Z města do vesnice a naopak - diskuze

vítej na vesnici, já jako dítě jsem každý víkend jezdila na vesnici k babičce měla jsem tam kamarádku takže to bylo fajn,ale ostatní děti mě nepřijaly, vzaly mě na vědomí až když jsem začala chodit na zábavy. A teď bydlím s manželem také na vesnici, přesně jak jsi to popisovala tak to tady taky chodí a ještě horší zlomyslnosti a ta chamtivost a závist ta kvete taky pořádně. Ale v létě, když si skočíme do bazénu a Anička může svobodně na písek to je pak paráda, máme uzavřený dvůr tak mi můžou lidi vlízt na záda. Ale lidi tě budou nadále udivovat v tom lepším, ale i v tom horším.

Tak se přidávám k tomu, co holky psaly.jsme naplaveniny na vsi už sedmý rok a prostě jsem si tu nezvykla.Kladno mi pořád chybí.Též jsme nafrnění, rozmazlení, bohatí, neb máme dvě auta, v hospodě se nedružíme a ještě ke všemu kluka vozíme do školy jinam, když je ve vsi suprová malotřídka, jejíž ředitelka je v hospodě jako doma.Bez komentáře, kašlu na ně, jsou tu lidi hnusní.Nejhorší jsou sousedské vztahy, naši sousedi se dali dokupy s dalšími-novými sousedy a pokud není bouřka a kroupy, tak chlastaj a řvou celé noce.obrana není, protože už jednou jsme po stížnostech zažili vymlácené auto...A vcelku mi vadí, že lidi okolo vědí, kdy jsme doma a kdy ne.Mám tu jednu dobrou kamarádku, ale do Kladna bych se vrátila hned.Příroda je fajn, ale vzduch tu lepší není-každý pálí v kotlích co se dá, aby nemuseli topit drahým plynem a pak se zas pálí listí a řvou cirkulárky celé dny, a celé noci ti ožralové odvedle...Zahrádka je fajn, ale soukromí tu prostě není.

Jo tak my na vesnici jezdíme ke tchýni - přestěhovala se na bývalou chalupu a teď tam má moc krásný bydlení, ale mě by tam hráblo. Každej všechno ví, člověk se nemůže ani hnout... nesnáším procházky po vesnici, to člověk všude zkejsne, protože jsou všichni zvědaví... Navíc mi vadí, že kromě Jednoty, kde stejně nic nemají, tam není kde nakoupit. No prostě jsem zvyklá na město. Jediné, co mi ve městě schází je ta příroda.

Tak ještě pár vět...Je fakt,že mě překvapilo, jak každý o druhém všechno ví. Donese se to dokonce až ke mně, a to tady skoro nikoho neznám a ani se nezajímám. Po přistěhování jsem trochu podezřívala jednu sousedku, že pracuje v tajných službách. Co ta toho o (nás) o mně věděla... něco z toho jsem o sobě ani já něvěděla...a to jsem bydlela skoro sto km daleko. Taky je zvláštní, že jeden den se lidi hrozně pomluví a druhý, už to jsou nerozluční kamarádi-kamarádky. To na mě opravdu není. Naštěstí mám tady jednu fajn kamarádku, taky přistěhovanou.Dřív jsem si myslela, že lidi na vesnici jsou víc otevření, ale je to přesný opak. Je to takové uzavřené geto.Nám to ani moc nevadí, družíme se jinde. Ale třeba jeden z " nás náplav " co se přistěhoval z jiné vesnice, se chtěl děsně kamarádit s chlapama v hospodě. Moc si ho tam nevšímali a ani u stolu s ním nechtěli sedět, tak jim na prolomení ledů zaplatil všem panáky a hned měl společnost. Bohužel, jen jeden večer, pak to bylo zase stejné a už to tak i zůstalo. Ted´ už si chodí pro pivo se džbánkem, to je prostě život. A my s manželem si o sobě prý myslíme, že jsme něco lepšího. V "naší" hospodě jsme ještě nebyli. Já na pivo moc nejsem, mám radši kavárny a taky si rádi dáme v rest. dobrou večeři, u nás by to byli jen utopenci. Ale všechno bereme s humorem a i tak se nám tady moc líbí. Krásná příroda a volnost, prostě paráda, do města už bych se nevrátila. A dobří lidé se při troše štěstí najdou všude.

Tak já jsem z vesnice,akorát z jiné než bydlíme teď a jsem na tom úplně stejně jako ty,s tím zdravením to teda sedí občas chodím jako kůň s klapkama na očích a nestihnu reagovat tak rychle jak se ode mne čeká a to je potom haló taky mám pověst nafrněné dámy,protože nejsem na drby ,aspoň ty vesnické

Taky znam oboji. Narodila jsem se na vesnici. Potom jsem zila 9 let v Praze a tam mi moc vyhovovalo, ze se tam o me nikdo nestara. Nemusela jsem se ohlizet na nikoho, kam jdu, kdy prijdu, nasla jsem si par dobrych kamaradek a kamaradu(taky teda vetsinou pristehovanych) a vyhovovalo mi to. Vubec mi v te Praze prijdou lidi mnohem otevrenejsi, clovek mnohem lehceji najde spriznenou dusui. Ted ziju asi 5 let na vesnici, ale ne te moji rodne. no a trvalo mi nad dva roky, nez jsem si nasla jakz takz kamaradku(taky pristehovanou). Lidi tady mezi sebe nikoho noveho nepusti, stykaji se jen mezi sebou, nestezuju si, jsou ke mne slusni, ale jsem proste cizi. A do obchodu tu skoro nechodim, to zvaneni, kdo s kym a vy to nevite, pani???....ja fakt nesnasim. Je pravda, ze clovek tu projde a ostatni uz spekuluji, kam asi jde, co to mel na sobe a tak. To taky nemam zapotrebi a neucastnim se toho. Libi se mi tu ale ta svoboda prostoru, v Praze mi hrozne vadily vsude davy lidi a chybela mi moznost jit do prirody. A taky mi tam vadilo, jak moc tam vladnou penize a znacky obleceni, aut, mobilu a tak. Jak moc je to tam pro lidi dulezite. Toho jsem chtela deti uchranit, nechci, aby si mysleli, ze dobry je jen ten, kdo ma penize.

