Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jsou děti připraveny k zápisu i do školy?

Máme před sebou posledních 10 dní do prvních termínů zápisů do škol. A právě o něm a přípravě předškolních dětí je rozhovor s Janou Martincovou, jednou z autorek komplexní přípravy předškoláka Předškolákových týdeníčků pro chytré hlavičky, které v listopadu vyšly v novém vydání.

Je nutná příprava na zápis? Dělala jste ji s dětmi?

Přiznám se, že jsme díky celoroční přípravě, používáním Předškolákových týdeníčků, které jsou vedené velmi hravou a pro děti zábavnou formou žádnou konkrétní přípravu k zápisu nepotřebovali. Pouze jsem dětem před zápisem objasnila, co to je, o co tam jde, s čím se tam setkají.

Jsem hodně prakticky zaměřená, vždy jsem se snažila děti připravit hlavně na reálný život. I proto vznikla tato unikátní příprava. Ono totiž, když tvoříte přípravu 6letého dítěte pro život, tak zjistíte, že se jedná současně o tu nejlepší přípravu do školy i k zápisu. 

Inzerce

Když už jsme u té otázky přípravy k zápisu, tak nejhorší variantou je rodič, který do té doby s dítětem příliš nepracuje, nehraje si, nekomunikuje, pak se najednou před zápisem vzpamatuje a snaží se do dítěte doslova dostat veškeré informace těsně před ním. To nemůže vést k ničemu dobrému a výsledkem je znechucené, vystresované dítě, které si stejně toho mnoho z této nalévací přípravy nezapamatuje a první negativní zkušenost se školou a vzděláváním je na světě. 

Největší efektivitu má příprava postupná, které dítě nevěnuje více než 5-10 minut denně a dále příprava komplexní. Jak totiž chcete pořádně rozcvičit, připravit ruku dítěte pro psaní, když nezvládá ani stříhání, lepení a další úkony jemné motoriky. A k procvičení jemné motoriky bychom neměli zapomenout na cviky hrubé motoriky, proto každá správná příprava by měla obsahovat i přípravu pohybovou.

Inzerce

Co by tedy měl předškolák k zápisu umět?

Rodiče mají pocit, že dítě, které jde k zápisu, potažmo do školy, by již mělo umět číst, psát a počítat. Upřímně: Co by jej v té škole pak učili? To je takový jeden všeobecný omyl. Druhý extrém rodičů se zase diví všemu, co po dětech u zápisu chtějí. Nejlépe je vybrat si tu zlatou střední cestu.

Důležité je, aby dítě znalo své jméno, příjmení, popřípadě datum narození a adresu, kde bydlí. Mělo by umět vyslovovat správně všechny hlásky, poznat první a poslední hlásku ve slově – to je velmi důležité pro budoucí psaní prvňáčka, ne poznávat písmena, ale hlásky ve slově. Dále vytleskávat slabiky, určit barvy, poznat číslice do 5, poznat geometrické tvary, zazpívat písničku či přednést nějakou říkanku. Co se týká dovedností, mělo by dítě umět namalovat postavu, stříhat a držet správně tužku (a to již od útlého věku, ne až v první třídě). 

Inzerce

Např. klasickým úkolem je tento z Předškolákových týdeníčků, kdy má dítě určit počet teček, nebo ukázat čeho je méně, čeho stejně. 

Video: Jak se předškolák Hanička připravuje k zápisu do první třídy

Inzerce

Jaké problémy často děti mají v připravenosti do školy (u zápisu…)?

Asi největším nejen současným problémem je řeč. Rodiče jdou s dětmi pozdě na logopedii, přitom vada se odstraňuje dvojnásobek času, než se fixuje, tj. než ji dítě v mluvě používá. Právě proto jsme do Hlavičkových úkolů velmi brzy zařadily 3 logopedická cvičení zaměřená na nejproblémovější hlásky, aby se rodič ujistil, zda je výslovnost dítěte v pořádku, příp. vyhledal odbornou pomoc.

Problémem pro děti bývá slyšet samohlásky na začátku a konci slov, např. A jako AUTO, nebo A na konci slova SOVA. Tohle je možné již od konce 4. roku s dětmi cvičit pomocí Písmenkových kartiček, kterými jsme předškolní přípravu našich dětí obohatily. Mnoho cvičení je na tuto problémovou oblast i právě v Předškolákových týdeníčcích.

Paní učitelky, se kterými jsme se bavily, nám opakovaně sdělovaly, že děti neumí poslouchat pohádku. Děti mají malou slovní zásobu, význam některých pro nás v dětství běžných slov jim vůbec není znám. I proto např. tato logopedická cvičení jsou vedena formou příběhu, který následně dítě vypráví vlastními slovy.

