Inzerce
Inzerce
Inzerce

2. Herecká kariéra

Fotil Jakub Holas

Fotil Jakub Holas, LiStOVáNí.cz

Jakou jste vystudoval školu?

Inzerce

Obchodní akademii v Lounech, pak postmaturitní roční angličtinu a nakonec Vyšší odbornou školu hereckou v Praze.

První angažmá jste získal v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, pamatujete si na svou první roli? Jaké byly Vaše herecké začátky?

Má první velká role byla hned osudová - Laca v Její pastorkyni. Režisérovi Zdeňku Černínovi jsem sedl do jeho stylu práce. Neopustil jsem ho dodnes. Šel jsem za ním tehdy do Brna i do Opavy a nastudoval s ním téměř 20 hlavních rolí ve skvělých klasických dramatech i komediálních hrách. Toto léto, poté, co jsem angažmá v divadle opustil, se s ním těším na to, až budeme v Dvorním divadle v Lednicko-valtickém areálu hrát téměř každý večer ve dvoře jeho chalupy v Hlohovci. Přijeďte, bude to úžasné!

Jaká role, kterou jste zatím hrál, Vám byla nejbližší a proč?

Inzerce

Laca mi byl opravdu osudový. Ale i Treplev v Rackovi, moje první velká role v Brně. Velmi mě obohatily i ty poslední – nakladatel Brochant v Blci k večeři nebo Brick v Kočce na rozpálené plechové střeše.

Jste trémista?

Inzerce

Ne, to už mám naštěstí za sebou. Ale dřív jsem tomu říkal „mít Pollerta“. Vysvětlím – jednou jsem na škole prošvihl dopolední představení, prostě jsem zaspal. Přišel jsem pozdě a po představení, které jsem nějak proklepal, jsem nemohl dodechnout, překysličilo se mi celé tělo, cítíl jsem mravenčení úplně všude. V tramvaji cestou domů na Petřiny jsem měl už opravdový záchvat a svíjel jsem se. Vystoupil jsem na zastávce Vojenská nemocnice v domnění, že mě tam někdo přijme, ale nemohl jsem ani jít. Nějaká paní mě tam nakonec dovlekla potom, co jsem jí slíbil, že nejsem feťák (působil jsem asi opravdu hrůzně). Na příjmu mě „ošetřil“ pan doktor, olympijský medailonik Lukáš Pollert. Řekl mi: „Uklidni se a zhluboka dýchej“. Vlastně mě jen uklidnil. Já jsem vše rozdýchal a mravenčení ustalo. Podobný stav se mi později vracel při premiérách při trémě. Říkal jsem tomu tedy „mít Pollerta“ a dobře jsem věděl, že to musím rozdýchat a uklidnit se.

Jak vzpomínáte na své působení v Brně?

Byly to krásné role a dělali jsme bezvadné, opravdu poctivé činoherní inscenace. Často nám stačily jen tři židle a v hledišti bylo slyšet padat špendlíky. Teď jsou tam nablýštěné muzikály, které jsou sice velmi efektní a tudíž i úspěšné, ale už to s divadlem dramatu nemá nic k dočinění. Myslím si, že Městské divadlo Brno udělalo chybu, když se zbavilo svého nejlepšího režiséra.

Předloni jste přešel ze stálého působení na volnou nohu. Bylo to kvůli příležitostem ve filmu?

Bylo to i z výše uvedených důvodů, nabídek na natáčení a moderování bylo stále více. Stejně tak i práce s mým projektem Listování, který mě zaměstnává na 120 %, a to ve všech směrech, ke kterým aspiruji. Nejsem jenom hercem, ale i režisérem, manažerem a principálem.

Jak se stavíte ke svým televizním rolím? Která pro Vás byla zatím největší výzvou?

Rozhodně to byla role vojáka Igora v Terapii. Byl na ní obrovský casting, téměř tři stovky herců, a byl jsem pyšný na to, že jsem tím sítem prošel, jakkoliv s tím měl realizační tým zprvu problémy, protože jsem účinkoval i v pro ně lehčích projektech (Ošklivka Katka). Nakonec mi to ale všichni přiznali s tím, že jsem je velmi překvapil. To pro mě byla ohromná pocta, možná vůbec největší v mé televizní kariéře.

Jak jste se cítil jako pacient v Terapii, kterou vysílalo HBO? Jak se díváte na to, že stále více lidí má zkušenosti s psychology a psychiatry?

Právě díky tomu natáčení jsem zjistil, jak je fajn otevřít se někomu, kdo vás nezná nebo přesněji, kdo na vás nahlíží nestranně. Později jsem z jistých osobních problémů začal chodit na sezení a dodnes mám co s terapeutkou řešit. Není to snadné, ale když k tomu člověk přistupuje zodpovědně a pracuje na sobě, je schopen určité věci ve svém vyjadřování a chování ovlivňovat, což například u mě je velmi zapotřebí. Jsem za to tedy rád, lidé by se měli zbavit předsudků, že na terapie chodí nemocní nebo blázni. Nebo že je to ostuda, co by tomu řekl soused nebo kolega v práci. To je blbost. Jestli si někdo dopřává drahé tělesné masáže, ať si dopřeje také tuto vnitřní masáž citovou. Zahřeje, jakkoliv se zprvu může zdát nepříjemná.

Jaký je Váš herecký sen? Sníte vlastně o něčem?

Moc ne. Rád bych hrál ve filmu. Teď jsem viděl Hořící keř, další skvělý projekt z produkce HBO, a byla to pecka. Castingem jsem neprošel, protože jsem neměl opravdu totalitní fízlácký ksicht. Když se ale zasním, rád bych se scénáristicky podílel na velkofilmu, který by mapoval život Baťa klanu. A střihnul bych si hned Jana Antonína Baťu, výšku na to mám :).

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Lukášovo dětství

Další části rozhovoru:

3. Lukáš v roli otce

4. Listování

5. Životní styl

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

2. Herecká kariéra - diskuze

Poradna

Nočník

| Vlavl | 03.07.2020, 12:03

Dobrý den, kdy je prosim z psychologického hlediska nejlepší doba ucit dite na nocnik? Kdy jiz ovlada vymesovani?
Dekuji

Dobrý den, nervový systém každého dítěte vyzrává individuálně, každé dítě je jedinečné, každé dítě tedy může začít ovládat své vyměšování v jinou dobu. Obecně lze říci, že vhodná doba na učení dítěte na nočník je  mezi cca 18 měsíci až 2 roky. Jedním ze signálů, že dítě již může být připravené je, že dokáže zůstat delší dobu suché a zadržet větší množství moči (má suchou plenu a pak vymočí větší množství moči). Zároveň je potřeba, aby bylo na takové rozumové úrovni (např. schopno splnit jednoduché pokyny), aby nácviku porozumělo a porozumělo či umělo vykonávání potřeby nějak pojmenovat (např. ee). Na dítě netlačte, rozhodně za případné nehody netrestejte, posilujte jej v tom, co se již podařilo. Nesrovnávejte svoje dítě s jinými dětmi (co se jednomu dítěti daří v 18 měsících, to jiné může zvládnout třeba až ve 3 letech). U učení na nočník se jedná o zralost nervového systému, nikoliv o projev vyššího či nižšího intelektu nebo opoždění ve vývoji. Přeji hodně trpělivosti v nácviku. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.07.2020, 12:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce