Líná jako veš

Minulé dva týdny jsem strávila na home office. Taková malá dohoda se zaměstnavatelem, že si vyberu měsíční dovolenou, abych už nemusela chodit do kanceláře, ale budu pro něj ještě dodělávat nějaké záležitosti. Tento týden už mám ale vše hotové. Chci se zaměřit převážně na školu, abych měla co nejvíce hotových zkoušek a povinností, než přijde malá. 

Taky jsem si myslela, že budu hodně zvelebovat byteček. Jenže jsem líná. Jsem tááák líná! Nejsem od přírody nějak vyloženě aktivní člověk, ale tahle lenost je šílená. Ono ani nejde o to, že by se mi to nelíbilo - jde právě o to, že se mi to hrozně líbí. Prospat třeba celý den a proložit to jen jídlem: Bájo. Ale mám samozřejmě výčitky. 

Jednak proto, aby si partner neřekl, že jsem k ničemu. A jednak proto, že vím, že bych měla být aktivnější, abych u porodu měla nějaké síly. Jenže mě tak těší nic nedělat....

Obávám se toho, abych si na to nicnedělání nezvykla, neztloustla a nezakrněla. Píšu si seznam, co je zapotřebí udělat, abych až budu koukat do blba, měla nějakou připomínku. Mám před sebou skripta do školy, které bych měla studovat jako divá. Při otevření knížek se mi ale začnou klížit oči. No nic, jdu na to!