Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jít či nejít na osmileté gymnázium?

Celý manuál Jít či nejít na osmileté gymnázium je nejpřínosnější pro rodiče žáků v druhém pololetí 4. tříd.

Máte po dni otevřených dveří na osmiletém gymnáziu? Pak si možná právě vy s dítětem kladete onu sheakespearovskou otázku. Leden a únor je totiž nejen obdobím otevřených dveří nedávno vzniklých a ve většině případů velmi renomovaných osmiletých vzdělávacích institucí, ale hlavně klíčovými měsíci pro konečné rozhodnutí, zda se dítě o místo v těchto ústavech bude ucházet či nikoliv. Promiňte mi to slovo, ale v souvislosti s problematikou vzdělávání jej miluji. Slovo ústav má v mé mysli hlubokou úctu a prestiž :-). V jeho čele si představuji moudré muže s vizáží Masaryka či chytré a odvážné ženy vzhlížející na nás z pod brýlí Milady Horákové. Samozřejmě se „design“ současného vedení již mírně zmodernizoval, ale podstata a vnitřní poslání zůstávají stejné.

Jak víte vzdělávání, celoživotní vzdělávání je můj velký koníček. Od toho byl po narození dětí pouze krůček k tvorbě vzdělávacích knížek pro děti, vlastní nevyjímaje. Ale předškolním vedením to neskončilo. Respektive by možná skončilo nebýt jedné náhody, která nám zasáhla do života. Vyhlédl si nás totiž jeden takový neposedný zvídavý klouček. Vy, co tipujete na hyperkinetika, ADHD, hyperaktivní a nevím, jak ještě má dnešní doba potřebu to nazývat, máte pravdu. Pro nás je zkrátka jiný než dcera, jiný než většina dětí, s potřebou mnohem trpělivějšího, důslednějšího a základní pravidla do úmoru opakujícího přístupu. Díky tomu jsem byla nucena ponořit se do pravidelné kontroly a organizace školní přípravy. Ne se s ním učit, ale ukázat mu, jak se učit. Učení jsem nechávala na něm. To zřejmě bylo na ZŠ velkou chybou, jak jsem později zjistila.

Jak poznat, že je dítě studijní typ. Opravdu se na gymplu nemohou setkat dvě odlišná individua?

Už když se rozhodla jít na 8leté gymnázium studijně, chováním, samostatností i přístupem bezproblémová dcera, znejistěla jsem, když to paní učitelka ohodnotila slovy: „Ano, ona je studijní typ.“ Přiznám se, že do dnešního dne nevím, co si pod tím mám představit. A už vůbec nevím, jak to souvisí s možností úspěchu při přijímačkách i ve studiu na 8letém gymnáziu, nedej bože s úspěšným uplatněním v praxi. Nebo si to možná ani nechci představit. Mám pod tím zakódovaný takový ten typ, co i když učivu příliš nerozumí, naučí se ho. To by také odpovídalo nárokům a způsobu učení většiny dnešních základních škol. Vše se učí stále encyklopedicky. Bohužel včetně matematiky. Místo rozvoje logického myšlení a vedení dětí k samostatnému návrhu řešení úkolů se dítě seznamuje s příklady s jasně daným řešením a přesně na ty je pak dotázáno v testech. Když pak takto vedené dítě obdrží jiný příklad, v nejlepším případě se hrůzou rozpláče.

Možná proto mně k mým dětem slovo studijní nikdy nesedělo. Vždy jsem si na nich nejvíce vážila toho, že umí o věcech přemýšlet, mají vlastní názor a nebojí se jej vyjádřit. Umí si říci, co chtějí a co zrovna příliš v lásce nemají. Pokud nebyla příčinou lenost, jejich přání jsem respektovala. Byť jsem se s některými smiřovala s těžkým srdcem. Např. když obě přes velký talent i soutěžní úspěchy naznaly, že je hra na klavír nebaví, a vybraly si jiné zájmy.

Inzerce

Tím však jejich podobnost, kromě té fyzické, u té je také patrné, že jsou z jednoho vrhu, zcela končí.

Neznám případ rodiny s tak naprosto odlišnými dětmi, přístupem a časem věnovaným ze strany rodičů, sociálními dovednostmi, schopností překonávat nechuť a překážky, zvládat své emoce a dalším.

Inzerce

S oběma velmi odlišnými dětmi jsem absolvovala den otevřených dveří na osmiletém gymnáziu, přípravu na přijímací zkoušky, a to na několik typů přijímaček, přijetí na dvě velmi kvalitní gymnázia, minimálně u jednoho z nich překvapivé pro nás rodiče i okolí.

Sama narozena na počátku Husákova babyboomu mám děti v předstihu před populační vlnou. Právě díky tomu i vzhledem ke své profesi jsem často rodiči ve svém okolí a přes webové stránky tázána na nejrůznější aspekty přijímacího řízení, studia na gymnáziu, konfrontována s váháním rodičů, zda to s dítětem zkusit.

