Mareček 9. měsíc (prosinec)

DEVÁTÝ MĚSÍC

Další krásný měsíc utekl jako voda, měsíc, který byl naplněn spoustou krásných chvil, spoustou dárků, návštěv a také velkého zápřahu. Vlastně uteklo tolik vody, jako když jsem čekala prcíka.

Co zvládáme:

Lezení je kapitolou samo o sobě, stále couváme a jak se zdá, budeme dříve lézt po čtyrech, než líst. Krásně se zvedá na kolínka a už se mu párkrát zadařilo posunout nožičky a ručičky (opět párkrát i směrem dozadu, takže možná budeme lést pozadu). Mára se převaluje stále jen na jednu stranu. Mluvení se stále krásně rozvíjí. Když mu nedám dudlík, tak si sám pro sebe krásně brebentí (když to nahraju na foťák a znovu pustím, tak se poslouchá a kouká na sebe a moc se tomu směje). A my se smějeme tomu, jak po všem jde dvěma prstíčkama (jak jsem se dočetla, má to tak pro tento měsíc dělat), babča díky tomu prohásila, že se nebude moci živit manuálně, že bude muset být intelektuál. Ve hrách stále vede Berany, berany duc, ale taky se začíná líbit Vařila myšička kašičku. V sezení začíná být profíkem, když má něco trošičku pod sebou, okamžitě se sám zvedne do sedu (z přímého lehu mu to zatím nejde - to se chytá po stranách čehokoli, ale většinou pak skončí na bříšku). Ve vztekání se stává také přeborníkem, přiznávám, že si s tím občas nevím rady. Nejhorší vztekání přichází večer, kdy má jít spát. Dupe a kope nožičkama, jak jen to jde, křičí a škrábe. Obávám se, že se jedná o období separační úzkosti (jak mě poučila kamarádka), takže se může stát, že si Máru zase nastěhuju do ložnice, chjo. Stále více nám jde po holkách, je to až neuvěřitelné. Tudle jsem s ním byla v drogerii a vždy, když kolem šly nějaké holky (dospělé ženské), tak se na ně tak krásně křenil a ony se zastavovaly a někdy ho i po tvářičce pohladily a to se on zase tvářil, jako že se stydí. Nebo tak dlouho povykuje, než se na něj podívaj. V restauraci zase sváděl servírku, celá rodina se tím bavila a chudák servírka nakonec zčervenala. Teda, to začíná docela brzy!!!

Pan Důležitý

Zajímavé akce:

Výroba věnců a zdobení věnců, výroba perníčků - tak jako každý rok jsem se pustila do výroby věnců. Máme takové místo, kam chodíme na úžasně větvičky. Takže jsme vzali babičku a s nůžkama a kleštičkama jsme vyrazili loupit. Šišky jsme měli už delší dobu nasbírané doma. Výroba a zdobení věnců se Márovi moc líbilo - všude samé krásné barvičky, šišky se ukázaly skvělé stejně jako kostičky a když se mu do ruky dala větvička, tak o něm člověk 45 minut vůbec nevěděl. U perníčků mi asistoval od zadělávání těsta, přes vykrajování, až po pečení. O bože, jak moc je ten kluk zvědavej, po kom to asi má, po mě??!! :oD

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/161

Coca-cola kamion - kamion sice nezamířil přímo do Liberce, nicméně Jablonec není daleko a tak jsme se tam vypravili. Dojeli jsme tam poměrně brzy a Mareček byl u vytržení, kolik kolem chodilo lidí. Nemilé bylo, že kamion musel dorazit až ve chvíli, kdyby se smrákalo, aby bylo vidět, jak nádherně je nasvícen. Bohužel pro Marečka to bylo pozdě a jemu se chtělo spinkat. Nicméně, podařilo se nám vyfotit se se skřítkama a se Santa Klausem halt až příští rok. :o)

