Nepřibírám, mám strach, jestli je mimi v pořádku

Dneska jsem po dlouhé době stoupla na váhu. Říkala jsem si, že určitě budu mít aspoň kilo nahoře. Břicho mám večer jako balon, ráno to ještě jakš takš jde. Kalhoty už mě tlačí a přiznám se, že si dávám teď každé ráno v práci koláček ke kakau (mléko pro vápník). Občas i trochu zhřeším čokoládou i večer, nebo jinou sladkostí. Ale váha se nepohla. Ještě nedávno jsem měla o půl kila víc, ale dneska jsem opět měla všechno dole. Vím, že hodně maminek v prvním trimestru hubne, protože je jim špatně a třeba zvrací. Ale mně zase tak špatně není, nezvracím, chuť k jídlu mám. 

Tak nevím. Měla bych být ráda, že netloustnu, ale protože ty intervaly návštěv na gynekologii jsou tak dlouhé, jsem spíš nervozní, jestli se něco neděje, jestli je miminko živé a zdravé. Snažím se myslet pozitivně, na miminko mluvit, hladím si bříško a říkat si, že panikařím zbytečně. Ale ten blbý pocit prostě je....

Koukám na nějaké další diskuze, asi nejsem úplně sama. Po přečtení těch článků jsem se trochu uklidnila. Vždycky mě uchlácholí, když zjistím, že v tom nejsem sama. Je zřejmé, že podobné pocity má spousta žen. Dokonce existuje diskuzní forum "hysterické těhule". Asi se tam přihlásím :-)