Žárlíte na svého partnera? - diskuze

ne,je to scestne a zere to nervy..jako mlada pubertacka jsem zarlila a to proto,ze zarlil na me partner...pak jsem prisla na to,ze je to naprd a ne vztah a mela jen chlapi co nezarlili a ja take ne a mam klid

tak u nás je to tak, že já jsem žárlivka... asi to mám genetické,protože oba dědové byli žárlivci na zabití... já se teda snažím to ovládat, takže prostě u nás žádné velké scény neprobíhají,ale sem tam pronesu nějakou poznámku i když musím říct,že moc důvodů nemám neznám manželovi kolegy a kolegyně,takže vesměs se ve mě probudí žárlivost,když se zmíní o nějakém ženském jméně ohl.práce... nemám ráda pocit,že něco nemám pod kontrolou.... asi nějaká nemoc :-Da co se týče manžela,je o poznání méně žárliví, řekla bych,že jako každý průměrný spoluobčan.... to že vypadám dobře mu spíše lichotí... když po mě chlapi koukají apod.ovšem je fakt,že jsem chtěla párkrát vyrazit s kamarádkou na diskotéku a to mi neprošlo.... mylsím si,že ten kdo hodně žárlí,tak je to projev nedůvěry k druhému a projev strachu že prostě nemáš věc pod kontrolou.... nevím z čeho to pramení,dle mého je to dáno od kolébky,protože já nikdy zkušenosti s nevěrou atd neměla....

No když jsme spolu začali chodit, tak jsem žárlila hrozně moc. Ale to bylo za jedno tím, že jsme spolu začali chodit v květnu a od září jsme se rok vídali jen co měsíc až dva. On v Plzni, já v Olomouci. Psali jsme si každý den dopis a sem tam si zatelefonovali (mobily tehdy ještě moc k vidění nebyly, takže pěkně předplacenou kartu a domlouvali jsme se přesně na čas, každej ve svý budce...). Takže jsem se samozřejmě dost bála, že mi ho nějaká spolužačka odloudí a žárlila jsem hrozně :)) Když jsem dokončila jazykovku a šla za ním do Plzně, tak už to bylo lepší. Začali jsme spolu vlastně po půl roce bydlet a trávili většinu času spolu a já zjistila, že ty spolužačky nejsou žádné sexbomby, které lační po mém miláčkovi, ale že jsou to povětšinou fajn holky :)) Teď můžu tak maximálně žárlit na Tomovo práci, protože tomu někdy musí věnovat víkendy (když třeba jezdí po výstavách a tak)...

Nežárlíme ani jeden, maximálně něco prohodíme v legraci.

Já nežárlím - to bych se musela zbláznit, když je ten můj pořád někde v trapu. Teda abych nelhala, občas žárlím na naše ovce, že je s nimi víc než se mnou a stará se...Obráceně je to horší, můj mužský žárlí úplně na každého chlapa. Teď je povětšinou klid, protože pracuju z domova, ale rozhodí ho i kdejaká zábava apod. Když jsem ještě učila ve škole, měli jsme tam jediného chlapa - školníka. Už tenkrát mu bylo cca 70 let, 3 přední zuby mu chyběly, 2 měl napůl černé a co já si doma kvůli němu naposlouchala!!!

Já jsem asi docela žárlivec, ale také záleží na té důvěře. Tomovi věřím, strašně moc, takže je žárlivost trochu menší, ale také si sem tam neodpustím rýpnutí. Jednou mě takhle asi 3 měsíce pila krev jistá Evička z práce, která dělala pro Toma první poslední. To vždy přišel z práce a Evička zařídila, Evička udělala. Pak jsem už vypěnila ať jde s Evičkou kamsi. Tak pochopil a s úsměvem mě vysvětlil, že s touto Evičkou se stejně bude muset brzy rozloučit, k jeho smůle a všeobecné nelibosti, neboť příští rok odchází do důchodu