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/173

Strom splněných přání - v Liberci existuje strom splněných přání. Nejdená se o strom, jako je třeba v obchodních centrech, kde si můžete vybrat papírek a nějakému dětsku z dětského domova splnit jeho přáni. Tento strom je umístěn na radnici a kdokoli tam může jít a přidělat na papírku svoje přání a když bude mít jen trošku štěstí, radnice mu jeho přání splní. Samozřejmě dávají přednost dětským přáním. A tak jsme se sem s babičkou vydali a naše přáníčko jsme na strom pověsili. :o)

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/176

Focení s Jituškou - jelikož mi konečně dorazilo pozadí, které jsem si na netu objednala, chtěla jsem ho rychle vyzkoušet. Pozvala jsem k nám tedy bratrovu dceru v domnění, že ji v pohodě nafotím. Opak byl pravdou. Jelikož v tu chvíli se Marečkovi nikdo nevěnoval, tak se mu to rozhodně nelíbilo a dával to patřičně najevo. Co dvě fotky jsem k němu musela jít a dát mu hračku, podat dudlík a nebo ho jen pohladit. Takže jsme na to nakonec vyzráli tak, že se fotil spolu s Jituškou a to se mu už líbilo :o). 

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/182

Plaváníčka - proběhla dvě plaváníčka a já ani nevím, které bylo lepší. Vlastě vím, to druhé, protože se mi zase jednou Mareček podařil zachytit pod vodou, ale musím vám říct, dalo to fušku :o).  

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/186

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/187

Focení těhulína - vypravila jsem se také nafotit jednu těhulku. Původně jsem sebou chtěla vzít Marečka, ale po tom nezdárném focení Jitušky jsem si to opravdu nedovolila. :oD ale dětí tam rozhodně málo nebylo, kamarádka tam dorazila s miminkama dvojčátkama :oD. A Mareček, ten si to krásně užil bez maminky jen a jen s babičkou, která se mu dokonale věnovala :o). 

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/189

PFko a přáníčka - nedalo mi to a moc jsem chtěla udělat nějaká hezká PFka a přáníčka. Proto jsme využili příležitosti, že babička dala Marečkovi pod stromeček sáňky a všichni jsme se na nich vyfotili. Uznávám, že si pak brácha stěžoval, že jak to, že jsme na sáňkách, které Marečkovi donesl Ježišek ještě před tím, než Ježíšek chodil? Ale to Mareček ještě nepozná a na bráchu jsem se hezky zamračila :oD. 

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/190

Dopis od Ježíška - chtěla bych v Marečkovi podporovat to, že dárečky nosí Ježíšek. Příští rok mu určitě dopísek pošlu přes Boží dar, aby mu přišel do schránky a s opravdovským razítkem. Letos jsem si udělala tu práci a dopísek jsem Marečkovi napsala sama. Zatím z toho rozum nemá, to je jasné, ale příští rok, až mu budu číst ten nový dopis, budu mu moci ukázat, že ani loni na něj Ježíšek nezapomněl, že moc dobře ví, kde jaké dítě je a jestli zlobí :o). 

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/192

Štědrý den - náš štědrý den, to byla kapitola sama o sobě. Ráno jsme tatínkovi chystali snídani. Bylo to docela prima, nanosila jsem hodně mňaminek na tác a to jsme společně s Marečkem donesla tatínkovi do pelíšku. Mareček byl úžasnej, nejdřív se vrhnul na kytičku, kterou jsem také dala na tác a pak se vrhl na baštu. Jako nejlepší zábava ovšem byla budit tátu taháním za vlasy - a světe div se, táta pak opravdu ty očka otevřel. Pak jsme si hráli a já připravovala chlebíčky. Babičky jsme si zavolali kolem druhé hodiny - táta vzal Marečka ven a my, ženský, jsme se pustili do strojení stromečku. Musím nás pochválit, docela se nám to povedlo! Když se kluci vrátili, my ještě neměli vše hotovo, ale Mareček spal, takže jsme ještě měli čas. Já začala rychle dělat obdíko véču a všechny baby pomáhaly. Když se Mareček probudil, dostal ještě nabaštěno a pak už bylo na čase ukázat mu stromeček. Co dodat, Mareček byl úplně mimo, je pravdou, že se nejdřív podíval na mě - já ho měla fotit - a až pak na stromeček, ale fotky říkají všechno. Byl z něj unešenej. Rozbalování dárku bylo taky prima - zvlášť cupování papíru. Když se mu do ruky dostal keramicky zvoneček, měl o zábavu postaráno. Když už to vypadalo, že ho budeme muset jít umít, dát mu nabaštit a pak teprve pokračovat v rozbalování, dostaly se mu do ruček kostičky (dřevěné tady z BOLu) a on nám na 45 neuvěřitelně ožil. Pak už bylo na čase všechno v rychlosti uklidit a opravdu vykoupat, nabaštit a spát :o). 

