DOKONALÁ MATKA aneb škola maminek

Už nějaký čas se zabývám otázkou, jak splnit jednu z rolí, které máme a to roli matky. Jak vychovat dítě a přitom zůstat sama sebou.

Většina žen má v sobě programy posloužit dětem, firmě, kamarádkám, rodičům, zvládnout s dětmi úkoly, navařit, uklidit, odskočit si zacvičit s výčitkami svědomí, že jsem mezi tím mohla či měla … ještě být večer připravena k vášnivému milování. A to bez ohledu na věk, počet dětí, profesi apod. Jenže takto funguje stroj, nikoliv člověk, a také jen omezenou dobu.

Když nám dítě dává najevo, že tlačíme, zvedáme hlas či stále trváme na svém, je vhodné rychle mapovat svoje nitro. Základem výchovy je vlastní příklad, důslednost, pravidelnost v plnění úkolů, ale vše by mělo probíhat v pohodě. Cokoliv můžeme a máme zvládnout s láskou. Jemně, ale pevně.

Někdy se člověk snaží a stejně je podroben kritice. Ale vždyť není žádná škola maminek!!! Učíme se doslova za pochodu, někdy metodou pokus – omyl. A pokud v závěru uznám, že dnes se mi to úplně nepodařilo, tak si to přiznám a omluvím se. Žádný učený z nebe nespadl.

A mohu dítěti povyprávět, v čem jsem vyrostla já a že to tak třeba pro něj nechci a hledám cesty, jak jinak, lépe, a to pro všechny strany.

 

Rodiče a tatínkové jako naši kritici

Nejčastějšími kritiky našeho mateřství bývají tatínkové. Většina z nich po návratu ze zaměstnání usedá k večeři, televizi či počítači. Ti velmi šikovní občas vykoupou dítě či si s ním chvíli pohrají. U školáků s větší či menší trpělivostí dohlédnou na psaní úkolů. Toť vše.

Dalším kritikem jsou rodiče. Ano, mají zkušenosti, ale z doby, kdy byla práce jistá, většina lidí žila v páru, o víkendu se vyráželo škodovkou na chatu či k babičce. Tato generace se jen obtížně vcítí do toho, kdy chodíte ode dveří ke dveřím třeba po mateřské dovolené a stále slyšíte ne, ne….od firem, v nichž hledáte další pracovní uplatnění.

Pokud řešíme situaci, jak skloubit práci a péči o dítě, je třeba zmapovat, kdo mi může v začátku pomoci a následně se na to v nitru nastavit. Tímto mám na mysli zejména skupinu žen – samoživitelek.

Protože pracuji i s nezaměstnanými, vím, jaké limity mají uloženy v mysli a čím si to, co si v nitru přejí, blokují.

Vše je o tom, že co zaseji, sklidím. Pokud cítím, že to zvládnu a najdou se i lidé, kteří mi pomohou, dříve či později se tak stane.

Důležitá je sebedůvěra a víra ve splnění toho, co si přeji. A také věřit dětem a těm, kteří mi s nimi či s domácností pomáhají. Ale to už je jiné téma…

Nezapomínejme, že jsme hlavně ženy!

Vážím si všech prarodičů i tatínků, ale většina zátěže a povinností je na nás, ženách. A je důležité si uvědomit, že jsem v první řadě ŽENA, teprve potom manželka, matka, milenka, účetní či ředitelka.  

A žena je srdcem každého domova.

V poslední době se učím hledat moudra v pohádkách a příbězích.       A vzpomněla jsem si na "českou klasiku" Dáma na kolejích. Co je vlastně podstatou toho příběhu: Sledovali jste jej pozorně? Vždyť Marie plnila přesně to, co žádala tehdejší společnost - práce, školka, domácnost, manžel...ale nějak v tom všem zapomněla na sebe. Na to, že se narodila jako holčička a budoucí žena. A Probuzení nastalo v době, kdy ji život ukázal nevěru manžela. A ona zaujala ten správný postoj - postavila se sama za sebe. Ano, vyzvedla veškeré úspory, ale měla takovou vnitřní sílu, že by to zvládla i jinak.

A co se stalo?

Najednou si jí jako ženy všiml manžel, kolegové v práci, byla příkladem pro ostatní ženy a viděli ji i jiní muži. Proč? Protože se konečně viděla ona sama!!!!!!

A to je cesta ze začarovaného kruhu. Pokud uvidím sebe sama, svoje tělo, nitro, své potřeby a budu to respektovat, nastane změna. Najednou to začnou dělat i lidé kolem včetně dětí. Ano, postupně, více či méně, ale začnou.

A matka je pro děti příkladem, jak respektovat v životě sebe sama, jít s respektem do vztahů, práce. A o tom to celé je.:-) 

Nikdo není dokonalý

Proto doporučuji uvolnit dávné touhy být dokonalá, neboť to dnes hravě plní komerce, která nám to denně předkládá.

Buďme samy sebou, uvolňujme atmosféru a děti budou spokojené. Dovolme si občas jen tak „být“ a dovolme to i dětem. I ony to potřebují jako sůl.

Děti touží být respektovány, učme se jim naslouchat, ptejme se, proč určitou situaci či osobu vnímají zrovna tak. Zda je to něco, co slyšely doma, ve škole či je to jejich pohled na svět.

Dnešní děti jsou opravdu trochu jiné, mají silnou intuici, zajímavé vhledy do situací a udělat si čas na společné "bytí spolu" stojí za to. Uvidíte, stačí i pár minut.

A až budeme někdy samy se sebou bádat nad tím, zda jsme „dobré matky“ a zda i ty naše děti jsou „dobré“, vzpomeňme si, že nejkrásnější slovo na světě je MÁMA.

Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

DOKONALÁ MATKA aneb škola maminek - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Napadení ovoce

| SRenata | 20.09.2018, 10:33

Dobrý den,
jsem na začátku těhotenství, v 6 týdnu. Nechci samozřejmě něco podcenit, máme doma hroznové víno, které je trochu napadeno padlím, což je houbové onemocnění rostlin. Plody jsou ale zralé a napadené nejsou (jen některé - celý hrozen je buď špatný, nebo v pořádku, bobule jsou sladké bez bílého poprašku), jen větvičky kolem bobulí jsou s bílým popraškem. Chtěla jsem se zeptat, zda jsou tyto plody zdraví škodlivé (i když to na nich není přímo vidět), stejně tak, jak je známo třeba nahnilá zelenina nebo ovoce.
Předem děkuji za odpověď, hezký den
Renata Skoumalová

Dobrý den, bohužel nevím, zda napadení hroznů padlím může být škodlivé v těhotenství. Je to otázka spíše pro gynekologa.  

Mgr. Jana Eliášová | Babyonline | 21.09.2018, 13:54
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce