První pomoc pro děti

Díl první – úrazy

Důležitá telefonní čísla při přivolání pomoci.

Jak si je zapamatuji?

Hasiči 150 - na konci je 0, jako rybník.

Policie 158 - na konci je 8, jako pouta

Záchranná pomoc 155 – na konci 5, jako vozíček.

Zavoláme-li na některé číslo, měli bychom říci své:

• jméno,
• příjmení
• svoje tel. číslo, aby se mohli dovolat zpět
• co se přihodilo
• kde se nacházíme (např. adresa, silnice, u vody, v lese atd.)
• kolik je zraněných

O poskytnutí pomoci se musí pokusit každý, jak nelépe umí a dle svých možností. Můžeme se setkat s mnoha různými úrazy, které bych rozdělila do několika skupin.

Úrazy, které se můžou stát na jaře a v létě a úrazy na podzim a v zimě. Úrazy, které se mohou stát v přírodě (na hřišti, v lese, na silnici, u vody...). Dále úrazy v uzavřené místnosti (ve škole, doma atd.).

Otok

Vzhledem k ročnímu období bych začala poranění kostí, které se nám může stát jak v přírodě, tak ve škole, ve družině, ale i doma. Půjdeme-li na procházku do lesa, kamarád zakopne o větev nebo špatně šlápne na kámen a upadne. Nemůže vstát a noha, nebo-li dolní končetina, ho bolí. Pomůžeme mu pohodlně sednout, opatrně mu sundáme ponožku, při velké bolesti ji jen odhrneme, abychom se podívali, jestli mu neteče krev.
Co můžeme vidět? Na kotníku je boule, nebo-li otok, který může pomalu modrat. Vezmeme čistý kapesník, šátek, šálu, co máme při ruce a namočíme do studené vody (např. ve studánce). Můžeme použít i pití z batohu a opatrně přiložíme na otok. Nemáme-li nic po ruce, nic se neděje. Kamarádovi pomůžeme vstát, řekneme mu, aby se o nás opřel a dopravíme ho k dospělému. Je-li nás víc, uděláme nosítka z rukou (obrázek č. 1).

Obrázek 1: Vytvoření nosítek

V dnešní době má většina lidí mobilní telefon, tak s kamarádem nehýbeme a zavoláme buď rodiče, nebo přímo první pomoc. Může se stát, že jsme sami a tak seženeme klacek, násadu od koštěte a použijeme ji místo hole.
Jinou variantou je, když na kotníku nebo na ponožce vidíme krev. Nelekneme se, zachováme klidnou hlavu. Uklidňujeme kamaráda a snažíme mu ránu ošetřit, tím že ji přikryjeme čistou látkou, popř. kapesníkem, složeným trikem.

Zlomeniny

Může se stát, že si kamarád nohu nebo ruku zlomí. Jedná se o ZLOMENINU. My ji, ale nepoznáme, ale poskytujeme první pomoc, jako kdyby to zlomenina byla.

Zlomeniny si můžeme rozdělit na :

• zavřené, kdy ze zraněné ruky či nohy nekouká kost
• otevřené, kdy naopak ze zraněné ruky, nohy kost vyčnívá, kouká

Pamatujeme si, že KOST NIKDY NETLAČÍME ZPĚT DO RÁNY!!!! Kamarád si stěžuje na velkou bolest postižené končetiny, může mít otok a modřinu (hematom), jiný tvar než u zdravé končetiny. Představíme si, že jsme v lese a kamarád si poranil nohu - dolní končetinu v kotníku nebo pod kolenem, ale nekouká kost - zlomenina zavřená. Nikdy od něj neutečeme a co nejlépe mu pomůžeme, tím, že ho položíme na rovné místo, stále si s ním povídáme, uklidňujeme ho. Nohu se mu nesnažíme narovnávat, co nejméně s ní hýbeme. Najdeme poblíž 2 rovnější klacky nebo větve a znehybníme, zafixujeme na dvou místech (obrázek č. 2).

