Životní náplň - diskuze

Na to, az maly vyleti z hnizda si jeste dlouho pockam, protoze se narodil teprve pred necelymi 3 mesici :) Nicmene uz ted, kdy mame zajety nejaky rezim opet zacinam mit cas treba i na fitko, knizku nebo dobry film, setkani s kamarady nebo jen fajn vecere doma s manzelem. Za 2 mesice poletime na 2 tydny do Izraele, takze celkem brzy zaciname s malym i cestovat, coz je muj dalsi velky konicek a verim, ze nezustaneme jen u teto cesty. V cervnu se vracim zpet do prace a na MD nastupuje manzel, takze pak se situace opet zmeni, protoze budu chtit co nejvice casu, ktery mi zbyde pred / po praci travit se synem. Jak pises ty, ja se o rodinu taky strasne rada staram, ale to neznamena, ze se vzdam sve prace, konicku a pratel....

Chci stihnout to,co jsem měla v plánu před Kájíkem.Naučit se japonsky,pořídit si dům,vycestovat aspoň jednou ročně,založit superúžasné welness,které mi na mé koníčky bude vydělávat,cvičit denně jógu...Věřím,že se mi aspoň zlomek podaří.Potřebuju ve svém životě něco,co mi nedovolí zakrnět a díky čemu nebude můj obzor zaměřený pouze na plínky a pískoviště.I když je Kájík nejúžasnější dítě na světě,tak si dělám čas i pro sebe,abych se i já jemu mohla věnovat co nejvíc a neměl doma uštvanou matku.

nevím, co budu dělat až dítěúděti vyletí z hnízda,ale určitě si nějakou zábavu najdu Nenudila jsem se předtím, nebudu ani potom Práci netuším co budu dělat, protože v mém oboru se s dětma příliš nepočítá, takže se tam asi vrátit nebudu moct,ale uvidí se kam mě vítr zavane. Jinak můj sen je mít jednou ranč s hromadou zvířat

Děti jsou u nás na prvním místě a bez nich by život prostě nebyl život.Ale až děti vyletí z hnízda a budou mít své rodiny,tak si chceme s manželem jezdit užívat k moři,chodit po horách atd...taky se těšíme na to, až z nás bude dědeček a babička.Jinak s dětmi se každopádně nenudím a to ani bez dětí.

pokud to budu zvladat,konecne si poridimzase vystavni jorky a budu jezdit po vystavach a pecovat i tyhle pidi potvory a pripadna stenata budu jak stb proverovat zajemce apodtema vystavama se zase nacestuji,udrzet psi v dobremstavu a kondici da take dost prace a nuda urcite nebude

Dite pro me neni smyslem zivota. Patri do te mozaiky, ale jen jako dilek. Bylo pro me tezky vystoupit z toho super rozjetyho nablyskanyho vlaku jmenem Muj bezdetny zivot. Byl totiz krasny. Sobecky. Jen muj. Ta jizda se mi vic nez libila. Tempo nikterak zavratne, ale stanice projizdel s predem planovanou presnosti. Jednu za druhou. Minimum vyhybek. Nadherny detstvi, klidna puberta, tuny knizek, skoly, jazyky, prvni velka laska, cestovani, zalozeni firmy, pekelny pracovni a studijni tempo, cerveny diplom, financni nezavislost, byt, druha velka laska a otec mych deti...a najednou STOPKA. Elisek prisel ve 30, bylo to brzo? Pozde? Stihla jsem si \"uzit\"? Poznala jsem dost? Bylo to spravny rozhodnuti? Urcite ano. Ale v moji 13. komnate je dablik, ktery mi naseptava: co bys ted delala misto machani posr... bodycek? Byla v letadle nad oceanem? Ocumovala vylohy v Parizsky? Flirtovala s tim Bozskym ve fitku? Pak mi Elisek oslizne tvar od ucha k nosu a ja certovi zas na dlouho zavru tlamu, ale...je proste tam. Nejsem 100% oddana materstvi, vim to. Silene mi chybi prace, srumec, lidi, nezavislost na muzovi a statni almuzne... Taky proto se druhe mimi narodi uz za pul roku...chci chytit aspon par vagonu z meho vlaku...mam kde navazat...a mam na to. P. S. Snad me neodsoudite, mam nejak divnou naladu, o tomhle se mi normalne spatne mluvi.