Tak jsem neodolala a musím se připojit.Já žárlím určitě ,ale jen přiměřeně a tak nějak pro zpěstření vztahu,berem to oba jako že o toho druhého nechceme přijít,tzn. že někdy když se to hodí pronesu nějakou větu žárlivku,Jirka mi spíš přijde,že moc nežárlí,což mi někdy připadá jako nezájem,ale už se taky zadařilo a pronesl něco na způsob jestli jdu na rande atd.,což mi vzhledem minimální četnosti dělá dobře.V minulém vztahu jsem žárlení cítila jako nedůvěru z mojí strany.ze začátku vztahu jsem víc žárlivá ze strachu,když člověka víc poznám ,žárlivost se upraví na rozumnou míru,ale většinou jsem si to nechávala v sobě.Na veřejnosti jsem svoje obavy neventilovala ,vždycky jsem si to vyříkala mimo veřejnost.

ja jak kdy ,ale jelikoz ten muj dela v divadle tak na zarleni neni narok ,ale obcas jo a on take ,ale v ramci moznosti .

jedině, že bych žárlila na jeho zrzavého kolegu nebo na auto nebo na počítač. Já bych nějakou kámošku brala, aby měl i ten ženský pohled. Začíná být moc dsňácký a sprostý.

holky, kdybych vám měla napsat proč já na něj žárlím a proč on to nehcápe tak si budete klepat na čelo...já žárlím jako blázen a mám proč podle mě..on žárlí jen na osoby u kterých mít strach nemusí

já k tomu neměla důvod až teď. ANO JE TO PROJEV NEDŮVĚRY!!! Muž je asi taky žárlivý, ale nedává to najevo.

Mám extremě žárlivého Martina.On nežárli jen na chlapi,ale i na kamáradky,příbuzné atd.Podle něho bych se neměla s nikým bavit a stýkat,že mě chce chránit,že mi stejně jen všichni ubližují.A protože pochopil ,že s třema dětma se sedět doma nedá tak raději odjel.Tím mi dal svobodu a klape nám to.Naopak já neřárlím vubec a on mi nadáva,že kdo nežárlí nemiluje.Trošku mi vadí,že v pozadí telefonu třeba slyším hlasy a smích a občas mě napadne,že má třeba někde novou rodinu a ,že já to tu musím všecko řešit sama.Tak to by mě fakt nasral.Ale myslím,že né.Ještě perlička-Gabka je na mě taky extremě žárliva a myslí si,že já spím se všema jejima klukama.A jak jde třeba na záchod a já tu zustanu sama s Kubou tak pak příjde a ptá se jestli jsme tu spolu něco nedělali.Přitom kdybych chtěla tak dopoledne si mužu dělat co chci a co ona ví co tu dělám.

zažila jsem dva extrémy - extrémně nežárlivého a extrémně žárlivého. Můžu říct, že obojí mi vadilo stejně. Tomu prvnímu bylo uplně šumák, co dělám, kde jsem, kdy se vrátím, s kým jdu ven - ne že by mi vadila ta volnost, ale mu bylo úplně jedno, jak trávím čas, takže mi přišlo, že mě nemá rád. Nežárlil ani trošičku a tak mě taky v podstatě naučil nežárlit. No a ten druhej zase nesnesl, když jsem si jenom oblíkla větší výstřih, nebo kratší sukni, aby to někoho nesvádělo na mě koukat. Nemohla jsem jít na diskotéku s holkama, abych si nevyslechla \"no jo, tak si tam jdi za*ukat\", když mi přišla smska, tak zas \"kdo ti píše, zas nějakej milenec?\" Nikdy jsem ho nepodvedla, ale za tohle jsem fakt měla chuť to udělat, aby ty jeho kecy byly oprávněné. Odůvodňoval to tím, že \"ví, jak se chovám, když jsem opilá\" (třeba na té disce). No, prostě blbec :) Na druhou stranu on si na FB psával se svýma bývalkama úplně běžně a to se ani jedna netajila tím, že by ho chtěla zpátky. Takže tenhle mě zase naučil žárlit docela dost

Myslim, ze zarlime oba tak v ramci \"zdraveho\" zarleni. Maily mame spolecne, nebo si navzajem zname hesla, do mobilu si nelezeme.

Malinko žárlit - to asi patří k lásce... Symbolicky žárlíme oba dva. Taková žárlivost je i příjemná. Dáváme si najevo, že o sebe nechceme přijít, že nám na sobě navzájem záleží... Pokud se ale u někoho láskyplná žárlivost přesmykne v chorobnou posedlost, je to trápení pro obě strany...

Malinko ano,Zdeněk taky.Ale je to fakt maličko a vždy jsme to oba obrátili v legraci.Žárlivostí se nic nevyřeší,naopak to může podle mě vztah zničit.A pokud chce být ten druhý nevěrný,nic a nikdo mu v tom nezabrání.