Inzerce

Tyto diskuze mě vedly k ochotě podělit se právě s těmito rodiči-kolegy o své zkušenosti a algoritmus rozhodování, kterým jsem si u obou, opravdu nejen studijně odlišných dětí prošla. Právě ta odlišnost mě přiměla k častému přemýšlení o daném tématu.

Následuje ucelený manuál – 10 stran o aspektech přihlášení a přípravy na víceleté gymnázium od MUDr. Jany Martincové, která se 10 let věnuje vzdělávání dětí a 20 let zdravotnickému vzdělávání veřejnosti.

Inzerce

Celý manuál s obsahem níže si můžete zakoupit na http://www.prochytrehlavicky.cz/jit-ci-nejit-na-osmilete-gymnazium.html za cenu 59 Kč.

1. Klíčové momenty a otázky, které je vhodné zvážit před rozhodnutím podat přihlášku

2. Proč jsme my zvolili osmileté gymnázium? Resp. proč jsem byla ráda, že si jej děti vybraly?

3. Jak taková příprava na přijímačky na osmiletá gymnázia u dětí probíhá

  • Kdy začít přípravu na přijímací zkoušky? Jak dlouho a v jaké intenzitě by měla probíhat?
  • Zajímavá zjištění během přípravy, která i vám mohou pomoci
  • Podle čeho se připravovat? Kde získat či nakoupit vhodné materiály pro přípravu k přijímacím zkouškám na gymnázium?

4. Co je nutné doložit k přihlášce

  • Jak se dozvědět o soutěžích a olympiádách?

5. Odstavec i pro ZŠ

  • Koho můžeme nazývat kvalitním pedagogem, jakou školu kvalitní školou?
  • Podle čeho by měly být ZŠ hodnoceny?
Autorka textu: MUDr. Jana Martincová
 
Jana Martincová se po absolvování lékařské fakulty MU v Brně dlouhodobě profiluje v oblasti zdravotnického vzdělávání laické i odborné veřejnosti a popularizaci medicíny. Nedostatek kvalitních informací ji 1. 1. 2007 vede k založení nejnavštěvovanějšího odborně garantovaného portálu zaměřeného na těhotenství a péči o dítě Babyonline.cz. Následně se s týmem spoluautorů pouštějí do vydávání předškolní sady dětské naučné literatury v edici Pro chytré hlavičky. Pokračují literaturou pro dospělé Zdravé těhotenství a revoluční novinkou Žena po 40 – sebevědomá a v kondici. Posledním počinem bylo spuštění portálu ZdravéOmlazení.cz zaměřeného na zdraví, krásu a anti-aging medicínu.
 
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jít či nejít na osmileté gymnázium? - diskuze

  • Díky za super ucelený článek. Sice máme ještě čas, ale ráda jsem si přečetla, jak taková příprava probíhá a kdy je vlastně dobré s ní začít.
    Jinak mimochodem máš obě děti moc šikovné, i když je mi jasné, že s Ríšou je někdy dost práce :))
    nadule1   | 02.02.2016 07:09:52 | Reakcí: 1, poslední: 02.02.2016 07:25:00
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • jani..a predstav si,ze uplne rozdilne deti nejen co se tyce pohlavi   a s uplne rozdilnym pristupem znam a doslova na vlastni kuzi        jeden je dle ucitelky studijni typ,chytra a sikovna a druhy je hyperkinetickoadhd autik      ,ktery odmita cokoliv a pak necekane ukaze ze je davno ve predu a tudiz se vsude uzasne nudi        a nebo se vsude silene vseho desi..zalezi asi na pocasi..nevim 
    Liberte   | 01.02.2016 13:05:06 | Reakcí: 2, poslední: 02.02.2016 09:07:27
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Přidám dnešní perlu: Na dotaz k písemce z biologie na téma Ptáci odpověděl, že nemá jednu odpověď z 8, protože tam bylo, napište nejmohutnější létací svaly a on zná pouze prsní....
      Na to už vážně nemám žádnou metodu :-), to je k pláči. Aneb ADHD v praxi :-).
      Calamity J.   | 01.02.2016 13:34:11
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Nástup do školky

