Únava

úterý 20.8.2013

Včera jsem doma partnerovi vyčetla, že se vůbec z miminka neraduje. Říkala jsem si, že už jsem mu přece nějakou tu chvilku (celých 24 hodin) na srovnání myšlenek dala. Zatím z něj ale žádné emoce nevycházejí. Upřímně, já se do toho musím taky trochu nutit. 

Hladím si břicho, jako kdybych už byla bůhví v jakém měsíci. 

Jsem unavená, jako kdyby na mě lezla viróza. Mám blbou náladu. Už jsem si zažádala o dva dny volna. Začíná mi být špatně, dneska jsem chvíli přemýšlela nad tím, jestli se mi chce zvracet, nebo ne. Nakonec jsem nešla. Ale sevřené hrdlo mám stále. Jako by mi ho někdo mačkal. 

Nejvíc mě mrzí, že se mi partner ani nezeptá, jak mi je. 

Jak ty hormonální změny snáším. 

Jestli něco nepotřebuji. 

Co pro mě může udělat. 

Mám takový pocit, že se o mě vůbec nebude starat, že bude jen kroutit očima a trousit, že jsem herečka. Asi je to normální, že má žena strach. Ale já jsem vždycky chtěla partnera, pro kterého budu střed zeměkoule a který mě bude hýčkat. No, nějak to nevyšlo. 

Už, abych byla na kontrole u doktorky. Objednala si mě až za měsíc, ale těch informací, které bych měla dostat, je požehnaně. Naštěstí existuje svatý google (určitě na to i spoléhá), který všechna tajemství pustí ven. Vypadá to, že jako těhotná budu na velké extrémní dietě. Seznam potravin, co nesmím, je opravdu obsáhlý a někdy i překvapivý. 

Můj dnešní velký úkol je sehnat si nějaké vitamíny.