Často si učitelé stěžují u dětí na malou představivost, kdy jsou schopné stavět pouze podle návodu, ale ne podle fantazie. Proto bývá u zápisu běžně příklad sestavit obrázek z přiložených geometrických tvarů. Tehdy syn z obdélníku a kolečka sestavil malé i.

Děti si neumí zavázat tkaničky. Právě proto jsme do Předškolákových týdeníčků umístili maketu boty k vystřižení a provlečení tkaniček. Podrobný popis s fotkami je pak v sešitě Praktik pro život.

Děti mají problém se stříháním. Proto je v sešitech polovina stříhacích stran. Ale provedeno tak, že jsou na okrajích, takže se neporuší vazba knížky. 

Některé z dětí dokonce nikdy v životě neviděly švihadlo, mají problém s koordinací pohybu při plazení, chytání míče. S touto nešikovností, nerozvinutou jemnou i hrubou motorikou jde pak ruku v ruce ve škole problém se psaním. Cvik se švihadlem, cviky s míči a další jsou samozřejmě zahrnuty v Pohybovkách.

Podle čeho s dítětem v předškolním roce pracovat

V listopadu vyšlo nové vydání Předškolákových týdeníčků pro chytré hlavičky. Co všechno obsahují? Proč jsou přípravou komplexní?

Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky jsou skutečně první komplexní přípravou dítěte pro školu i pro život, a to vše zábavnou, hravou a nenásilnou formou.

Sešity představují jedinečného pomocníka pro komplexní přípravu dítěte na školu i běžný praktický život, věnují se totiž všem oblastem rozvoje dítěte.

Předškolákovy týdeníčky se skládají ze 4 sešitů:

Jízda tužkou se věnuje grafomotorice, včetně nafocení správného držení tužky, tohle si bohužel musí rodič pohlídat sám, nemůže očekávat zpětnou vazbu z MŠ. 

Hlavičkové úkoly dítě rozvíjí mentálně. 

V Hlavičkových úkolech si s dítětem zopakujete: barvy, tvary, protiklady, představivost a prostorovou orientaci – nahoře, dole, vpravo, vlevo, první až poslední, nad, pod, za, na…, vztahy a souvislosti, pohybová slovesa, předčíselné představy i jednoduché počítání, zrakové a sluchové vnímání - slabikování, rýmování slov, počáteční a koncová písmena, Nechybí ani logické a paměťové úkoly, cvičení na výslovnost, rébusy, prázdninové bonusy a Chytroočkova schovávačka.

Testované dítě si zamilovalo Spojovačky a Rýmovačky.

Zcela jedinečné jsou Praktik pro život, který dítě seznamuje s tím, jak to v životě chodí. Díky němu s dítětem projdete:

  • základní hygienické návyky, chování ve společnosti, stolování, 
  • zdravé stravování, ovoce, zeleninu, 
  • sporty, jízdu na kole, pobyt na horách, 
  • tělo a co mu prospívá a co naopak škodí
  • roční období, denní části, měsíce, dny v týdnu, 
  • oblékání, 
  • chování v dopravě, dopravní prostředky, 
  • život ve městě a na vesnici, 
  • rostliny, stromy, zvířata, 
  • rodinu, domov, 
  • finanční gramotnost, 
  • předání vzkazu, 
  • poznávání času
  • a další.

Pohybovky jsou dalším unikátem v přípravě předškoláka. Jelikož vnímám pohybovou zdatnost dítěte jako neodmyslitelnou součást přípravy předškoláka, přizvali jsme do tvůrčího týmu odbornici na tuto problematiku paní docentku PhDr. Hanu Dvořákovou, která vytvořila systém předškolních cviků. Cviky jsou zaměřeny na tělesnou zdatnost, obratnost, rovnováhu a křížené pohyby, které zapojí „do práce“ nejen tělo, ale i mozek.

V přípravě nechybí ani motivační prvek, nálepky, které si děti za splněné úkoly lepí do kosmické mapy. Je jich celkem 160 a vymyslela je pro děti tehdy 9letá slečna. Právě díky nálepkám se děti dožadují splnění co největšího počtu úkolů, více než po nich chceme. Sešity obsahují přes 1000 ručně malovaných obrázků.

Vše bylo otestováno na 5letých dětech!

To je hodně obsáhlé. Na jak dlouhou dobu je příprava určena? Stihne to vůbec dítě během předškolního roku?

