Zanlena

Když jsem v roce 2008 zjistila, že jsem těhotná, zůstala jsem doma

Na podzim roku 2008 jsem zjistila, že čekáme miminko. Rozhodla jsem se tedy zůstat hned doma, aby nenastaly nějaké potíže a nehrozilo, že o miminko přijdu. Dělám totiž práci, která je někdy fyzicky náročná. Předešlé těhotenství bylo rizikové a tak jsem si vzala dovolenou, které jsem měla dostatek, a pak si nechala napsat neschopenku, dřív jak ve 12 týdnu mi ji totiž doktorka nechtěla napsat.

Návrat do páce po více než třech letech

Do práce jsem se vrátila letos v červnu, kdy byly Petříkovi 3 roky. Doma jsem tedy celkově byla 3 roky a 7 měsíců. Asi tak necelé 2 měsíce před návratem do práce mi začaly zdravotní potíže. Nejprve mě začala bolet ruka a chvilku na to zuby. Začala jsem se s obojím léčit, ale léčba moc nezabírala. Myslím si, že dost pracovala psychika, protože s nástupem do práce zuby přestaly zlobit a ruka bolí jen při větší námaze.

Před návratem do práce jsem také začala hodně potkávat kolegyně, které se mě ptaly, kdy se vrátím a popisovaly mi, jak je to tam vše hrozné. Do práce jsem se tedy vůbec netěšila. Svůj podíl na tom měly špatné mezilidské vztahy, které tam panovaly, když jsem odcházela a kolegyně se svým vyprávěním, jak to v práci funguje.

Jak probíhal první den

První den svého návratu jsem začala noční směnou. Bylo to pro mě hrozné odejít od Petříka do práce. Naštěstí Petřík to snášel lépe než já. Rozloučil se se mnou s tím, že musím do práce a ráno přijdu. První směnu jsem dělala jednu ze starých montáží s kolegyní, s kterou jsem hodně pracovala už před mateřskou dovolenou.

Na začátku směny mi řekla, co kde najdu, protože některé věci se tam změnily. Já ji naopak upozornila, že po těch letech budu pomalá a zřejmě mi to nepůjde. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem nasadila rychlost, jak kdybych ani nebyla přes 3 roky doma. Tak jsme se tomu zasmály a udělaly jsme normu, i když jsme nemusely. (Norma je počet kusů, kolik se má smontovat za směnu).

Druhý den jsem dělala s tou samou kolegyní, ale jinou práci, u které byl čas si i popovídat a tak jsem se dozvěděla, co se tam ty 3 roky dělo a jaké jsou novinky.

Za mé nepřítomnosti se vv práci udály dost velké změny

Firma má nového ředitele a zástupce. Je tam nový mistr, který má pod sebou další 4 mistry, kteří nechodí na ráno ve všední den, ale s námi na směnu, což je taky novinka. Mají za úkol starat se, aby vše fungovalo tak jak má.

Někteří lidé za tu dobu odešli a jsou tam asi tak ze 2/3 noví. Na práci se hlásíme přes PC, dřív rozdával práci člověk ústně. Další novinkou jsou nové práce a montáže připojené na PC. Což znamená, že v případě poruchy zmáčknu tlačítko a přijde opravář mi montáž opravit a nemusím ho nahánět po celé hale. Také vím, jak jsem na tom zrovna s počtem kusů, jestli mám namontováno hodně nebo málo a nemusím počítat, jestli stíhám normu.

Jak jsem návrat do práce zvládla?

První týdny po návratu mi dávaly dost zabrat. Začaly noční směny, na které jsem si odvykla a také 11 hodin stání u některých montáží bylo vyčerpávající. Většinou jsem se doma po práci po bytě belhala, protože jsem vůbec nemohla na nohy, jak mě bolely.

Co se týká práce a domácnosti bylo to dost namáhavé. Zvlášť první 3 měsíce, kdy nám nefungovala školka. Doma jsme to praktikovali, jak se dalo. Asi 3 týdny během prázdnin (z toho 14 dní tahem) byl Petřík u babičky a dědy. Jelikož jsem nebyla zvyklá na tak dlouhé odloučení, tak se mi dost stýskalo. Někdy si bral na hlídání tatínek volno a někdy zase děda. V tomto případě jsem byla ráda, že je Petřík doma, ale zase to bylo dost náročné, protože člověk musel ve volných dnech fungovat tak, jako když jsem byla na mateřské. Musela jsem vařit a ve volnu jsem chodila s Petříkem ven. Můj den tedy vypadal tak, že ráno jsem něco uklidila, nakoupili jsme, po obědě se Petřík prospal a šlo se ven. Večer jsem pak dodělávala úklid a nebo vařila na druhý den.

Ve dnech, kdy jsem šla do práce, jsem toho moc neudělala, snad jen stihla navařit na další den a tak se vše dohánělo ve volnu. Naštěstí tohle trvalo jen 3 měsíce a dnes, kdy nám funguje školka, je to lepší. Odpadlo mi nějaké to vaření a tím víc toho stihnu dopoledne ve svém volnu, když je Petřík ve školce a občas zbyde i nějaký volný čas.

Také po těch 4 měsících jsem si už zvykla na stání a nohy tolik nebolí a i noční směny zvládám lépe, nejspíš protože se můžu dostatečně vyspat, když je Petřík ve školce.

Vyprávění Zanleny zpracovala Naďa Barochová.