Zamklé těhotenství, 26tt. - diskuze

Ahoj všem. Tak jsem také nedávno ještě také psala do těhulek a jak moc se těším a to se ze dne na den změnilo ve vzpomínku. Jeden den jsem necítila pohyby, tak jsem běžela na gyndu a tam mě hned dr.poslal do Podolí a tam řekli, že je jim to líto, ale že je miminko mrtvé. Brečela jsem jako želva. Hned mě hnali na sál, že musí miminko ven. Jenže se mu nechtělo. Takže 3 dny do mě cpali tablety pro otevření hrdla a až 3.den jsem konečně porodila 900g miminko. Pak mi také dělali revizi dělohy v celkové anestezii a druhý den mě pustili domů. Díky tomu, že tam byly na sále úžasně hodné sestřičky jsem to nějak rozdýchala, ale hned jak mimi vylezlo jsem musela podepsat spoustu formulářů o pohřbu zda ano či ne apod. No už jsem ráda, že je to zamnou. Jsem teď prázdná a bojím se všeho co příjde. Naštěstí mám doma skvělého manžela, který stál při mě a byl celou dobu semnou a držel mě za ruku. Nebyla ani zjištěna žádná příčina, což mě děsí, bojím se, že to bude opakovat a chápu všechny, co přišly o své malé poklady a měli sny a plány a nakoupenou výbavičku a denně jsem si masírovala rostoucí bříško a večer s manželem cítíla ty roztomilé pohyby a kopanečky, které i když občas i bolely, byly příjemné, protože jsem věděla, že je všechno v pořádku....... Byli jsme i na 3D, kde jsme ho viděli, ten malý čumáček jak si cucal paleček. Naše malá holčička mi chodila dávat pusinky na bříško a všude se chlubila, že bude mít bráchu a jak jsme jí to řekli, hrozně se změnila, ani ke mně nechtěla, to mě trápilo ještě více, ale nenutila jsem jí. Držím všem co tohle musejí prožít pevné nervy a musíme doufat, že zase bude líp, i když památka to bude navždy.