Příprava je koncipována na 40 týdnů. Zatímco Jízda tužkou a Pohybovky by měly být vyplňovány od začátku dle stanoveného pořadí cviků od těch nejjednodušších po nejnáročnější, tak u Hlavičkových úkolů a Praktika, byť jsou také seřazeny podle týdnů, je na rodičích, aby se věnovali problematice, která odpovídá chuti, náladě a aktuální čerstvosti či únavě dítěte a času, který na přípravu máte.

Jak sami vidíte, jednotlivé úkoly dítěti zaberou velmi málo času. Většinou se díky nálepkám dožadují splnění většího množství úkolů, než jen na ten daný den.

Slyšet hlásky a slabikování mohou děti trénovat i s Písmenkovými kartami. Podrobně jsou hry ukázány na videu na www.prochytrehlavicky.cz. 

Jak příprava vznikla, kdo se na její tvorbě podílel

Jak vlastně Předškolákovy týdeníčky vznikly?

Obě autorky jsme měly doma předškoláky, takže poptávka po komplexní přípravě předškoláka vznikla již na sklonku roku 2008. Spousta rodičů si stejně jako my tehdy říká, že by bylo vhodné v předškolním roce něco dělat. Když jsme zjistili, jak je to něco rozsáhlé a rozličné, rozhodli jsme se ostatním rodičům i sobě usnadnit práci, vše sepsat, nechat posoudit pedagogy a psychology a upravenou verzi vydat.  

Kdo všechno se na přípravě knížky podílel?

Pedagogové (učitelé MŠ, ZŠ, speciální pedagožka, psycholožka, lékaři). Do Hlavičkových úkolů a Praktika pro život nám hodně přispěla moje kolegyně pedagožka Mgr. Věra Tautová a Pohybovky jsme předali na téma cvičení předškoláků nejpovolanější paní doc. Haně Dvořákové.

Kdo publikaci ilustroval?

Naše publikace kladou vysoké intelektuální nároky na všechny zúčastněné, kteří v nich zanechávají své duševní bohatství. Nejen na autory, ale i na ilustrátorku. Tou je moje kolegyně z medicíny paní doktorka Petra Kubáčková.

Součástí publikace je stříhání. Zůstane skutečně dětem publikace neporušena?

Stříhání je uvnitř publikace koncipováno tak, aniž by se porušila vazba knihy, zůstává předškolákovi k opakování nejen v předškolním roce, ale i v průběhu školní docházky. Synovi jsem celou přípravu uschovala na památku.

Všimla jsem si, že jste zvláště na Pohybovkách spolupracovala celá rodina. Syn předcvičoval, dcera mu asistovala, manžel fotil, Vy to organizovala. V jaké atmosféře focení probíhalo?

Focení jsem se velice obávala, ale věděla jsem, že je nutno vše nafotit a protože už tak všechny ty obrázky, jejich úprava a grafické zpracování stálo obrovské peníze, rozhodla jsem se alespoň u focení požádat o spolupráci manžela, který se focení ve volném čase věnuje. Příjemně mě překvapilo, že nabídku přijal. Pak nastoupila další obava. A to, jak bude spolupracovat hyperaktivní syn. Nastalo druhé překvapení, doslova jsme fotili jeden cvik za druhým. Co bylo pro syna problémem, pomohla nám nafotit rodinná kamarádka Evelínka – gymnastka.

Pokroky po projití Týdeníčků

Došlo u dětí, které si prošly Předškolákovy týdeníčky k nějakým pokrokům?

Obrovský pokrok jsem u tehdy čerstvě pětiletého syna zaznamenala již během testování. Začal nám kreslit, rozkreslil se. Byl totiž dítě, které na rozdíl od dcery nenakreslilo dobrovolně jediný obrázek. Po otestování Jízdy tužkou našel potřebné sebevědomí, od té doby kreslí stále a všude, zvláště mě příjemně překvapují jeho zážitkové obrázky – z kroužku, z výletu, z krmení ptáčků apod. Také se výrazně a to již během nácviku na focení Pohybovek zlepšily jeho pohybové schopnosti. Po projití předčíselných představ a jednoduchého počítání v Hlavičkových úkolech začal dokonce sám tehdy sčítat čísla. 

Tohle bych řekla, že je největším přínosem Předškolákových týdeníčků. Zjištění netušených a dosud nepoznaných schopností a talentů dítěte. 

