Inzerce
Inzerce
Inzerce

6. Japonský tah na branku a za jeden provaz

Češi na to mají! Ale nemají lídra!

Možná by se mohla Česká republika Japonskem inspirovat...
V některých věcech určitě. Česká republika vzhledem ke své historii a počtu obyvatel, dala světu mnoho chytrých a schopných lidí, ať ve sportu nebo v dalším. Zrovna Češi by na to měli, aby byli jedním z leaderů, ovšem není tady nikdo, kdo by to národní uvědomění v lidech probudil. Osobnosti, které by dosáhly až takhle daleko, že by dokázaly společnost ovlivnit, že by ji nastartovaly, chybí. Takže nám v podstatě chybí už ta základní vlastnost, která je pro úspěšný vývoj národa potřeba, a to národní uvědomění. Všimněte si, že všechny země, o kterých jsem v této souvislosti hovořil, ať už Japonsko nebo Spojené státy, jsou vysoce národně uvědomělé. Každý občan je hrdý na svůj národ, má doma japonskou, americkou vlajku, v Americe jsou hrdí na to, že jsou Američani a pro Ameriku dokážou i v současnosti umřít.

Jsou také velmi disciplinovaní, o čemž svědčí i chování Japonců po nedávném zemětřesení.
Protože myslí na svoji zemi, na to, že se do problémů může dostat jednou každý z nás a proto je potřeba si vzájemně pomáhat a být solidární!

My na rozdíl od nich bohužel nedokážeme táhnout za jeden provaz.
Ano, to je právě ono.

Myslíte, že to člověk může ovlivnit jinak, než svým osobním příkladem?
Normálnímu člověku stačí osobní příklad. Já jsem jenom chtěl říct, že se rozhodně přikláním k tomu motivačnímu způsobu fungování společnosti, který funguje právě v Japonsku nebo Americe. Vím, že se jej mnoho Čechů bude bát, ale myslím si, že by nám prospěl.

Správné pojmenování problémů

Že většina by byla spokojená?
Je potřeba zvýšit naše národní uvědomění, národní hrdost. Když o těchto vlastnostech mluvím na setkáních, lidé spontánně tleskají. Protože to tak cítí, ale nikdo jim to doposud tak neřekl. Národní hrdost je velmi důležitá, generuje pak schopnost zatáhnout za ten jeden provaz. Schopnost nemyslet pořád jen na sebe, ale myslet i na společnost. Což se projevuje například i třeba čistým náměstím, tím, že nikdo neodhazuje venku vajgly jako u nás… Nebo tím, že zamezíme nekontrolovatelnému přílivu cizinců do České republiky. Již dřívější japonský premiér pronesl, že by chtěl zachovat japonský charakter Japonska. To prohlásit v Čechách nebo v Německu, tak Vás okamžitě označí za xenofoba.... V Japonsku všichni přikývli. Jak jinak Česko, které po staletí budovali naši předci, ochráníte od ztráty naší identity? Je potřeba chránit naší zemi od nepřizpůsobivých cizinců a regulovat jejich příliv. Jak je výborné, že náš národ má syrečky, český folklór, české sklo, české pivo nebo svíčkovou, prostě atributy, které k našemu národu patří. Přece si to nenecháme rozmělnit v Evropské unii nebo nějakými nepřizpůsobivými cizinci. Rád uvítám cizince, kteří chtějí být pro naší zemi skutečně přínosem, budou legálně pracovat, platit daně, snažit se mluvit česky, přispívat nám do rozpočtu. Ale odmítám současný stav, kdy platíme cizincům, kteří mají u nás trvalý pobyt dokonce podporu v nezaměstnanosti! My jim z našich daní platíme za to, že u nás nepracují! To je neuvěřitelné, jaké u nás platí zákony. Sami Češi mají málo a ještě platíme cizincům.  Chápu tyto cizince, že je pro ně dobré přijít tam, kde je navařeno, napečeno a teplo, ale my se nemůžeme postarat o chudé z celého světa. To takhle nejde. Jenom říkám, že tyhle ty věci je potřeba správně pojmenovat, i na evropské úrovni.  Jinak přijde skutečně sociální napětí a opravdová xenofobie a rasismus.

To by byl asi dobrý základ vše správně pojmenovat.

Češi hodně polevili

Právě národní uvědomění, kdy lidi vezmou tu zemi za svou, by udělalo z naší země šťastnější zemi. Za národní uvědomění se pokládal život, to byla dříve nejvyšší meta. My jsme v tomto úplně polevili. My jsme polevili do té míry, že jsme dokonce v minulé vládě měli ministra, který ani neměl české státní občanství, neuměl česky, jmenoval se Gustav Slamečka. To už jsem nestačil zírat. Zdůrazňuji, že v tom není nic osobního. Člověk je zvyklý na cokoliv, ale v jakékoli jiné zemi by to znamenalo, že nemá vlastní občany, kteří jsou schopni zastávat funkci ministra. Že vlastní národ není tak schopný. To bych chtěl vidět na Slovensku, v Maďarsku nebo v USA, jestli by toto udělali! To by je ani nenapadlo! Mít v USA ministra, který není občan USA a který ani neumí anglicky! To by tedy všichni nestačili zírat! Oni by si to ani nedovolili navrhnout, protože by z toho bylo okamžitě obrovské HALÓ! Tímto chci jenom vyjádřit, co se tady děje. Jak jsme lhostejní k naší zemi. No ale to jdeme trochu na jiné téma, než je o dětech a o rodině.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

6. Japonský tah na branku a za jeden provaz - diskuze

  • jeste takovy myslenkovy pochod
    Prvni me napadlo, ze my tu moc nemuzeme hrat na narodni hrdost, je to dane historicky, hned vedle mame Nemecko, kde podobne zacal Hitler.
    Ale pak me doslo, ze Japonsko prece hralo za druhe svetove s Hitlerem? Jak se to vlastne stalo? Ze chteli byt proti Cinanum?
    Jdu se zeptat strejdy googla.
    zajic   | 10.10.2011 14:50:21
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ja bych se mu nelibila
    Slovak ve vlade mi nevadil.

    Ale tvargle mam moc rada 
    zajic   | 10.10.2011 11:24:28
    Reagovat | URL příspěvku
  • taky tleskám   hlavně tomu Česko Čechům  
    jezurka   | 10.10.2011 10:54:59
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce