Mareček 6. měsíc (září)

ŠESTÝ MĚSÍC

Marečkovi je přesně šest měsíců (tedy půl roku a to 7.října), takže už je to v podstatě veliké miminko :o). V rámci šestého měsíce jsme udělali velké pokroky a absolvovali jsme spoustu zajímavých akcí.

Co zvládáme:

Pasení koníčků nám jde bravurně, zvedáme si už i na ručičky a co víc, snažíme se dávat si nožičky pod prdelku a když někdo zapře nožičky, tak se suneme dopředu. Převalování na bříško nám moc nejde, vždy se zasekneme v půlce o plínky navíc. Za to z bříška se převalíme na záda během chvilky – jediný problém je, že pak Mareček začne plakat, asi se lekne. Moc toho nenapovídá, ale od jeho aeee, eaaa jsme se dostali na mňam, mňam a taky na jejejeje. Hračky položené v dosahu nás lákají natolik, že se za nimi posunujeme, chytáme je do ručky a přendáváme do druhé. Taky jsme se naučili krásně vztekat, to pak lítají hračky na všechny strany. Největší úspěch vidíme v tom, že se naučil řachtat beruškou – ta se musí vzít do ruky určitým způsobem, aby řachtala. Neustále chce sedět – za ručky se přitáhne hravě do sedu a snaží se tam udržet. V kočáru se mu nelíbí na ležáka, to jsou pak i scény. Často ho přistihnu, jak si pozoruje ruce, jak si dává paleček od nožky do pusy a v poslední době, jak pozoruje mě. Babička se tomu směje, prý podle Marečka dokáže říct, jak se tvářím já. Když se směji, směje se i Mareček a když se mračím, mračí se i on. Když zpívám, přidává se tím svým jejeje, a když mluvím a máchám rukama, dostává záchvaty smíchu. V neposlední řadě jsem ho začala dávat na nočník (možná je to pro někoho brzy, ale jen ať si kluk zvyká).

Zajímavé akce:

Očkování – absolvovali jsme třetí očkování Hexy a Synflorixu. Ač byl malý statečný, stejně se to neobešlo bez slziček. To jsem ovšem netušila, co všechno ho ještě čeká. Jelikož pan doktor na neurologii doporučil, aby se malému odebrala krev a zjistil se obsah sodíku a hořčíku, nedalo se nic dělat, musel jít na odběr. Sestřička se tak moc snažila, dala mu dva ďobíky do prstu, aby to teklo rychleji. Bohužel moc rychle to neteklo a tak musela mačkáním pomáhat. Nejspíš to strašně bolelo, nebo to bylo dost nepříjemné, protože Mára u toho tak děsně křičel, brečel, vztekal se, prohýbal se, snažil se vysloveně utéct, ale nepodařilo se mu to. Respektive se podařilo odebrat dostatečné množství krve. (Výsledky naštěstí dopadly dobře, takže už se nic dalšího nemuselo dít.)

Třídní sraz – tátův, který se konal v Horní Řasnici. Kam si nás s Marečkem vzal, aby nás představil všem ostatním. Byla to docela legrace, přijeli jsme jako poslední, ale v největším počtu. Z celé jeho třídy se dostavili pouze tři pánové. Na druhou stranu, byla tam velká legrace a Mareček zabodoval na celé čáře! Ač pánové vypadali, že je děti neberou, tak pár pohledů na našeho broučka a už začali mluvit o zakládání rodiny :o).

Přesnídávky – vařili jsme jak švestkovou, tak hruškovou. Samozřejmě s jablíčkovým základem. Mareček krásně pomáhal. Při loupání mě pozoroval, a když začal halekat, tak dostal do pusiny slupku z jablíčka. On si ji tak převaloval a byl od něj na dlouho pokoj. Zásobu přesnídávek tedy máme.