Já nežárlím. Ani v začátních jsem neměla potřebu, proč taky? A manžel? Ten žárlivý taky není a ani by být nemohl. Pracuji částečně v mužském kolektivu, s kolegy jezdíme do terénu, tak těch příležitostí by mohlo být mnoho, a žárlivý manžel by tohle asi nepřežil :-)Já to beru tak, že vztah dvou lidí je založen na důvěře. Možná jsem blbá a budu se někdy divit, ale zatím jsem to řešit nemusela, takže nemám důvod na někoho žárlit a nedůvěřovat mu.

My na sebe žárlíme, ale jen trošku a někdy a tak, že ten vztah to spíš posílý než by mu to škodilo. Myslím si, že trošku žárlit ke vztahu určitě patří. Přehnaně žárlivého chlapa jsem měla a bylo to dost ubíjející. Jsem ráda, že jsem se ho zbavila, když mě nesledoval tak jsem si zase vyslechla hromadu řečí třeba jen kvůli zdržení v obchodě.

Ani moc nežárlím. A myslím, že on na mne taky ne, nemá důvod. Ostatně, kdo by mne chtěl?Jenom blázen. Kapka žárlivosti ke vztahu patří, hlavně v začátcích. Na bývalé partnery jsem žárlila, a nevedlo to k ničemu lepšímu než rozchodu. Nyní nechávám volný průchod a zatím to klape, takže uvidíme. Přehnaného žárlivce jsem nepoznala, bohudík. Určitě tady zazní takové ty furt se opakující rady, při podezření na nevěru, jak nešacovat kapsy, tajně nekontrolovat emaily a telefon... Já to ještě nikdy neudělala, a doufám, že nikdy neudělám, ani že k tomu nikdy nebudu mít důvod. Ale ty ženy, které to udělaly chápu, než žít v nevědomosti trápená představami, radši budu plánovat budoucnost bez chlapa, kterému nemůžu důvěřovat(v případě důvodné žárlivosti). Nynčko žiju ve vztahu, kde vlastně nemám důvod. Můj chlap je samotář, s kamarády se pokecá jen přes skype, prý je škoda peněz za pivo a projetý čas. Toto bych třeba já dlouhodobě nesnesla, kecat jen virtuálně.. V práci se střídá se ségrou, ta by práskla i to co neví, jinde nemá šanci na případné dostaveníčko.A jeho občasné víkendy mimo domov se zase odehrávají v huddhistické komunitě, kde nocují společně ve spacácích v nocležně. A ještě jsme neslyšela,že by buddhisti provozovali grupáč. Takže tak. Třebas od září, jak nastoupím do práce, bude mít pré, Heli ve MŠ a on prázdný barák... A tady mezi místní komunitu domácích nezapadl, nesnáší fotbal, hasiče natož prázdné žvanění v hospodě. No a já sice dřív kamarádila víc s chlapama než ženskýma, a občas dotěd s nima zajdu na pivo nebo kafe, jenže to má můj jistotu, že nedělám neplechu, páč nejdu s jedním na pokec, ale vždycky s vícero. Za další buď hlídá můj mezitím malou anebo klíče od auta, anebo moje maminka a ta kor hlídá čas... budu-li přímá, stejně bych neměla místo ani čas. Leda tak v pracovní době na pracovišti, ale v omezeném prostoru kabiny vysokozdvižného vozíku, byť pohodlného a klimatizovaného, nevím, nevím. Riskovat to nehodlám, s hrubým porušením pracovní kázně se druhá práce hledá hódně blběA přestávku musím trávit na ženské šatně.

Já žárlím a on zřejmě také..ale je to taková ta zdravá žárliost.. rozhodně si neděláme scény když jdem na kafé s kamarádkou/dem, nelezem si do mobilů, ani podobně...Samo když jdem po městě a otočí se za nějakou hubenou vysokou blondýnou s nohama až někam, tak to ve mě trošku vře,ale určitě nedělám scény proč na ni čučí... a já naštěstí nikdy nezažila extrémní žárlivost,ale měla sem tu čest ji vidět u nejl.kamarádky-a ta chuděra nesměla ani na krok, na nikoho se dívat,no hrozné scény ji dělal:-!