Carla o sobě

Ahoj holky, co mě ještě neznáte. Verona to vidí moc tragicky. Holt každá jsme si něčím prošla a něčím si ještě projdeme, to je normálka. Mám to nastavený tak, že všechno má nějakej smysl a není potřeba se v tom moc pitvat. Jasně, i já mám slabý chvilky (celkem eufemismus), ale tím vás zatěžovat nechci. Když potřebuju, svěřím se holkám na netu, ony mě utěší a jedeme dál.

Momentálně mám za sebou celkem jedlou krizi, kdy obě děti měly neštovice, samo, že ne najednou, ale pěkně po sobě, abych v práci chyběla co nejdýl, a když už jsem myslela, že padnu, přijela na návštěvu máma. Chtěla mi pomoct, ale mezi náma, bylo to peklo. Tisíckrát jsem jí řekla, ať nádobí nemyje, ale hází do myčky! Co myslíte, že udělala? Vytáhla si SVOJE gumový rukavice, který si přivezla z Pardubic vlakem a myla a myla a myla. Šílela jsem z toho. Myčka prázdná, odkapávač žádnej a ona pořád myla a dávala to všude kolem dřezu, strašně mi tím pila krev.

Když měla všechno vycíděný, sundala ty žlutý gumáky a vrhla se na žehlení. Nechtěla jsem, prosila jsem ji, ať si hraje s dětma. Chvíli jsme se praly o žehlicí prkno a když vyhrála, začala napařovat. Bohužel i všechny moje kalhotky, včetně těch krajkovejch.

„Děláš mi to vod puberty, LASKAVĚ s tím přestaň!“

Jakoby ohluchla.

„Mami! Zase mě to bude škrábat,“ dodala jsem úplně zbytečně ještě o oktávu výš.

Nic, usmívala se a tavila všechny gumičky mého spodního prádla. Vyžehlila i ponožky. Absolutně všechno a naskládala mi to do skříní. Možná si řeknete, že to myslela dobře a že byste za pomoc byly vděčný, ale tady jde o princip. NIKDY mě neposlechne, VĚČNĚ musí bejt všechno podle ní.

Když jsem se uklidnila a říkala si, že příštího dne odjede, začaly se děti drbat. Hrozně. Jak jste možná vytušily, máma je strašně úzkostlivá, co se hygieny týká, a skutečnost, že jsem dětem v hlavách objevila vši, jí vyděsila. Začala hysterčit a já taky. Manžel odjel okamžitě do lékárny (když se dlouho nevracel, obávala jsem se, že zmizel navždy) a pustili jsme se do deratizace. Jasně, že to nezabralo, kluka jsem nakonec vyholila a holku trpělivě vyčesávala. Dva dny. Máma byla hrůzou bez sebe a já chvílema nevěděla, jestli se tomu začít smát nebo nad sebou zaplakat.

V neděli matka odjela domů a já byla vyčerpanější než dokud nás poctila svou přítomností. Vlezla jsem si pod stůl, zacpala si uši a představovala si, že jsem sama s batůžkem v Nepálu, mám se dobře, nikdo po mně nic nechce, nikdo na mě nemluví a nikomu nemusím odpovídat. Zabralo to, za dvě hodiny jsem vylezla. Snažila jsem se usmívat, ale jak samy dobře víte, když se něco daří, tak hezky všechno dohromady a další blbá zpráva na sebe skutečně nenechala čekat L - manželovi se nemoc zhoršila.

Byla to podpásovka, máma ještě nemohla být z nádraží ve svém bytě a já už se zase dusila. Popadala jsem dech a šlo to ztuha, ale nakonec jsem se rozhodla nevzdat. Hubertovi (můj muž) jsem dala pusu a zamávala mu ve dveřích. Vybrala jsem z účtu všechny společný úspory, zavolala do nemocnice a když mě ubezpečili, že dovolená mému právoplatnému neublíží, začala jsem jednat. Prolistovala jsem katalog plný obrázků spokojených a nadšených rodin, zapíchla palec a vysolila prachy. Odlétáme za dva týdny a mám takový pocit, že se opiju už v letadle. Horší už to bejt nemůže, takže je na čase začít si užívat.

P.S. Když mám nervy, tak nežeru, letošní plavková sezóna bude zcela jistě na mojí straně J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1992

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1997