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/191

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/193

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/197

Výlet do Prahy - každý rok se chci jet podívat aspoň jednou na "Pražský strom", byla by to taková hezká tradice. A jelikož tam má Martin příbuzné, vydali jsme se tam i letos. Mareček se na tetu a strejdu moc zlobil, dokonce tam pro něj Ježíšek nechal i dáreček, ale Mareček měl stejně oči jen pro stromeček, ale především pro kocourka, co ho tam maj. Po obídku jsme vyrazili směr "strom". Bylo tam teda hodně lidí, ale mě se tam moc a moc líbilo. Mareček měl také co pozorovat, ale byl stále nějak zamračený. Ani svačinku pořádně nezbaštil. Strejda chtěl jet už domů a tak jsme šli opět na tramvaj. Mno a aby toho nebylo málo, tak se v tramvaji udělalo Marečkovi špatně. Myslím si, že tento výlet se mu moc nelíbil, mno snad příští rok bude líp :o). 

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/199

Opékací akce - vždy ke konci roku u bráchy pořádáme opékací akci. Většinou jsou všude hory sněhu a my si zalazeme k roštu, brácha topí jak šílenej a my si opékáme mňaminky (teda většinou jen chlebík a buřtík, protože je taková zima, že by tam člověk nevydržel, kdyby měl opékat něco delší dobu). Brácha poctivě zase letos nandal "stan", aby nás chránil před větrem a sněhem, ale letos to bylo skoro zbytečené - žádný sníh a žádný vítr. Nicméně, člověk cítil, že sedí venku :oD. Mareček se rozplýval jako tradičně nad pejskem a kočičkou, ten by tu s nimi klidně mohl být furt. A když ho pejsek oblíznul, tak radostí neuvěřitelně halekal :o).

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/200

Silvestr - i na Silvestra máme určitou tradici, kterou dodržujeme. Celá rodina jdeme na pozdní obídek do restaurace Mojžíšův pramen. Myslím si, že právě Marečkovi se tato akce nejvíc líbila. Šel z ruky do ruky, každej na něj dělal obličejíčky, každej si s ním hrál. Ale musím také přiznat, že jsem se bála, že tam vůbec nestihneme dojet. Mára se totiž začal strašlivě vztekat a ve chvíli, kdy jsme měli v podstatě odcházet, tak já s ním bojovala při oblékání. Do toho zazvonil pošťák a mě skoro už tekly slzy - nervy teda určitě :oD. Nakonec mi přišla na pomoc babička i Martin navzdory frontám v krámě (kde jsme ještě potřebovali něco dokoupit) dorazil, a Martinova mamka také docupitala :o). Jeli jsme vláčkem do Vratislavic - to byla první cesta vláčkem pro Marečka. Brácha a jeho rodina čekali u baráku a pak jsme hromadně vyrazili na ten Mojžíšák. Po obídku a s plnými pupíky jsme šli zase zpátky, nastoupili jsme opět na vláček. Z nádraží jsme pak pokračovali k tetě, kde jsme zbaštili jednohubky, ochutnali cukroví a udělali "valnou rodinnou hromadu". Na Silvestra jsme byli doma. Mareček hezky usnul po tom, co dostal baštu a ani rachejtle o půlnoci ho nevzbudily.

http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/203

Tak a teď ještě jedna zajímavůstka, my jsme opravdu vždy moc miminko chtěli a Maračka milujeme jak jen to jde, ale todle nám nedalo :o)