Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jako houby po dešti

Kolikrát stačilo pouze zahnout za roh, vlézt do nejužší uličky, anebo se jenom lépe podívat a uviděla jsem jí – školu! Za posledních několik let rostou v Kibeře doslova jako houby po dešti: jsou malé a jsou všude. A to je dobře.

Možná už jste slyšeli o Kibeře – největším keňském slumu, který se už téměř 90 let rozrůstá na předměstí hlavního města Nairobi. Žije zde kolem milionu lidí. To by nebyl takový problém, kdyby všichni nebydleli na 2,5 kilometrech čtverečních. Z těchto počtů je každému jasné, že tu toho moc nefunguje – kanalizace, svoz odpadků, zásobování a vůbec. Což o tom, ale je tady spousta věcí, které fungují perfektně!

Nejpodnikavější město na zemi

Většina obyvatel Kibery nevydělá denně více než jeden dolar. I přesto ale nerezignovali a hledají způsoby, jak se uživit. A na místě, kde by Evropanovi zůstaly jen oči pro pláč, vymyslí takový Kibeřan kde co. Kromě malých prodejen, které vznikají snad všude podél cest a prodají vám cokoliv, na co si jen vzpomenete, zaplétají ženy vlasy do copánků, mladící vypalují CDčka, skupinky dobrovolníků svážejí za malý poplatek odpadky a z recyklovatelné části pak třeba vyrábějí šperky. To je ale jen skromný výčet aktivit, které se v Kibeře prostě „dějí“. Obchodního nadšení místních si všiml i The Economist, který v roce 2012 nazval Kiberu „nejpodnikavějším místem na planetě“.

Škola jako prostor, škola jako budoucnost

Na mých toulkách Kiberou mě ale uchvátila jiná věc, než je obchodní duch zdejších obyvatel. Zatímco u nás to s tím školstvím někdy až moc přeháníme – stavíme obrovské budovy s desítkami tříd, kolosálním dvorkem a milionem předpisů – v Kibeře se s tím nepářou. Ví, že pokud dítě nebude ve škole, bude v ulicích slumu a tam na něj nečeká nic dobrého. Školy proto vznikají jako houby po dešti – nejsou velké, mnohdy se jedná jenom o jednu nebo dvě třídy, které se tísni pod střechou z vlnitého plechu. Dvorek nemají téměř nikdy – prostor patří v Kibeře mezi nejcennější komodity. A i kdybychom mohli namítat, že škola o dvou třídách snad ani není školou, opak je pravdou.

250 na 3

V celé Kibeře jsou jenom tři státní školy, které nemají ani zdaleka šanci, aby pokryly vzdělávací nároky v této oblasti. A zatímco to vypadá, že státu je budoucnost dětí ze slumu tak nějak putna, rodičům a ani místním pracovníkům nikoliv. Za posledních několik let vzniklo v Kibeře s pomocí komunit a menších grantů na 250 soukromých škol a školek, jejichž primárním cílem je, aby děti trávily co nejvíce času organizovaně. Část výuky probíhá standardně v lavicích a s knihami, často se ale dětí učí zpěvem a odříkáním různých dětských básniček nebo her. Díky této síti malých škol a školek se v Kibeře daří to, co vypadá na první pohled jako nemožné: dávat dětem budoucnost.

Fascinovaná

S koordinátorem Adadou jsme kolikrát prostě jenom zahli za roh, vlezli do nejužší uličky anebo se stačilo jenom o něco lépe podívat a uviděla jsem ji – školu! Byly na každém rohu a ozýval se z nich dětský smích a vřava. Uvědomila jsem si, jak nádherné je dělat věci, protože jste přesvědčený, že jde o dobou věc, a ne proto, že to nařizuje zákon. Nicméně ani přes enormní snahu nemají v Kibeře ani zdaleka vyhráno. Pořád je zde spousta dětí, které si vzdělání prostě nemohou dovolit, byť jde jenom o zdánlivě minimální finanční částky..

Kibera Utu Centre 

bylo založeno díky místním dobrovolníkům a spolupráci s Centrem Dialog, s prvotním cílem dát šanci na vzdělání sociálně a ekonomicky znevýhodněným dětem. Toto je důvod, proč více než třetina dětí neplatí školní poplatky další třetina platí méně než polovinu standardního školného. Škola taky začala dětem zcela zdarma poskytovat denně až tři jídla, a zaručuje jim tak vyváženou a zdravou stravu. Za těch pár let, co škola funguje, se Kibera Utu Academy i přes velká omezení stala jednou z nejžádanějších škol v okolí. Limitovaný počet tříd ale nutí zakladatele odříkat žádosti o přijetí a udržovat stálý počet žáků alespoň do té doby, než budou mít dostačující prostředky na její rozšíření.

Inzerce

Právě rozšíření školy je v současnosti velkou výzvou pro zakladatele školy. Nedaleko budovy je dům na prodej, který by poskytl ideální prostory pro výuku. Bohužel je prodejní cena domu stále nad finanční možnosti našich keňských přátel - byla stanovena na 1 250 000 českých korun. Rozhodli jsme se proto naše přátele podpořit a zkusit získat finanční prostředky v Evropě. 

Pomoci s tímto odvážným plánem můžete i vy. Informace o projektu naleznete zde

Inzertní článek

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jako houby po dešti - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce