Podnikavá maminka Naďule - Jak to všechno začalo?

Podnikat jsem začala ještě před mateřskou dovolenou. Již během studia na VOŠ a později i VŠ jsem příležitostně doučovala děti angličtinu. Začalo to víceméně jako náhoda. Jednou do třídy přišla naše třídní učitelka a ptala se, kdo umí dobře anglicky, že shání doučování pro svého syna. Já měla čerstvě „v kapse“ státnice a tak jsem se směle přihlásila. Byla jsem tehdy v učení nezkušená a vůbec jsem netušila, kolik si za takovou práci účtovat.

Rok se s rokem sešel a můj první student se stěhoval. Docházela jsem za ním dál a brzy se rozkřiklo mezi dalšími obyvateli ulice, že tam „někdo“ chodí učit angličtinu. Netrvalo dlouho a učila jsem téměř celou ulici. A to nejen děti. Přibyli mi i dospělí, důchodci a dvě čtyřleté dětičky.

V této době jsem i začala spolupracovat se dvěma jazykovými školami a na výuku jazyků jsem si pořídila živnostenský list. Bylo mi 26 let a už jsem věděla, že učení mě baví a chci se mu věnovat. Stala se tedy ze mě OSVČ. Od těch prvních nesmělých krůčků v učení jsem ušla kus cesty. Už jsem věděla, že nemůžu učit za pár korun. Naučila jsem se, že můj čas má určitou hodnotu a že když budu svou práci dělat dobře, jsou studenti ochotní mi ten čas zaplatit. I když ještě párkrát jsem udělala tu chybu, že jsem „ze známosti“ slevila ze svých požadavků a zajímavé je, že to nikdy nevedlo k dlouhodobé spolupráci.

Když jsem nastoupila na mateřskou, ani mě nenapadlo živnost rušit nebo zavírat. Sice jsem na mateřské nesměla činnost vykonávat sama osobně, ale ihned po skončení mateřské, při nástupu na rodičovskou dovolenou, jsem se pustila do podnikání. Výhoda učení je ta, že se bez problémů dá provozovat doma a to i s malým dítětem.

Vzhledem k tomu, že mám svou práci opravdu ráda, přemýšlela jsem, jak bych se mohla víc realizovat. Tehdy jsem na stránkách Babyonline nabídla holkám zdarma kurz angličtiny. I když nakonec netrval tak dlouho, jak jsem doufala, bylo to pro mě příjemné zpestření.

Spolupráce s Babyonline

Někdy v této době mě oslovila Jana s nabídkou spolupráce. Vlastně ani nevím, čím jsem jí upoutala, protože jsme se v té době samozřejmě vůbec neznaly. Nicméně jsem nabídku moc ráda přijala. To je jeden z mých charakteristických rysů – miluji nové výzvy. A tak jsem začala psát pro BOL příběhy. Byla to práce z úplně jiného soudku a velmi mě bavila a dodnes si to užívám. Postupně se tato spolupráce rozrůstala do dalších oblastí – jak dobře víte, mám (mimo jiné) na starosti „hlídání“ diskuze a snažím se mazat příspěvky, které se někdy nekontrolovatelně množí :), reklamy, které některé uživatelky „nacpou“ do všech rubrik a podobně.

Jaký byl návrat k plnému pracovnímu tempu?

Od října nastoupila Hanička do školky, skončila mi rodičovská dovolená a stát už mi neposílá žádný příspěvek. Proto mi nezbylo než se opět naplno zapojit do pracovního procesu. Na tom jsem začala pracovat již v dubnu, kdy jsem se vydala do jazykové školy, se kterou jsem již dříve spolupracovala. Oni mi hned nabídli velmi výhodný blok šesti kurzů v jedné firmě. A tak se soukolí opět pohnulo a já pomalu zaplouvala do pracovního procesu. Dnes pro tuto jazykovou školu učím dva veřejnostní kurzy, 3 individuální výuky a znovu pokračuje i blok kurzů ve firmě. K tomu mám i své studenty – většinu z nich učím už víc než 6 let. Nové studenty získávám už jedině tak, že někdo dá někomu na mě kontakt. I můj den má jen 24 hodin a tak jsou mé časové možnosti omezené. :) Pracovní dobu jsem si nyní uzpůsobila podle dětí. Když to jde, snažím se mít odučeno dřív, než pro ně jdu do školky. Druhé kolo učení pak rozjíždím večer, kdy už je s dětmi tatínek. Předpokládám, že postupem času se i tento model změní, ale prozatím nám vyhovuje.

Jaké nové možnosti výdělku jsem si vyzkoušela při rodičovské dovolené?

Anglická školka

Když nad tím tak přemýšlím, tak toho nebylo zrovna málo. Kromě již zmíněné spolupráce s Babyonline, jsem taky chodila pomáhat hlídat děti do anglické školky. To trvalo sice asi jen tři měsíce, ale byla to velmi cenná zkušenost. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, jak těžké je získat autoritu u malých dětí, jaké finty se dají použít, když je chcete zaujmout, jak dlouho zhruba jim vydrží nějaká činnost. Na tuto brigádu jsem chodila i s Haničkou a myslím, že my obě z toho čerpaly při nástupu do školky – Haničku nepřekvapil nástup do třídy Koťat a já si umím poradit s těmi, které učím angličtinu v kurzu. Ve školce na mě totiž „prasklo“, že učím angličtinu a chodila jsem do anglické školky a tak mi paní ředitelka nabídla spolupráci. Rodiče po kurzu angličtiny pro děti toužili a ona neměla nikoho, kdo by ho mohl učit. A tak teď po večerech maluji obrázky a připravuji si materiály pro školkové děti a přemýšlím, čím zaujmu jejich pozornost dlouhých 45 minut. Nicméně musím říct, že mě mile překvapuje, jak je to baví a kolik si toho pamatují. U většiny vidím, že s nimi rodiče doma opakují, což je super. Učíme  se hodně pomocí různých písniček a básniček. Mám pocit, že si to tak děti lépe pamatují. Kolikrát na ně poprvé česky promluvím až po půlce hodiny – tolik už toho zvládnou! Jsou opravdu moc šikovné.