| Sim88 | 06.10.2021, 20:03

Dobrý den,
v září měl syn 3 roky nastoupit do školky. Vše bylo v pořádku, těšil se a chtěl i sám do třídy. Bohužel to jsme ještě netušili, že jedna z učitelek je trochu hrr a děti přímo vytrhává rodičům z náručí. Pro našeho syna to byl šok, když se k němu rychle sehnula a vzala ho do náručí a chtěla ho odvést do třídy. Syn okamžitě začal brečet, kopat, vytrhnul se jí a už jsem ho od sebe nemohla odtrhnout, jak pevně se držel. Po chvíli za námi do šatny přišla druhá paní učitelka s tím, ať s ním zkusím jít do třídy, bohužel ani to už nepomohlo. Musela jsem ho ze sebe doslova strhnout, aby se mě pustil. Ve školce nakonec na 2h zůstal, ale s tím, že visel na klice a křičel. Když jsem si pro něj přišla učitelka tvrdila, že se po nějaké době uklidnil a trochu si hrál. Jeho pohled značil spíše úlevu, že může jít domů (má domněnka). Druhý den, když jsme měli jít, chytnul se postele, brečel a říkal, nechci do školky. Takto to bylo i třetí den. Další dny už jsme ho do školky nedávali, byl nemocný, ale hlavně nám začal křičet ze spaní nechci, nechci, ne, ne a jen se před ním někdo zmínil o školce, okamžitě se rozbrečel. Nakonec jsme školku odložili na leden, ale po pravdě nevíme, jestli tam půjde. Teď po měsíci občas sám o školce mluví, že mamka půjde do práce a on do školky, ale jakmile jdeme okolo školky jen na procházku, začne hned plakat a nechci do školky.
Začali jsem prozatím navštěvovat kroužek, aby byl nadále v kontaktu s dětmi. První den ale když jsme tam přišli, tak se ke mě po chvíli přitisknul a začal plakat s tím, ať jdeme domů, že nechce být ve školce.

Dětský kolektiv vyhledává. Rád si s dětmi hraje. Je komunikativní. Nemá problém být občas i beze mě. Bohužel cokoliv se týká školky nechce, ani děti, hračky... Vše mimo ni je v pořádku.

Nevíme s přítelem jestli ho do školky nutit s tím, že si zvykne, jak nám všichni tvrdí, nebo raději počkat až mu budou 4 roky (rodičovskou mám do jeho 4 let), že by zapomněl na nešťastnou náhodu s paní učitelkou.

Děkuji za odpověď

Dobrý den, ohledně připravenosti dítěte na nástup do předškolního zařízení je to obdobné jako s nástupem do školy. Obecně platí, že většina dětí v daném věku (u MŠ 3 roky u ZŠ 6 let) je na zahájení docházky do kolektivního zařízení či školní docházky připravena. Proto jsou na základě psychologických poznatků o vývoji dítěte věkové hranice takto nastaveny. Ale vývoj každého jedince, tedy dítěte, probíhá individuálně, protože každý člověk je prostě originál. Nervový systém dítěte tedy může vyzrávat odlišnou rychlostí a není to žádná porucha, vada nebo patologie. Jedná se o poměrně velké procento dětí, u odkladu školní docházky se jedná cca o 20 % dětí, které ještě na zaškolení nejsou připravené v 6 letech. Dá se to proto analogicky vztáhnout i na zralost dětí pro nástup do MŠ. Přitom ale to, že dítě není připravené na nástup do školky, vůbec nemusí znamenat, že v budoucnu bude mít odklad školní docházky. Vývoj totiž probíhá individuálním tempem, může být nerovnoměrný, zrychlovat se či zpomalovat. Některé děti se vysloveně vyvíjejí skokově. Podle popisovaného chování vašeho syna to působí, že se jedná o šikovného normálně se vyvíjejícího chlapce, který ale ještě není připraven na oddělení od rodičů. Samozřejmě ne úplně šikovný přístup paní učitelky ve školce situaci nepřidal a syna zřejmě vyděsil. Zkuste ho opatrně zapojovat mezi děti formou kroužku, kdyby ale měl z docházky trauma, objevovaly by se noční děsy, plačtivost a podobně, pak ji raději přerušte a chlapce nenuťte. Ohledně školky si zkuste se synem o všem přiměřeně jeho věku povídat, můžete ho připravovat pomocí her na školku, nebo vhodných knížek o prostředí MŠ (na trhu jsou různé), které hravou a pohádkovou formou dítě na vstup do školky připravují. Případné spontánní dotazy syna na školku úměrně jeho věku pravdivě zodpovězte. S docházkou můžete zkusit začít zase v pololetí, ale pokud by syn špatně reagoval, pak by pro něj bylo vhodnější počkat až na další školní rok. Bylo by vhodné si předem promluvit s učitelkami ohledně přístupu k synovi, co váš chlapec potřebuje, aby se cítil dobře. Obecně lze říct, že braní cizího dítěte do náruče není nejvhodnějším způsobem prvního kontaktu a většina dětí by reagovala strachem. I když dobré úmysly paní učitelky jsou pochopitelné. Možná byla také sama nervózní a chtěla chlapečka rychle uklidnit. Přeji, aby se podobná zkušenost neopakovala a aby váš chlapec brzy dozrál k docházce do školky, která mu přinese mnoho radostí, kontaktu a zážitků s ostatními dětmi. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.10.2021, 20:09
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×