Předškolní přípravu neděláme proto, abychom drilovali naše děti. Chceme na základě rozličných aktivit rozvinout jejich samostatné konání a myšlení. Chceme dětem umožnit získat již v předškolním věku co možná největší rozhled a sebevědomí, aby se nebály hledat a nakonec našly tu svou životní cestu, která je bude bavit, přinášet jim úspěchy, pocit spokojenosti, cestu, na které potkají své štěstí. 

Co si z publikace může odnést rodič?

Největším bonusem celého kompletu pro nás při testování byl nácvik spolupráce rodiče s dítětem, vedení dítěte k samostatnému plnění úkolů, zjištění oněch netušených a dosud nepoznaných schopností a talentů dítěte. 

Právě to rodičům pomůže k co nejlepšímu směřování dítěte, k rozvoji jeho silných stránek, odstranění hendikepů a výběru nejvhodnějšího životního uplatnění. Dnešní děti, které začaly v roce 2010 testovat předškoláka, jsou dnes gymnazisté. Při přípravě na přijímací zkoušky jsme zjistili, že co jsme se s dítětem v předškolním roce naučili, v páté třídě v přípravě k přijímačkám jako když jsme našli. 

Vzdělání je největší dar, který můžeme dítěti věnovat. Dar, který mu nikdo nevezme.

Přeji všem rodičům, ať jsou jim Předškolákovy týdeníčky velkým pomocníkem ke zdárnému vedení dětí a rozvoji jejich osobnosti.

Rozhovor připravila redakce Babyonline.cz.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jsou děti připraveny k zápisu i do školy? - diskuze

Poradna

Pláče při odchodu do školky

| Bayu | 24.02.2020, 09:15

Dobrý den. Ráda bych se zeptala co mohu dělat pro lepší odchody syna do školky. Syn 3,5roku ráno při odchodu do školky často pláče-ne vždy. V říjnu nastoupil do školky (v srpnu se nám narodila holčička. Nechala jsem ho po dobu šestinedělí doma,aby si na sebe zvykli. Nijak zvlášť na ni nežárlí). Těšil se, chodili jsme často kolem, mluvili o ní,nastoupila do stejné třídy i malá sousedka. Po týdnu začal hrozně plakat při odchodu,že se bojí. Ten den jsem ho vzala ze školky domů. Zjistila jsem, že mu spolužačka zmuchlala obrázek. Tak jsme o tom mluvili a vysvětlovali. Od té doby často ráno pláče. Přijde mi,že zkouší důvody proč tam nechce. Každou chvíli jiné. Ráno na něj nespěchám. Když potřebuje vysvětluji proč tam chodí a přirovnávám k tatínkovi,že taky chodí do práce a taky se mu občas nechce, ale jde. Má tam kamarády. Učitelky říkají, že je hned dobrý. A po vyzvednutí mi sám řekne,že se mu líbilo. Na dotazy,zda půjde zítra zase říká,že ano. Jen teď,když se ho ptám co dělali mi to nechce říct. Trochu mu pomůže,když mu popíšu svůj den. Ptám se ho co by mu pomohlo k lepším odchodům,ale jen stále opakuje,že nechce, že někoho nemá rád,že se mu tam nelíbí atd. Už nevím co vyzkoušet. Mluvit o tom se mnou moc nechce. Je samostatný a byl často mezi dětmi. Fakt je,že je často nemocný tak tam moc pravidelně nechodí. Za odpověď děkuji

Dobrý den,

v dotazu zmiňujete adaptační potíže synka ve školce a zároveň důležitou změnu, která se odehrála u vás doma - narození sestřičky.  Dětí, které mají "rozjezd" ve školce trochu pomalejší, není málo a s podobně radostnou událostí  v rodině  nemusí mít vždy obtížnější adaptace přímou souvislost - odloučení od maminky, nové prostředí a požadavky jsou samy o sobě náročné. Věřím ovšem tomu, že narození sestřičky následované brzkým nástupem do školky synovi situaci úplně neulehčilo. Děti se mnohdy do školky těší, když ovšem přijde na lámání chleba (dítě má začít každý den do školky chodit), radost ho poněkud opustí. Důležité bývá, zda dítě bylo zvyklé pobývat někde bez maminky (bývá s prarodiči, navštěvovalo nějakou miniškolku nebo dětský klub) nebo zda je školka úplně jeho první zkušenost.