Tlumočení

Další velká zkušenost, která se mi naskytla, bylo tlumočení školení pro jednu technickou firmu. Měla jsem z toho dost obavy, ale nakonec se ukázalo, že  naprosto neoprávněné. Zvládla jsem to velmi dobře, i když je mi dodnes záhadou, že zadavatel si tehdy vůbec nedělal hlavu s tím, jestli vím něco o technických věcech – vrtácích, soustruzích, frézách... protože právě těchto výrazů bylo školení plné. Náhoda (nebo osud?) tomu chtěla, že mám vystudovanou střední průmyslovou školu a tak jsem si dokonce většinu těch strojů a nástrojů fyzicky vyzkoušela. A i když už to je pár let, co jsem ze střední školy pryč, ještě jsem toho v paměti vydolovala dost. Pánové, pro které jsem tlumočila, byli nadšení. Čekali totiž jen „nějakou překladatelku“ a opravdu byli velmi mile překvapení, že tam mají někoho, kdo ví, o čem je řeč. I když nebudu zastírat, že jsme narazili i na věci, které jsem nebyla schopná přetlumočit (z čj do aj), když měli nějaké velmi specifické dotazy. To se naštěstí dalo obejít nákresem. Musím přiznat, že tohle mě velmi bavilo a doufám, že se ještě k takovému tlumočení dostanu.

Překlady

Příležitostně se věnuji i překladům. Často jsou to také velmi technicky zaměřené texty, ale v těch už jsem poměrně kovaná, takže se toho nebojím. Co většinou odmítám, jsou překlady právních dokumentů – to je oblast, která mi není blízká, neovládám terminologii a kvalitní překlad by mě stál velmi mnoho času, který většinou překladatel nemá, protože vše mělo být přeloženo nejlépe před dvěma týdny...

Moderování konference

Úplně mimo moje podnikání spadá jedna činnost, kterou už se mi podařilo dokonce provádět dvakrát – moderování konference. Poprvé jsem byla hrozně nervózní, bála jsem se, že se mi bude třást hlas, že popletu jména, že zakopnu a natáhnu se před těmi lidmi. Zase se moje nervozita ukázala jako zbytečná. Asi v sobě mám kus extroverta, protože mě to bavilo a v prvním ročníku jsem dokonce posluchače (většinou muže) donutila cvičit rozcvičku :)) Bylo to ve chvíli, kdy už na nich byla patrná velká únava a nesoustředění. A jak jim panečku rozcvička vrátila dobrou náladu a rozproudila krev!

Letos už jsem se moderování nebála, i když první den konferenci navštívil snad dvojnásobek lidí. A musím říct, že za oba ročníky jsem sklidila pochvalu a to od mnoha posluchačů – za to, že jsem rozháněla debatní  kroužky v době, kdy se přednášející chystal přednášet a tak dále. To jsou takové drobnosti, které ale velmi potěší, protože není vždy snadné tyto úkoly splnit tak, abyste někoho nenaštvali. A to, že Vaši práci někdo ocení a ještě Vám to i řekne... to je pocit k nezaplacení.

Průvodce městem

Moje nejnovější zkušenost. Studentka, kterou učím v jedné firmě, se mě zeptala, zda bych si nechtěla přivydělat a provést jednoho jejich amerického hosta po Plzni. Vzhledem k tomu, že se jednalo o sobotní odpoledne a já zrovna neměla nic v plánu, souhlasila jsem. Přiznám se, že jsem si to hrozně užila. Už dlouho jsem neměla příležitost projít si město jako turista, navíc jsem vůbec poprvé byla na prohlídkové trase v pivovaru. Měla jsem sice trochu obavu, jak se mi bude můj společník zamlouvat, ale opět se ukázala jako naprosto lichá. Byl velmi milý, společenský a neuvěřitelný gentleman. Při loučení mi velmi děkoval a dokonce mi políbil ruku! To snad bylo poprvé v životě, co mi nějaký muž políbil ruku. Prý v budoucnu přijede víc jeho kolegů, tak jsem zvědavá, jestli ještě někdy některého budu provázet.

Jak vidíte, tak jsem se ani na rodičovské nenudila a nenudím se rozhodně ani teď. Dělám ale práci, která mě moc baví, přináší mi nové a mnohdy netušené možnosti a kontakty, rozvíjí mě, umožňuje mi kontakt s lidmi a dokonce jsem díky ní už navázala mnohá trvalá a hluboká přátelství. Nejlepší na tom všem je, že jsem se jí nemusela vzdát na dlouhou dobu ani při dětech. A i když má podnikání i mnoho stinných stránek, pro mě zatím převládají ty dobré.