Inzerce
Inzerce
Inzerce

1. Lukášovo dětství 

Fotil Jakub Holas

Fotil Jakub Holas, LiStOVáNí.cz

Naše povídání začneme Vaším dětstvím. Prozradíte nám, kde jste se narodil a vyrůstal?

Inzerce

Jsem z krásné vesnice Cítoliby u Loun. Teď se tam ale vracím velmi málo, bohužel. Hrál jsem tam fotbal jako každé dítě, které nechodilo do hasičů. Málokdo byl zároveň hasič i fotbalista. Cítoliby jsou krásné, to si člověk uvědomí zvlášť poté, co tam není tak často.

Jaká je Vaše první vzpomínka z dětství?

Nevím přesně, pamatuju si nějaké dovolené, prázdniny nebo také, když mi mamka říkala, že umřela babička. Taky jak jsem brečel poté, co mi bratr se sestrou dali do mikulášského dárku uhlí a brambory, zatímco mě naladili na krásný bagr.

Jaká ze vzpomínek je pro Vás nejdůležitější?

Inzerce

To opravdu nevím. Jak vidíte, pamatuju si spíš ty bolavé. Ne, že bych nezažíval radostné chvíle, naopak. Pamatuju si třeba, jak jsme s tátou v Chorvatsku zabloudili ve skalách, dodnes cítím, jak tehdy měl strach i on. Ale vlastně i za tím je zase silná negativní emoce.

Jak Vás rodiče vychovávali? Máte sourozence?

Inzerce

Ano, jsem poslední, už tak trochu neplánovaný. Míjelo mě vše, co si naopak starší bratr a sestra odpárat nemohli. Takže jsem měl dětství opravdu jednoduché.

Co Vás jako dítě bavilo? Navštěvoval jste nějaké kroužky?

Ne ne, volbu fotbalista vs. hasič jsem tu už popisoval. Fotbal jsem přestal samozřejmě hrát velmi brzo, stejně jako následně i hokej, se kterým jsem začal na druhém stupni základní školy, která měla hokejovou specializaci. Přes tisíce pádů kolem mantinelů jsem se naučil bruslit, mí spolužáci hráli hokej velmi dobře. Po roce jsem se zlepšil o tolik, že jsem se jim vyrovnal a nakonec jsem byl i lepší než mnozí z nich.

Kdy jste začal uvažovat o herectví? A co tomu říkali rodiče?

Byl to spíš omyl, žádná velká touha, cíl nebo sen. Opravdu jsem netušil, kam a jakým směrem se vydat. Přihláška na Vyšší odbornou školu hereckou v pražské Michli byla jedna z mnoha, byl to i jeden z mnoha oborů, které jsem chtěl zkusit. Vyšla ale jako první a já jsem to v sobě začal nějak objevovat. Naši mě v tom podpořili.

Vzpomenete si, jaké knížky jste měl rád? A kdo Vám je četl?

Naši mi moc nečetli.Táta mi četl jen jednou – Knihu džunglí – a dodnes na to nemůžu zapomenout. Já jsem dnes paradoxně jedním z největších populizátorů knih a čtení, mimo jiné jsem i patronem Celé Česko čte dětem, které motivuje rodiče právě ke čtení svým dětem.

Neuvažoval jste o tom, že budete spisovatelem?

Ne, i když v knihách ležím denně. Umím je výborně krátit a umím je i cítit. Rozumím celému knižnímu byznysu, vím, co by třeba bylo dobré, ale necítím v sobě potřebu něco napsat. Myslím, že bych to ani nesvedl. Občas mě v rámci terapie něco popadne, ale je to opravdu jen „vypisování se“. Koneckonců od toho mám svůj blog (lukas.hejlik.cz), kde mi to jde a kde se dokážu vypsat opravdu ze všeho.                                          

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

Další části rozhovoru:

2. Herecká kariéra

3. Lukáš v roli otce

4. Listování

5. Životní styl

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

1. Lukášovo dětství - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce