Svatba Blueberry6

Kdyby to nebyla naše svatba, myslela bych si, že jde o scénář nějaké povedené komedie s dramatickou zápletkou.

Začalo to už rozpočtem - nejdříve jsme měli přislíbené celkem báječné peníze... nicméně člověk míní a život mění a tak z cirka 200 000 jsme se ocitli prakticky na nule. Svatební poradkyně z nás šílela a my z ní, protože prakticky nic pod jejím vedením nešlo. Levnější kadeřnice – nelze, vybraná restaurace s již zaplacenou nemalou zálohou - špatná, menší šaty - nejsou...

Když už jsme u těch šatů, v podstatě mě zachránil náš syn, který byl neplánovaně počat už tři měsíce před svatbou, a tudíž jsem do svatby přibrala 6 kg a měla jsem běžnou konfekční velikost :-D

Se svatební poradkyní jsme se rozloučili. Vzali jsme si ji proto, že jsem byla od rána do noci v práci, a tak na nějaké přípravy nebyl čas – nakonec byl, protože prostě musel být.

Večer před dnem D - konkrétně v 10 hodin večer, mi zavolala kadeřnice/vizážistka, že na mě kašle. Prostě tak, že se jí nezdá, že by měla za mnou dojet do nějakého pronajatého bytu. Že jí pro jistotu posílám číslo i na kamarádku, která tam je se mnou, ji doslova urazilo. Inu, bulela jsem jako želva - a bulela a bulela a bulela. Můj budoucí manžel s podnapilým svědkem mi o půlnoci sehnali na ráno vizážistku, nervózní tchýně mi o půl jedné ráno volala, že mě učeše její kadeřnice, ale už v 6 ráno... o spánku tedy nemohla být řeč.

Byla jsem nevyspalá, opuchlá a doslova odevzdaná všemu, co ještě přijde. Účes se nakonec vydařil, v pronajatém bytě jsem místo několika přátel zůstala jen s kámoškou sama a nebylo tedy z příprav ani moc co fotit, ženichův otec, co mě měl vyzvedávat, přijel pozdě, k vizážistce vedla pěší zóna, kde nás tedy zastavili policisté a já, nevěsta, jsem musela popadnout boty a šaty a běžet po svých, zatím co kámoška s řidičem upalovali zpět na byt, protože jsme tam nechali mou kytici. Nutno dodat, že už v tento okamžik bylo cca 10 minut před časem obřadu. Ženich a zbytek procesí už nervózně přešlapovali před kostelem a mě se snažila „splasknout“ vizážistka, pak jsem se soukala do šatů a nakonec jsem načesaná, nalíčená, v šatech běžela centrem Brna na nádraží ke Grandu, kde na mě čekal řidič nastrojeného auta, aby mě popovezl o půl kilometru dál před kostel. O hodinu a nějaké drobné později jsem byla konečně před kostelem, vysmátá sledem všech událostí. Pohled na doslova nervozitou bílého ženicha byl jen třešničkou na dortu. Pak už jsem se prostě jen smála - nic jiného mi totiž nezbylo.

Dopadlo to dobře. Můj muž dojetím brečel, k tomu obdivné a dojaté pohledy všech svatebčanů a můj smích - to byla naše svatba :-D

Děkujeme všem uživatelkám za jejich příspěvky. Pokud byste chtěli i Vy ostatní připojit fotografie či text z Vaší svatby, samozřejmě můžete. Stačí nám je zaslat na email sekretariat@babyonline.cz a do předmětu uvést Svatební speciál - uživatelky.