Obrázek 2: Znehybnění dolní končetiny v přírodě

Co to znamená? Vezmeme si nejlépe šátek, ale málo kdo ho do lesa nosí, tak použijeme triko, mikinu, kterou smotáme do pruhu a zavážeme klacky na dvou místech, pod kotníkem a u kolena. Postižené místo nám tak zůstane uprostřed. Co nejdříve zavoláme pomoc. Je-li nás víc a máme víc oblečení, je dobré klacky, větve obalit, aby je postiženého netlačilo.

Stane se, že se kamarád zraní, tak, že je zlomenina otevřená, z rány kouká kost. Zranění může krvácet. Než budeme postupovat jako při zavřené zlomenině, musíme ránu s kostí ošetřit co nejšetrněji a to tak, že lehce překryjeme kost čistým kapesníkem, šátkem, nejlépe obvazem, pokud ho máme při ruce - NETLAČÍME NA KOST. Velká bolestivost je při zlomenině největší kosti v těle a to kosti stehenní. Při této zlomenině nemůže zraněný nohu narovnat a chodidlo mu jde do vnější strany. Kamaráda nutně položíme na zem. Použijeme větve, klacky, lyže, násady od koštěte, tak velké, aby sahaly až k pasu. Mezi kolena dáme srolovaný kapesník nebo smotané ponožky. Nemáme-li nic po ruce, svážeme obě končetiny k sobě a to v místě, kde jsou kotníky dále pak pod koleny, nad koleny a uprostřed stehna. Mezi kolena vložíme složené triko do pruhu. Co nejméně s ním hýbeme a zavoláme pomoc, neboť je nutné ho převézt jen vleže. Stane-li se úraz ve škole, doma, tam kde je po ruce lékárnička, je vhodné otevřené ranky a okolí zlomeniny, kde teče krev tzv. vydezinfikovat. Určitě znáte kysličník, kterým vám maminka čistí poraněné koleno. Ránu lehce v okolí otřeme a překryjeme sterilním obvazem, který by měl být v každé lékárničce. To jsou poranění na nohou - na dolních končetinách.

Nyní krátce o poranění na rukou - horní končetiny. Upadne-li kamarád na ruku, posadíme ho, podíváme se, kde ho to bolí. Jako na noze se objeví stejné příznaky a postupujeme podobně. Při znehybnění použijeme trojcípý šátek (obrázek č. 3), v přírodě roztrhneme svoje triko a vytvarujeme ho do tvaru šátku.

Obrázek 3: Závěs ze šátku

Je-li bolest na předloktí, mezi zápěstím a loktem, posadíme poraněnou ruku do šátku a zavážeme za krkem. Můžeme dát do dlaně šišku, obinadlo, smotaný kapesník. Je to pro menší bolestivost a lepší pohodlí. Kamaráda ošetřujeme v polosedě. Z lesa ho dovedeme s pomocí, nebo pokud je nás víc, uděláme nosítka. Dva kamarádi se chytí za ruce (obrázek č. 1). Nejlépe je, ale nechat zraněného na místě a zavolat pro pomoc dospělého.

Nepříjemné je také poranění prstů na rukou i nohou. Zraněnému svážeme poraněný prst k sousednímu prstu a podložíme prsty smotaným kapesníkem nebo jinou látkou (obrázek č. 4).

Obrázek 4: Podložení a fixace prstů při jejich poranění

Vykloubení

Méně často se stává tzv. vypadnutí kloubu z jamky. Stát se to může při špatném hodu nebo pádu. Na toto zranění přiložíme studený obklad, obvážeme šátkem. Hlavně se to týká velkých kloubů, jako jsou kolena a ramena. Zraněného položíme na zem a svážeme obě nohy k sobě (obrázek č. 5). V případě poranění ramene, ruku fixujeme k tělu. Samozřejmě zavoláme pomoc.

Obrázek 5: Fixace končetin u vykloubení

Co je pro záchranáře nejdůležitější?

• neutéci od zraněného
• poskytnout zraněnému pomoc, jak nejlépe umím
• po celou dobu si se zraněným povídat
• nesnažit se zatlačit vyčnívající kost zpět
• co nejméně hýbat s poraněným a nedovolit mu, aby se snažil rozhýbat poraněnou končetinu
• zbytečně nezatěžovat poraněnou končetinu

Autor: Pavla Urxová, DiS., Dětské oddělení Nemocnice v Hořovicích