předloni jsem nakonec musela dělat i kuchařku a vařit sama pro 35 lidí, protože tři dny před táborem onemocněl kuchař a jiného jsme už nesehnali a letos jsem zas pro změnu měla s sebou kojence. Jen tak mimochodem, že jsem těhotná, jsem zjistila právě na táboře.

Zadruhé etapa lektorská. Po té, co jsem se seznámila s lidmi na Červeném kříži kvůli táboru, netrvalo dlouho, kdy mě kontaktovali s tím, že když mám tu zdrávku, mohla bych zkusit vyučovat první pomoc. Jelikož jsem vždycky ráda vystupovala před lidmi a už jsem měla zkušenost s vedením dětských kroužků, vzala jsem to jako novou příležitost. Učila jsem hlavně děti v kurzech Mladých zdravotníků a dospělé v přípravě na řidičák. Když jsem ukončila zdrávku začala jsem pracovat v nemocnici jako sestra, ale stále jsem se věnovala i výuce první pomoci, jak jen to čas a směnný provoz dovolil. První oddělení, na kterém jsem pracovala, byla Neurochirurgie. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla mladá a nezkušená, nebo nepříjemným a nevstřícným kolektivem, nebo šílenými směnami, nejspíš kombinací toho všeho, po necelém roce jsme skončila s žaludečním vředem a na antidepresivech. Naštěstí se po mém návratu do práce naskytla možnost přejít na oddělení Anestezie, kde se mi moc líbilo. Později jsem začala studovat na Pedagogické fakultě, a tak jsem sháněla v nemocnici zkrácený úvazek a ten mi dali jen na interním odd., kde jsem byla do těhotenství.

Inzerce

Mojí pracovní láskou a nejoblíbenější prací je stále výuka první pomoci. Přerušila jsem ji pouze na období šestinedělí. Ze začátku jsem brala jen dvouhodinové kurzy. Jela jsem s Aničkou až k učebně, dala jí napapat, pak si ji vzala babička (naštěstí mám hned dvě, které mají možnost hlídat), já odučila a jeli jsme domů. Párkrát se mi stalo, že žádná z babiček nemohla, a tak jsem navlékla nosítko a odučila hodinu i s Aničkou na břiše. Teď, když už kojím jen ráno a večer mohu učit i delší dobu. Vedu školení pro autoškoly a firmy, pro veřejnost 10 až 40 hodinové kurzy, ukázky a přednášky pro děti, a také spolupracuji s dobrovolnými záchranáři z Humanitární jednotky Českého červeného kříže. Tahle práce mě ohromě naplňuje. Každý proškolený člověk je potenciální zachránce nějakého lidského života a to je přec úžasné. Snažím se udržovat krok s dobou a stále se v oboru vzdělávat a to mi alespoň nenechá mozek zahálet. Občas se necítím dobře z toho, že nechávám Aničku tak brzy bez mámy a moc se mi stýská, ale na druhou stranu mám krásný pocit z toho, že dělám něco potřebného a navíc domů přinesu i nějaký ten peníz a to se také počítá. Teď mě při rodičovské dovolené čeká dokončení vysoké školy, dál budu učit, a co bude, až rodičovská dovolená skončí zatím nechávám otevřené. 

 

Inzerce

Dle příběhu Udunky zpracovala Jitka Bednaříková.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Učím lidi pomáhat (Udunka) - diskuze

  • Ty jo, máš můj obdiv   Tohle to je záslužná práce, která opravdu musí člověka bavit a dělat ji s láskou.. A dle tvého vyprávění to tak je..
    moninif   | 03.12.2012 22:18:08
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tý jo, tak to je cooooool. My jsme byli v rámci leteckého dne také na malém školení první pomoci - tentokrát jsem se zajímala o první pomoc miminkům a musím říct, že mi z toho bylo do breku (nevím, proč mě takové věci tak dojímají!!). Jak jsem si to zkoušela, tak mi tam paní řekla, že s největší pravděpodobností bych prcka zachránila :o), tak aspoň nějaká pozitiva.

    Moc obdivuju, co děláš a jen tak dál!!
    Buik   | 03.12.2012 12:21:11
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 29.03.2020, 15:26
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce