změna priorit - diskuze

Byla jsem dneska na Titanicu 3D. A je naprosto šílený, jak člověk změní priority a celkově vnímání světa. Byla jsem v kině na premiéře v roce 97. To mě bylo nějakých 13 let. A obrečela jsem to strašně, tu velkou lásku hlavních hrdinů, jak nakonec Jack umřel a prostě vím že jsem z kina odcházela naprosto mimo. Dnes, po 15 letech, mě osud Jacka a Rose nechal poměrně chladným. Ale když děti mávaly svým tatínkům ze záchraných člunů nahoru a ten pohled těch tatínků dolů že vidí naposledy své děti, vzlykala jsem nahlas. Když v koutku stálo promočené dítě a křičelo táta, valily se slzy jako hrachy. Představovala jsem si tu hrůzu jak svojí 1 a půl letou holčičku držím v náručí a snažím se jí zachránit...no prostě hrozný pocit. Každou svou buňkou v těle jsem ovlivněná tím, že mám své dítě. Tomovi jsem drtila ruku (tu zdravou) a z kina odcházel naměkko i on. Fakt, člověku se úplně změní vnímání světa. A nejen maminkám