Den otevřených dveří – který se konal v tátově práci, nás vysloveně nadchl. Uznávám, že při prohlídce továrny Mareček usnul, ale hned jak jsme vyšli ven, tak ožil. Tady také prvně dostal chlebík do ruky. Jelikož vstupenka v sobě obsahovala i občerstvení a jelikož viděl, že všichni jedí, chtěl také něco. A z těch jídel, co jsme tam dostali, byl chlebík tím nejmenším zlem. Marečka ovšem nejvíc zabavila píšťalka, kterou vydávali u hraček. Je pravda, že když se na ní zapíská, tak on se rozbrečí, ale na druhou stranu, tak krásně řachtá, že ji má přidělanou na kočárku a vždy když jedem, tak si do ní bouchá rukou. Nakonec jsme ho ještě vzali na ještěrku. Škoda, že není větší a že mu v ní nešlo moc sedět, nicméně babičky a tatínek zapůsobili, aby z toho aspoň něco měl.

Pas - tak konečně jsme si došli Marečkovi pro pas. Věděla jsem, že při žádání o pas si mám zmáčknout tlačítko, že jsem tam s dítětem a že půjdeme hned na řadu. A taky že jo. Byli jsme opravdu velice rychle pryč, jen nechápu, proč po nás chtěli telefon, aby nám mohli zavolat, až bude pas hotový. A pak se nám nikdo neozval a tak jsem to šla zkusit, protože to bylo už víc jak měsíc. A pas byl hotový, jen nikdo nenapsal - tomu se říká dobrá služba!!

Návštěva – bratránek z Prahy se svou těhotnou manželkou k nám dorazili a oba se nemohli malého nabažit. Jelikož i oni čekají chlapečka, tak to v podstatě pro ně byla příprava. Nastávající maminka hopsala na balonu, Marečka měla v náručí a zdála se být nejšťastnější ženou na světě. S malým si taky hráli v jeho auťáku, anebo s hrací kostkou – občas jsem měla pocit, že ty dospělí se baví lépe, jak ten prcek.

Zoo – prvně jsme vyrazili a myslím si, že to byl veliký úspěch. Pravdou je, že Mareček vydržel jen ke třetímu zvířátku a jinak celou dobu prospal. Nicméně jako první tam byli poníci a jelikož stáli hned u hrazení, měl je na dosah ruky. Jeden stál nehnutě, až jsem si myslela, že je to socha. Ale po chvíli začal máchat ocáskem a to se zase naopak líbilo Marečkovi. Vydržel by na něj (na jeho ocásek) koukat hodiny.

Plaváníčko – to nejlepší na konec. Jelikož nám už skoro bylo šest měsíců, vypravili jsme se na plaváníčko. Paní doktorka nám napsala papír, že nám plavání doporučuje a že neví o žádném důvodu, proč bychom ho neměli navštěvovat. V Liberci je několik firem, které nabízejí plavání, my si vybrali Dudlík, který provozuje plavání v hotelu Zlatý lev. Vyrazili jsme tam všichni tři. Sice nás nikdo nepřivítal a neřekl nám, co a jak, ale byly tam jiné maminy a ty rády poradily. Plavání je vždy pro dvě miminka, Ondra byl druhé plavající miminko a také přišel s oběma rodiči. Kluci si to oba užívali. Ondra sice dvakrát zabrečel, Mára pro změnu dvakrát lapal po dechu, ale jinak se oba usmívali. Mára, ač o víc jak měsíc mladší, kradl Ondrovi jak hračky, tak vodičku (lektorka je „zalévala“ konvičkou a Mára odstrkoval Ondru a chtěl vodu jen pro sebe). Ondrovi se zase víc dařilo lezení v domečku. Ale rozhodně jsme kluky neporovnávali, spíš koukali, co jim jde. Když nakonec lektorka pustila bublinky, tak si tam s taťkou tak hověl, až jsem čekala, že při vyndávání z vody, bude plakat. Dle očekávání, po osušení a oblečení usnul takovou rychlostí a na tak dlouho, že si to ani nedovedete představit. Mám pocit, že i v noci se mu o tom zdálo, protože se nahlas smál.

Co nás čeká příští měsíc – prohlídka na šesti měsících, očkování TBC, plaváníčko, projížďka na koníkách, nějaký výlet, oprava židličky a určitě ještě něco zajímavého.