Učím lidi pomáhat (Udunka)

Už si ani moc nevybavuji, jaké důvody mě po základní škole vedly k tomu, že jsem si podala přihlášku na Střední zdravotnickou školu. Nejspíš to, že na ni nebyly přijímačky z matematiky, ve které jsem těžce plavala. Nicméně mě nakonec studium na zdravotnické škole bavilo a procházela jsem zdrávkou naprosto bez problémů. Ve třetím ročníku, když mi bylo osmnáct, se naskytla možnost jet jako vedoucí na tábor Českého červeného kříže pro děti s ortopedickými vadami. Tím se otevřela další kapitola mého života spjatá s Českým červeným křížem v Plzni.

Zaprvé etapa táborová. V osmnácti jsem sice jela jako řadová vedoucí, ale už za dva roky, když paní učitelky, které dosud tábor vedly, se rozhodly jít do táborového důchodu, jsem jela jako hlavní vedoucí a vedla jsem tábor až do letoška, kdy jsem na něj jela i s tehdy 4 měsíční Aničkou. Ve dvaceti převzít tábor nebylo snadné rozhodnutí, ale nechtěla jsem, aby se tábor zrušil a tak jsem přikývla. Udělala jsem si kurz pro hlavní vedoucí a šla jsem do toho. Největší legrace na táboře byla poslední dva roky, protože předloni jsem nakonec musela dělat i kuchařku a vařit sama pro 35 lidí, protože tři dny před táborem onemocněl kuchař a jiného jsme už nesehnali a letos jsem zas pro změnu měla s sebou kojence. Jen tak mimochodem, že jsem těhotná, jsem zjistila právě na táboře.

Zadruhé etapa lektorská. Po té, co jsem se seznámila s lidmi na Červeném kříži kvůli táboru, netrvalo dlouho, kdy mě kontaktovali s tím, že když mám tu zdrávku, mohla bych zkusit vyučovat první pomoc. Jelikož jsem vždycky ráda vystupovala před lidmi a už jsem měla zkušenost s vedením dětských kroužků, vzala jsem to jako novou příležitost. Učila jsem hlavně děti v kurzech Mladých zdravotníků a dospělé v přípravě na řidičák. Když jsem ukončila zdrávku začala jsem pracovat v nemocnici jako sestra, ale stále jsem se věnovala i výuce první pomoci, jak jen to čas a směnný provoz dovolil. První oddělení, na kterém jsem pracovala, byla Neurochirurgie. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla mladá a nezkušená, nebo nepříjemným a nevstřícným kolektivem, nebo šílenými směnami, nejspíš kombinací toho všeho, po necelém roce jsme skončila s žaludečním vředem a na antidepresivech. Naštěstí se po mém návratu do práce naskytla možnost přejít na oddělení Anestezie, kde se mi moc líbilo. Později jsem začala studovat na Pedagogické fakultě, a tak jsem sháněla v nemocnici zkrácený úvazek a ten mi dali jen na interním odd., kde jsem byla do těhotenství.

Mojí pracovní láskou a nejoblíbenější prací je stále výuka první pomoci. Přerušila jsem ji pouze na období šestinedělí. Ze začátku jsem brala jen dvouhodinové kurzy. Jela jsem s Aničkou až k učebně, dala jí napapat, pak si ji vzala babička (naštěstí mám hned dvě, které mají možnost hlídat), já odučila a jeli jsme domů. Párkrát se mi stalo, že žádná z babiček nemohla, a tak jsem navlékla nosítko a odučila hodinu i s Aničkou na břiše. Teď, když už kojím jen ráno a večer mohu učit i delší dobu. Vedu školení pro autoškoly a firmy, pro veřejnost 10 až 40 hodinové kurzy, ukázky a přednášky pro děti, a také spolupracuji s dobrovolnými záchranáři z Humanitární jednotky Českého červeného kříže. Tahle práce mě ohromě naplňuje. Každý proškolený člověk je potenciální zachránce nějakého lidského života a to je přec úžasné. Snažím se udržovat krok s dobou a stále se v oboru vzdělávat a to mi alespoň nenechá mozek zahálet. Občas se necítím dobře z toho, že nechávám Aničku tak brzy bez mámy a moc se mi stýská, ale na druhou stranu mám krásný pocit z toho, že dělám něco potřebného a navíc domů přinesu i nějaký ten peníz a to se také počítá. Teď mě při rodičovské dovolené čeká dokončení vysoké školy, dál budu učit, a co bude, až rodičovská dovolená skončí zatím nechávám otevřené. 

 

Dle příběhu Udunky zpracovala Jitka Bednaříková.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Komerční sdělení

Související články

Učím lidi pomáhat (Udunka) - diskuze

  • Ty jo, máš můj obdiv   Tohle to je záslužná práce, která opravdu musí člověka bavit a dělat ji s láskou.. A dle tvého vyprávění to tak je..
    moninif   | 03.12.2012 22:18:08
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tý jo, tak to je cooooool. My jsme byli v rámci leteckého dne také na malém školení první pomoci - tentokrát jsem se zajímala o první pomoc miminkům a musím říct, že mi z toho bylo do breku (nevím, proč mě takové věci tak dojímají!!). Jak jsem si to zkoušela, tak mi tam paní řekla, že s největší pravděpodobností bych prcka zachránila :o), tak aspoň nějaká pozitiva.

    Moc obdivuju, co děláš a jen tak dál!!
    Buik   | 03.12.2012 12:21:11
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, beru už 4 roky antikoncepci a je mi 20 let. S přítelem jsme se rozhodli, že chceme založit rodinu, ale nevím jestli mám dobrat poslední platíčko antikoncepce, nebo jestli to mám vysadit hned. Nevím, co pro mě bude lepší, aby se tělo zvyklo, abych si to nerozhodila pak a neměla problémy, chybí mi poslední dva týdny do dobraní antikoncepce. Děkuji za radu.

Dobrý den, balení raději doberte, i když podstatný vliv to na nic asi nemá.

MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline | dnes, 12:43
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce