Jak na BOL trávíme Velikonoce

Přečtěte si, jaké tradice držíme na BOLu a jak se liší oslava Velikonoc v Americe.

Amalie 2011

Velikonoce trávíme tradičně... spousta vajíček, jídla, nějaká ta kořala. My se scházíme holky pohromadě, abychom ušetřily klukům nohy. Je šíleně fajn si pokecat a strávit spolu den. Letos jsme pouštěly od 9 hodin a poslední koledníci došli v 18:00. Je jich fakt požehnaně.

Na zelený čtvrtek tu máme takové dílničky pro děti a mládež, kde si pletou kluci žílu, holky vyrábí všelijaké zajíčky, kuřátka, vajíčka zdobí různými technikami (voskem, cibulí apod.). Jinak asi neděláme, co se tradic týče, kromě barvení vajíček, velkého úklidu, pečení beránka, mazance, kačeny nic podstatného. Snad jen polévání vodou, ale je fakt, že za mých mladých let to bylo více vyplýtvané vody.

Tobi z toho ještě rozum nemá, ale určitě bude Velikonoce milovat. Když si vzpomenu na své dětství, tak Vánoce, Velikonoce a prázdniny byly vždycky nejlepší. A už letos si Tobi vykoledoval nějaká vajíčka, perníčky a čokoládky. To vše sní maminka a Tobi to bude mít v mlíčku :)

Jezurka

Velikonoce trávíme společně celá rodina a máme je rádi - na zelený čtvrtek a velký pátek, kdy Eliška nemá školu, jezdíme na výlety a užíváme si volna.

V sobotu jsme letos poprvé pekli beránka, který se moc povedl, nakonec jsme upekli ještě dva pro neteř a synovce. Tradičně už taky pečeme plecovník - domácí chleba se zapečeným uzeným masem nebo klobásami.

V neděli chodíváme na Velikonoční mši svatou, potom děti hledají zajíčka, který běhá po zahrádkách a nechává výslužku. Letos jsme na hledání pozvali děti z rodiny i od kamarádů, takže se nás sešlo asi 20 a užili jsme si pěkné odpoledne - děti nachystaly pro zajíčka lákavou svačinku a nenápadně číhaly - když svačinka konečně zmizla, šly po zaječích stopách (cestička z čokoládových vajíček, která zajíc ztratil) a plnily různé srandovní úkoly. Nakonec hledaly každý svůj poklad. Potom si zahrály různé hry a větší děti pletly s tatínky pomlázky.
Večer jsme s holkami nabarvily vajíčka - letos jsme dělaly krakelované.

V pondělí ráno nás holky tatínek všechny naházel do vany se studenou vodou, včetně roční Verunky, které se to kupodivu jediné líbilo a vyšmihal nás karabáčem. Dopoledne přišlo Elišce i Verunce pár koledníků, kterým Eli rozdávala vyrobená vajíčka a čokolády. Odpoledne jsme zakončili procházkou na dětské hřiště.

Janney

Jako i u jiných svátků, které se v Čechách a v Americe oslavami liší, se stále snažíme si vytvořit vlastní styl, jakým budeme slavit a tento proces rozhodně ještě není dokončený.  Velikonoce pro nás nejsou nějakým veledůležitým svátkem (jako třeba Vánoce), ale oslava jara je příjemná a veselá a s malou Violkou rádi vyrábíme různé obrázky nebo dekorace.

V zásadě největším rozdílem je zde to, že se slaví velikonoční neděle a ne pondělí. Něco jako pomlázka se zde vůbec nedrží. Lidé, kteří jsou silně věřící a chodí do kostela, mají určitě další tradice, o kterých já nevím, ale napíšu zde, co děláme my.

Co se týče pečení – nemají zde formičku na velikonočního beránka, kterého jsem tak moc chtěla zkusit. Jedinou formou, kterou jsem našla, byla placatá hlava velikonočního zajíčka. Dopadlo to spíš jako koláč/dort, který se pak pomaže polevou a může se různě vyzdobit (oči, nos apod.). Já nejsem velký zastánce polev a tak jsme ho zdobili jen jemně. Příští rok plánuji udělat zajíčka jako ovocný koláč.

Všude samozřejmě prodávají spoustu sladkostí – malé čokoládky ve tvaru vajíček a zajíčků zabalené v barveném alobalu, čokoládové figurky zajíčků, kuřátek a pod. Co se sladkostí týče, největším symbolem Velikonoc jsou zde bonbony tzv. Jelly beans (ze želatiny).

