banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Zdraví - diskuze

23 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Už dlouho se chci zeptat, a ten dnešní zveřejněný příběh mě k tomu nakopl...Berete zdraví tak nějak automaticky, a nepřipouštíte si, že by se mohlo někdy něco stát? Já totiž pořád někde v sobě mám, že to tak nemusí vždy, ale snažím se si to nepřipouštět, a jsem ráda, že jsme zdraví.... Přece jenom postižení, rakovina, různé úrazy s doživotními následky tu byly, jsou a budou, a bohužel to není věc nijak vzácná, a může potkat každého. I děti... Když něco takového slyším, nebo čtu, nejsem udivená, že se to stává, ale spíš si řeknu, \"sakra, proč, zrovna oni?\"
Tím že jsem mela prvni dceru nemocnou hodne ho automaticky neberu.Jsem rada ze se to tak nejak srovnalo.Obcas premyslim a bojim se.Ale snazim se nemyslet na to co muze prijit a atak protoze bych se z toho zblaznila.
je pravda že člověk řeší všelijaké hlouposti a když sám pozná, že nejdůležitější na světě je zdraví, trochu ten pohled na svět přehodnotí. Bohužel mám za sebou úmrtí v rodině a vzpomínám jak mi v té době plakala kamarádka na rameni že jim vykradli auto a já nechápala, proč kvůli tomu řve když mě umíral tatínek!!!!Taky mám strach o svoje děti, někdy až chorobný, ale to je asi normální.
Zdraví neberu jako samozřejmost.Nemyslím na to pořád,ale po přečtení takových příběhů,jako dneska od Dzejny,mě úplně pohltí obrovský strach o malou.Hrozně mě to vyprávění o Vojtíškovi sebraloJá vím,že nemá cenu se trápit tím,co by se mohlo stát a taky se snažím si to nepřipouštět,ale mám to,stejně jako píšeš ty,někde v sobě.
když čtu takové příběhy, tak si říkám, že to řvaní malého, problémy s exémkem jsou proti tomu jen malichernosti. mě štve, že už tak malé miminka musí zakusit toliko bolesti a pak šanci na život s milujícíma rodičema nedostanou
Take nad tim nekdy premyslim a i me to napadne treba s dalsim ditetem...co kdyby neco bylo spatne,jestli bych pak nelitovala,ze jsme nezustali jen s jednim.Jsem hrozna,ale proste kdyz nad tim premyslim,tak se pak hrozne bojim,tak nad tim zkousim nepremyslet.Tim,ze se budu bat to neovlivnim.Manzelova maminka zemrela na rakovinu tesne jak jsme se potkalis manzou,takze jsem ji nestihla poznat a ona nestihla poznat ani Violku,coz je proste moc smutne. Tak nekdy zapremyslim,take vhzledem k tomu,ze manzel je starsi nez ja tka jen doufam,ze bude dlouho zdravi - ted je to dobre,ale budpucna se nekdy trochu leknu.Ale denodenne na to nemyslim, az pak kdyz nec boli, nebo mame chripku si reknu - sakra,proc jsem si vic nevazila a nedelala vic veci, kdyz jsme byly zdrave - a to jde o male nemoci,ale i tim mi docvakne,ze si zdravi musim vic vazit
ne neberu ho automaticky,zdraví je pro mě to nejdůležitější.Když není člověk zdráv je to moc špatné....můj děda umřel na rakovinu kosti a přišlo to ráz naráz jak se říká,a bylo to hrozné,celou dobu byl zdravý a najednou během půlroku bylo vše jinak,bylo to pro nás jako rodinu strašně moc rychle...
Beru a neberu.Jsem vdecna za to, ze jsme zdravi, na druhou stranu se snazim neprivolavat nemoce tim, ze bych kazde pichnuti slozite analyzovala a resila s doktorama.Nejvic me drti muj tatinek, ktery ma spoustu drobnych problemu, ale ani jeden neresi, a je otazkou casu, kdy se neco vykotli poradne.Podobne je mi lito segry, ktera ma par horsich problemu a ta uz je teda resit musi.A jak pise Sazicka, Pepa, ktery jede autem nevyspaly po nocni, to je des. Mi se vzdycky tak ulevi, kdyz dojede.A kupodivu se bojim aj o sebe. Protoze kdyz me se neco stane, kdo se postara o Marusku a Anicku? Kdo tu zustane s Pepou?Paradoxne o Marusku a Anicku se bojim asi nejmin. Jedna je v bezpeci v pupiku a druha je velmi zdrave dite.
Zdraví neberu jako samozřejmost. Jsem strašně ráda, že Ondra je takový jaký je, že ty strašný předpovědi doktorů nejsou pravda. Když jsem čekala Petříka tak jsem se dost bála, abych s ním nezkusila to samé co z Ondrou a tak jsem byla na sebe v těhotenství dost opatrná. Jinak nad tím co se může stát raději nepřemýšlím, protože to by člověk nemohl vůbec žít.
Zdraví neberu jako samozřejmost, vážím si toho, že zdraví jsme. Táta měl nádor na krční míše - postupně úplně ochrnul a když mi bylo 17, zemřel. Ségry příběh z BOLu asi taky znáš...Na druhou stranu ale netrávím půl dne tím, abych se strachovala, co se stane. Stejně si myslím, že jsou věci, kterým zabránit nelze a proč se zbytečně stresovat?
@nadule1 Tohle zcela vystihuje můj názor. Zdraví je dar, ale strach, že nebude, by mě dovedl k nemoci dříve než náhoda.
Díky práci a i možnsoti šptných oček u Ondry nepovažuju zdraví za samozřejmost. Sice si tak ynepřipouštím že by nás něco mohlo potkat, ale opravdu jsem hodně moc vděčná za zdravé dítko a asoufám že to tak zůstane.
U mě je mi to jedno,jsem barbar a nechodím ani na preventivky.U dětí se snažím,aby byli zdraví a jejich zdraví nepodcenuji.Proto mě štve,že Gabka kuří a chlastá.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

20 %
14 hlasů

0 %
0 hlasů

7 %
5 hlasů

55 %
38 hlasů

17 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 69 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40