banner

Kolikrát stačilo pouze zahnout za roh, vlézt do nejužší uličky, anebo se jenom lépe podívat a uviděla jsem jí – školu! Za posledních několik let rostou v Kibeře doslova jako houby po dešti: jsou malé a jsou všude. A to je dobře.

Možná už jste slyšeli o Kibeře – největším keňském slumu, který se už téměř 90 let rozrůstá na předměstí hlavního města Nairobi. Žije zde kolem milionu lidí. To by nebyl takový problém, kdyby všichni nebydleli na 2,5 kilometrech čtverečních. Z těchto počtů je každému jasné, že tu toho moc nefunguje – kanalizace, svoz odpadků, zásobování a vůbec. Což o tom, ale je tady spousta věcí, které fungují perfektně!

Nejpodnikavější město na zemi

Většina obyvatel Kibery nevydělá denně více než jeden dolar. I přesto ale nerezignovali a hledají způsoby, jak se uživit. A na místě, kde by Evropanovi zůstaly jen oči pro pláč, vymyslí takový Kibeřan kde co. Kromě malých prodejen, které vznikají snad všude podél cest a prodají vám cokoliv, na co si jen vzpomenete, zaplétají ženy vlasy do copánků, mladící vypalují CDčka, skupinky dobrovolníků svážejí za malý poplatek odpadky a z recyklovatelné části pak třeba vyrábějí šperky. To je ale jen skromný výčet aktivit, které se v Kibeře prostě „dějí“. Obchodního nadšení místních si všiml i The Economist, který v roce 2012 nazval Kiberu „nejpodnikavějším místem na planetě“.

Škola jako prostor, škola jako budoucnost

Na mých toulkách Kiberou mě ale uchvátila jiná věc, než je obchodní duch zdejších obyvatel. Zatímco u nás to s tím školstvím někdy až moc přeháníme – stavíme obrovské budovy s desítkami tříd, kolosálním dvorkem a milionem předpisů – v Kibeře se s tím nepářou. Ví, že pokud dítě nebude ve škole, bude v ulicích slumu a tam na něj nečeká nic dobrého. Školy proto vznikají jako houby po dešti – nejsou velké, mnohdy se jedná jenom o jednu nebo dvě třídy, které se tísni pod střechou z vlnitého plechu. Dvorek nemají téměř nikdy – prostor patří v Kibeře mezi nejcennější komodity. A i kdybychom mohli namítat, že škola o dvou třídách snad ani není školou, opak je pravdou.

250 na 3

V celé Kibeře jsou jenom tři státní školy, které nemají ani zdaleka šanci, aby pokryly vzdělávací nároky v této oblasti. A zatímco to vypadá, že státu je budoucnost dětí ze slumu tak nějak putna, rodičům a ani místním pracovníkům nikoliv. Za posledních několik let vzniklo v Kibeře s pomocí komunit a menších grantů na 250 soukromých škol a školek, jejichž primárním cílem je, aby děti trávily co nejvíce času organizovaně. Část výuky probíhá standardně v lavicích a s knihami, často se ale dětí učí zpěvem a odříkáním různých dětských básniček nebo her. Díky této síti malých škol a školek se v Kibeře daří to, co vypadá na první pohled jako nemožné: dávat dětem budoucnost.

Fascinovaná

S koordinátorem Adadou jsme kolikrát prostě jenom zahli za roh, vlezli do nejužší uličky anebo se stačilo jenom o něco lépe podívat a uviděla jsem ji – školu! Byly na každém rohu a ozýval se z nich dětský smích a vřava. Uvědomila jsem si, jak nádherné je dělat věci, protože jste přesvědčený, že jde o dobou věc, a ne proto, že to nařizuje zákon. Nicméně ani přes enormní snahu nemají v Kibeře ani zdaleka vyhráno. Pořád je zde spousta dětí, které si vzdělání prostě nemohou dovolit, byť jde jenom o zdánlivě minimální finanční částky..

Kibera Utu Centre 

bylo založeno díky místním dobrovolníkům a spolupráci s Centrem Dialog, s prvotním cílem dát šanci na vzdělání sociálně a ekonomicky znevýhodněným dětem. Toto je důvod, proč více než třetina dětí neplatí školní poplatky další třetina platí méně než polovinu standardního školného. Škola taky začala dětem zcela zdarma poskytovat denně až tři jídla, a zaručuje jim tak vyváženou a zdravou stravu. Za těch pár let, co škola funguje, se Kibera Utu Academy i přes velká omezení stala jednou z nejžádanějších škol v okolí. Limitovaný počet tříd ale nutí zakladatele odříkat žádosti o přijetí a udržovat stálý počet žáků alespoň do té doby, než budou mít dostačující prostředky na její rozšíření.

Právě rozšíření školy je v současnosti velkou výzvou pro zakladatele školy. Nedaleko budovy je dům na prodej, který by poskytl ideální prostory pro výuku. Bohužel je prodejní cena domu stále nad finanční možnosti našich keňských přátel - byla stanovena na 1 250 000 českých korun. Rozhodli jsme se proto naše přátele podpořit a zkusit získat finanční prostředky v Evropě. 

Pomoci s tímto odvážným plánem můžete i vy. Informace o projektu naleznete zde

Inzertní článek

Sdílejte stránku

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč
Set 5 dětských knížek pro chytré hlavičky