Barvení vajíček a dekorace

Jelikož u nás nikdo není velkým příznivcem vajec na tvrdo, tak jsme se rozhodli nabarvit nepravá vejce vyrobená z papíru. Zapojili jsme se všichni tři a barvili jsme je vodovkami – moc nás to bavilo. Na příští rok bych ale docela ráda zkusila něco tradičního. Moje kamarádka (Češka) žije v Seattlu a má tam hodně kamarádek z Čech a Slovenska a ti měli přímo sraz, kde s dětmi vyfukovali a tradičně barvili vajíčka.

Každý rok dělám velikonoční dekorace – buď věnec na dveře, košíček se zajíčkem, kam se pak dají nabarvená vejce, nebo letos jsme koupili barevná plastová vajíčka, která jsme zavěsili u nás na balkónové zábradlí. Je to moc hezká ozdoba. Každý rok se také posílají velikonoční přáníčka, alespoň nejbližší rodině, a pokud se to stihne včas -  i kamarádkám do Čech.

Asi největší událostí Velikonoc (hlavně pro děti) je zde tradiční egg hunt (lov vajec). To má probíhat tak, že se v parku, na zahradě nebo doma poschovávají vejce a děti je pak mají najít. Věřím, že někdo schovává i opravdová vejce, ale to bych se bála, že se na nějaké zapomene a pak bude cítit jen zápach. Co jsem zde zažila já je, že se schovávají vejce umělohmotná, která se dají otevřít (jako Kinder vajíčko). Do vajíček se dají bonbony, žvýkačky a další malé hračky (penízky, umělohmotné prstýnky apod.). Ty pak děti hledají a sbírají do velikonočního košíčku. Pak je otvírají a mají radost z výslužky, kterou v nich najdou.

Letos jsme se zaregistrovali na egg hunt v našem městském centru. Probíhala tam snídaně (palačinky), egg hunt, různé výtvarné činnosti pro děti a samozřejmě nesměla chybět návštěva maskota  - velikonočního zajíčka (i když tady je to spíš králíček Easter bunny  - je bílý). Každý rok prý přijíždí jiným způsobem – letos přijel na kole a děti byly nadšené. Violka také, ale jen do chvíle, než se přiblížil. Violka se totiž velikonočního zajíčka – velkého chlapa v kostýmu – dost bojí. Takže zatímco se vytvořila veliká fronta nedočkavých dětí na tradiční focení na klíně tohoto zajíčka, Violka při tom pomyšlení téměř dostala hysterický záchvat.

Takže jsme se vrátili k modelíně, tvoření náramků a dalším činnostem. Z výtvarných aktivit se mi nejvíce líbilo, že si Violka mohla vytvořit vlastní čelenku se zaječíma ušima, které si nejdříve pokreslila. A jí se samozřejmě líbila modelína.

Egg hunt zde probíhá jednoduše tak, že jsou plůtkem ohraničené sekce, kde jsou na trávě poházená vajíčka. Tyto sekce jsou podle věku. Dítko tam vejde s košíkem a posbírá si vajíčka – minulý rok to bylo celkem obrovské místo a děti si mohly nasbírat, kolik stihly. Tento rok to bylo poměrně malé místo a limit vajíček byl 8 kusů pro dítě. Schovaná nejsou, jen tam tak leží, což mi přijde škoda, ale Violce se to i tak líbilo. Vajíčka jsme pak stranou otevřeli a našli bonbon a malé poklady. V některých vajíčkách byl i výherní lístek – výhra byl takový dárkový košíček – to se nám ale nepoštěstilo. Nicméně tam byla umělohmotná pixla plná bonbonů jelly beans a u ní hra, že si máte tipnout a napsat na lísteček, kolik jich v té pixle je.  No a představte si, že my jsme to vyhráli. Manžel to nějak inženýrsky spočítal a dostal se k číslu 450 ks. Paní nám volala, že jsme vyhráli a cena je? No přece ta dóza plná jelly beans – fuj! Ještě jsme si to nevyzvedli – co bychom dělali s 450ti bonbony, které nám navíc ani nechutnají? Asi jim to tam necháme.

Pomlázku neslavíme, ale letos jsem dostala od Američana. Zrovna jsem odjížděla z LA, kde manžel mé české kamarádky ráno vylítl z koupelny s pomlázkou. Nejdřív jsem zařvala, protože jsem se lekla, ale pak mi to přišlo tak směšný, že jsem se jen chechtala a snažila se mu tu pomlázku vzít. Byl fakt legrační a přišlo mi to jako hrozný paradox dostat pomlázkou od Američana.

V neděli jsme byli jako rodina pozvaní na celkem slavnostní velikonoční večeři ke známým – bohužel Violka měla teplotu a tak jsme nemohli jít. Příští rok snad oslavíme Velikonoce trochu akčnější a pohromadě.

Zpracovala Naďa Barochová.