Zápis do školy

Dávejte na ně pozor. 
 

Jako máma si dost často přijdu na nic. Vim, že pro holky dělám všechno co můžu ale ne vždycky v klidu. 

Na zápis do školy se s Anetkou připravujeme od září. Možná už od jejích cca 3 let. To se Anetka začala zajímat o “učení” a začala být více zvědavá. 

Díky písmenkovým kartičkám, které jsem vyhrála se rychle naučila písmenka. Kolem 4 roku dokázala poznat podle barvy písmenka, jaký obrázek je na druhé straně kartičky.

Já vždycky ráda říkám: 

Když na cestě vidíme něco nového, musíme to hned vygooglit. 
 

Holky chtějí znát prostě všechno a nejlépe hned jako to vidí. Kytky, zvířata, stopy atd… všechno vyfotíme nebo hned najdeme. V tomhle je internet a mobilní telefony fajn. 
 

Teď už ale zpět k zápisu. Neměla jsem vůbec strach, že by na zápisu mohl být nějaký problém. Anetka i při opakování ve školce vždy říkala, že je to lehké. Jenže teď zpětně, to vidím úplně jinak. 

Rozumem a inteligencí je rozhodně schopná do školy nastoupit ale ještě potřebuje trochu dozrát. V určitých situacích je to prostě ta moje “malá” citlivá holčička. 

Týden před zápisem jsem si všimla, že je více unavená. Hlavně večer z ničeho nic byla úplně KO a nebyla schopná se ani převléct. Večer se stále vrtěla a nemohla usnout, i když ve školce nebyla přes spaní. Uprostřed týdne měla dokonce zimnici a bolest nohou. Ten den jsme měli trošku víc aktivní odpoledne a tak jsem si říkala, že je prostě jen unavená. Ráno byla úplně v pořádku neměla vůbec zvýšenou teplotu, ani večer a tak jsem usoudila, že to opravdu byla jen nějaká únava a přetažení. Když jsme ale odpoledne přišli domů, najednou teplota 38°C a následně 3 hodiny i po podání léku stále vysoká horečka. Chladila jsem jí pomocí vlhkého ručníku a nakonec na 30 min. usnula. Teplota klesla a už se neobjevila ani v noci, ani během následujícího dne. Pak ale přišel večer a Any byla zase neklidná. Byl to večer před zápisem a já už měla tušení, kde je zakopaný pes. 
 Zašla jsem tedy za Anetkou a zeptala jsem se jí co se děje. Jestli ji něco bolí, někde jí něco tlačí, škrábe a nebo je jí horko. Když jsem na ni koukala, viděla jsem jak je smutná a má v očích slzy. Any se konečně rozmluvila. Moje úžasná veliká holčička totiž nechce do školy a je vlastně nervózní z celého zápisu. Nebojí se, že by ho nezvládla, jen má strach z té změny.

 Chvilku jsme si o tom povídali a já ji uklidnila, že ji nečeká nic nového. Že se jí tam zeptají jenom na pár věcí a bude to pouze takové seznámení. Po chvíli se Anetka uklidnila a poté i v klidu usnula. Ráno už se vzbudila ve svojí klasickou dobu a to pro mě bylo znakem, že je klidnější. 

 občas to nás dospěláky vůbec nenapadne. Třeba děti na tu situaci připravujeme už dlouho a snažíme se jim vše vysvětlit v klidu. Jenže jsou to pořád jenom ty děti. Můžu umět všechna písmena s abecedy, malovat a říkat básničky. To ale neznamená, že se nemůžu i bát. Pokud vás zápis teprve čeká, zkuste možná trochu více relaxovat. Ve školce určitě s dětmi paní učitelky trénují a tak není potřeba teď,  těsně před zápisem na to doma tlačit. Zkuste si hrát hry, povídat si nebo se prostě podívat na nějakou pohádku.

 U nás ve škole je téma večerníček. Takže jsme koukali na Krtečka, Křemílek a Mochomůrka, Bob a Bobek nebo Štaflík a Špagetka. 
 

Nakonec u nás zápis proběhl úplně v klidu. Anetka byla moc ráda, že na něj šla a samozřejmě jsme nezapomněli na sladkou odměnu. Na konci zápisu sama řekla, že se jí ve škole moc líbilo.

Teď Vám přeji krásný večer a vašim dětem ať se líbí jak u zápisu, tak od září ve škole.