Píšete, že ráno zkouší vymýšlet různé důvody, proč do školky nejít, pláče...Pokud je pravda, že pláče pouze než se od vás odloučí a zbytek doby funguje bez problémů (hraje si s dětmi, je dobře naladěný, jí...), je to se zvykáním nejspíš na dobré cestě a syn potřebuje jen upevnit návyky, vědět, co jej ve školce hezkého čeká, musí si ověřit, že vždy pro něj přijdete apod. Určitě bych se snažila úzce spolupracovat s paní učitelkou, zkusila s ní probrat, jak zvládá syn pobyt ve školce, zda mu něco nedělá problém - vztahy s dětmi, jídlo, chození na toaletu, zvládá vše, co se od dítěte, které nastoupí do školky, očekává (obléci se, obout..samostatně jíst, požádat o pomoc apod)?...někdy se může stát, že dítě trápí i zdánlivá "maličkost" (musí jíst něco, co nechce, bojí se říct paní učitelce, že potřebuje pomoc např. po použití toalety...). Zkusit zjistit, co syn dělá ve školce rád, co podle paní učitelky potřebuje. Možná se s vámi ráno víc pomazlit, vzít si oblíbenou hračku....Někdy pomáhá, když dítě vodí do školky tatínek. Samozřejmě bych nevynechala ani synka samotného - píšete, že se ho ptáte, co by mu pomohlo k lepším odchodům, zkuste s ním znovu v klidu probrat, co ho může trápit, případně mu nabídnout, jak danou situaci řešit. Můžete si pořídit nějakou z dětských knih o školce, popovídat o tom, co děti na obrázcích dělají, co prožívají...můžete zjistit, zda něco z toho neprožívá i syn. Nakreslete si obrázek o tom, co ve školce dělali, co se mu líbilo (i třeba na základě sdělení paní učitelky)...Pochvalte ho za konkrétní věc, co se mu ve školce povedla (hezky si pohrál s kamarádem..ochutnal nové jídlo....krásně si uklidil hračky)- syn vám nejspíš sám toho příliš nepovypráví, poproste opět paní učitelku, jestli by nemohla vypomoci s hledáním synových školkových úspěchů. Můžete zkusit vytvořit i nějaký motivační kalendář pro syna, kde s pomocí obrázků nebo magnetku vyznačíte, co se mu dařilo, co ten den dělal apod.

Píšete, že na mladší sestřičku skoro nežárlí, přesto je dobré mít na paměti, že změnu své donedávna výsadní pozice v rodině jistě vnímá a může se cítit nejistě. Posilujte jeho postavení "velkého bráchy", dovolte synovi, ať vám s malou pomáhá - podá plenku, "dohlédne" na ni chvilinku, třeba jí i popovídá, co zažil ve školce. Povídejte sis ním, co dělal on, když byl malý jako je nyní dcerka, jak a v čem byl šikovný, nejšikovnější :) A  co všechno už syn umí nyní, hrát si s dětmi, jezdit na skluzavce, stavět si s kostek, vše, co rád dělává ve školce.

Nepíšete, zda chodí domů po obědě nebo až odpoledne - přimlouvala bych se jinak za první variantu. Odpoledne ať máte už program společný, dopoledne si pohraje s dětmi a po obědě se už zkrátka sestřička svého velkého bráchy nemůže dočkat a podniknete něco společně...Plánujte, co budete dělat společně (a nezapomeňte to splnit)- návštěva u kamaráda nebo si zajít na oblíbené hřiště..

Jak jste také zmínila, přivykání na školku synovi neusnadňuje ani méně pravidelná docházka způsobené častější nemocností. 

Pokud by  ranní plačtivost a nespokojenost syna přetrvávaly i dále, případně se přidaly jakékoliv známky toho, že syn odloučení špatně nese ( bolení bříška, pomočování, špatné sny apod...) zvážila bych, nakolik je školka pro syna aktuálně přínosem a  dala mu raději čas k tomu, aby  znovu nabyl jistoty a klidu ve vaší péči, která je nezastupitelná a kolektivním zařízením nenahraditelná. 

Pro dítě ve věku vašeho syna hraje stále nejdůležitější roli v životě máma, i když se nám mnohdy okolí snaží namluvit, že bez kolektivu, školky a kroužků se nám dítě nerozvine, ba přímo zakrní, bude rozmazlené apod. Opak je pravdou. Co do budování vztahu s dítětem nyní vložíte vy sama, z toho bude čerpat i nadále a v budoucnu mu to pomůže překonat další obtížnější situace. I pár měsíců může někdy dítěti stačit k tomu, aby citově dozrálo a nástup do školky proběhne podstatně snadněji.

Někdy nejspíš každý z nás potřebuje oddychový čas, aby nabral zase sílu a mohl zase zvládat velké věci. 

Třeba namalovat autobus a duhu k tomu, sníst celý oběd i s polévkou a těšit se na to, že s mámou klidně může jít domů už po "o".

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2020, 07:32
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce