Žárlí Váš partner? - diskuze

nedávám důvod k žárlení,ale i kdyby ,tak by u nás asi proběhla jen decentní připomínka,která by mě spíše zalichotila než ,aby vyvolala nějaký konflikt,manžel žárlí málo,až mi to občas chybí myslím,že žárlivost je koření života,takže jen špetka je příjemná ,já jsem taky žárlivá,hlavně v době největší zamilovanosti,ale oba se chováme tak,aby jsme nemuseli tropit scény

on říká, že žárlí, ale každopádně to na sobě nedává vůbec znát.

myslím si že spíše ne každý trochu žárlí i já žárlím, neb Květoš to s ženskýma prostě umí ale on si musel zvyknout, že se spíš kamarádím s chlapama, pracovala sem v kolekivu 15 chlapů, kde denní narážky na sex byli normální, dárky typu šílenýho obrovskýho robertka a pod. tak na to si musel zvyknout. my si jaksi nic nevyčítáme, já nemám potřebu dělat něco, aby žárlil a on taky ne. teda doufám

No jejej! Pokud tedy nejsem na sucho vyvržená velryba jako nyní V rozumné míře žárlivost ke každému vztahu patří dle mého názoru. Chybělo by mi to, měla bych pocit, že jsem mu putna.

Na koho? Na souseda, co ma teplaky vytazene pod bradu? Takove ty modre s gumickou kolem kotniku?

tváří se že absolutně ne, ale já vím, že jo

Žárlí, a upřímně, asi má na co. Povětšina mých kamarádů jsou chlapi. A já zase nejsem ušlápnutá puťka která by se nebavila s chlapama jen proto že mám doma manžela. To jsou dvě úplně odlišné věci. Největší žárlivost jsem zažila chvíli před svatbou. jeden spolužák ze školy mě ještě týden před svatbou přemlouval ať si Toma neberu že si mám nejdřív vyzkoušet jestli on by nebyl lepší :D A nijak se tím netajil, takže z toho Tom byl docela špatnej, ale tak jak jsem si vybrala je jistě známo a se spolužákem jsem přerušila veškeré styky abych nemusela Toma trápit jestli \"náhodou\". Žárlivou scénu jsem nezažila protože to Tom vídal u svých rodičů, tchán je mega žárlivec, tchýně nemohla nosit ani trička s výstřihem a pro násilí také nešel daleko A protože v tom vyrůstal od malička, tolik tím pohrdal že se spíš tak jako trápí uvnitř ale nedělá scény. A věří mi a to je důležité

Vysloveně žárlivého partnera jsem měla jednou a s mojí povahou to pro něj muselo být dobrý psycho.Mě to bylo celkem jedno,jak jsem pochopila o co jde(a to jsem pochopila velmi rychle)koukala jsem se ho co nejdřív zbavit.Bohužel kromě toho že byl žárlivý byl taky majetnický a setřást ho ze sebe mě trvalo asi 2 měsíce.Jinak to byli fajn scény,kdy já dorazila třeba ze cvičáku až v 10večer,on nadupaný na výslech a já hodila sprchu,najedla se a za jeho věčných přiblblých otázek na které jsem neodpovídala,jsem odešla spát.Manžel není žárlivý ani trochu,má kliku,jinak bych s ním nikdy nebyla.Jinak já osobně žárlení nechápu vůbec,nežárlím a nevím proč bych jako měla.

nežárlil nikdy vůbec. 2x se o mě bál, když jsem byla někde pryč a dlouho (několik dní) jsem se mi nešlo dovolat. já nikdy nežárlila, dokud jsem v něj měla absolutní důvěru. takže úplný nežárlení může být úplná důvěra....nebo taky velký nezájem.