ZÁVISLOST NA LIDECH - diskuze

Jsem stále závislá na něčí pomoci. Potřebuji sem tam výpomoc v domácnosti, bez manželovi či rodičské pomoci bych snad i umřela hlady (sama nevařím, špatná zkušenost z dřívějška), na nákupy sama nechodím (jednou mě okradla prodavačka), na úřady taky sama nejdu (ochota úřednic je známá), když chci někam jet sama autobusem (musím se spolehnout na lidi, že mi řeknou, že je to ten správný autobus) a pod. a pod.. Je toho hodně. Většinou mi to ani nepřijde a prostě to beru jako samozřejmost v mém životě. Ale občas na člověka přijdou deprese a pak je zle. Vždy jsem se těšila, že až budu velká, že se o sebe dokážu postarat sama a že budu dělat to a ono a teď to prostě sama nezvládnu. A když jsou deprese opravdu velké, tak si říkám, proč nejsem zvířátko v divočině? Takové v mé kůži by nepřežilo ani den a přežije jen zdravá populace. Vím, je to drsné, ale nebudu si a ani vám nalhávat, že toho mám kolikrát dost. Naštěstí takových dnů depresí nemám tolik a většinou to beru vše, jako by to nic zvláštního nebylo a naopak si říkám, že jiní lidé jsou na tom hůř. Pak si uvědomím, že můj případ je naprosto titěrný vůči lidem, kteří dokáží žít celý život na vozíčku, jiní zase bez rukou, jsou lidé kteří jsou celkově jen ležící a vždy si najdou smysl života. Pak si řeknu, že žít můj život je brnkačka a že jiní to zvládají a tak proč to nezvládnout "pouze" jako slepoun???