s tím zkušenost nemám,přestěhovala jsem se akorát z jednoho města do druhého ,ale čtení příspěvků mi připomnělo mého synovce,dnes je mu 20,ale když byl malý,tak jsem si ho občas brala k nám.Vyrůstal na vesničce a byl zvyklý každého zdravit,stejně tak jak to tu píšete a když jsem s ním pak šla třeba od nádraží domů k nám ve městě,tak on byl schopný každého zdravit a s každým si povykládat,no dalo mi to práci mu to vysvětlit,že koho nezná nemusí zdravit.

Ahojky, já taky pocházím z vesnice, a je fakt, že na přistěhovalce se skoro každý dívá skrz prsty, a hledá na něm něco špatného... Teď bydlím pět roků ve městě, a v léte se konečně vracíme zpět (manžel souhlasil s bydlením vedle mých rodičů), tak se těším jak nás místní budou pomlouvat, ale snad to přežijem... Pozitivní na vesnici je, že člověk ví co kdo je zač, a když potřebujete s něčím pomoct, tak víte za kým jít. To mi tady ve městě chybí.

Tak já jsem původem z vesnice, a přestěhovala jsem do města. Pár let než trvalo, než jsem si zvykla. Co mi nejvíc chybí je ta možnost, vyjít ze dveří na dvůr, kde je tráva,kde můžu chodit ve spodním prádle, protože mě nikdo nevidí. Na vsi můžu děti v klidu vypustit na houpačky. Proto jsem ráda, že tam můžeme jezdit s mým rodičům na víkendy. Co mi ale vždycky vadilo, byly ty pomluvy. Rodiče, ač starousedlíci, se sousedama nikdy moc nevysedali, protože na vsi drbali všichni všechny. Na druhou stranu výhodu města vidím v tom, že můžu s dětma navštěvovat různé kroužky, nejsem omezena dopravou. Jako děcko mě to štvalo, chtěla jsem chodit na kroužky, ale musela jsem se ohlížet, jestli mi pojede autobus domů.

u nás přesně stejné. I když zatím nikdo neřekl tak, aby se mi to doneslo, že jsem nafrněná.Nejlepší zážitek kol zdravení mám ze školy, kde jsem učila - na malém městě. Říkala jsem si město - zdravím jen kdo mě anebo koho znám.Jednou tak jdu s celou třídou a potkali jsme několik lidí. Děti tak divně koukali a pak se jedna dívenka osmělila a zeptala se: "Paní učitelko, proč nikoho nezdravíte?" Tak jsem jí vysvětlila, že ty lidi neznám - zkrátka děti z toho byli celí pryč.Situace 2.: žiju na vsi už 8 let. Když občas jedu tramvají ve městě, při nástupu se pravidelně nadechuju na hlasitý pozdrav

Taky mě to potkalo,jsem rozená Pražanda,naši si na vesnici otevřeli hospodu,když jsem za nimi přijela,vůbec mě tam místní nevzali,říkalo se o mě že jsem kurva,a to jsem tam nikomu nedala ani pusu.Cokoliv jsem měla na sobě bylo příliš extravagantní a po dvou letech to došlo i k nim a nosili to taky.Nemám na to moc dobré vzpomínky.To zdravení se mi líbilo,měla jsem pocit že mám kolem sebe pořád samé kamarády ale je pravda že si všichni chlapi mysleli že jim automaticky podržím.To je děsný.A jak si o těch místních holkách povídali v hospodě,která komu a kdy a jak a a nakonec z toho vylezlo že všechny všem.Chtělo se mi z toho úplně zvracet.Nakonec tam na disco přijel z bližšího města kluk,zakoukali jsme se a už jsme spolu 16 let a do Prahy už jsem se nevrátila.Ale musím říct že se mi po ní ještě pořád stýská.Omlouvám se že jsem se tak rozepsala,ale je mi toto téma velice blízké.

Přesně ví,co prožíváš.Přesto,že jsem dětství a mládí strávila na vesnici,potom jsem 10 let žila v okresním městě v paneláku,kde jsem neznala ani sousedy.Před 14 měsíci jsme se odstěhovali na vesnici.Starousedlíci mezi sebe nikoho cizího nepustí,pořád koukají,jak je člověk oblečený,kam jede,kdy se vrátí,co přiveze.Prostě nic jim neunikne.A když nepozdravím na 100m,je nafoukaná.Jsem ráda,že máme zahradu a bydlíme na konci vsi,dál už je pouze pole.Mám ráda své soukromí.Já se taky o nikoho nestarám,je mi to fuk,kdo s kým.....

Prestehovali jsme se sice jen z jedne strany Ostravy na druhou stranu, ale ta druha strana uz byla spise takova vesnice pripojena k Ove, kde byli vsichni jedna velka rodina protoze jsme byli jen ti z mesta tak jsme meli vylozene peklo..ve skole to bylo primo hrozne, na zakladku jsem tam prestoupila v sedme tride a mela jsem peklo...prvni mesic se se mnou nikdo nebavil a pomlouvali me klidne predemnou, smali se mi do ksichtu a ve tride bylo jen velmi malo tech, kteri si toho nevsimali..kdyz se jedna s nekym nebavila, tak se s nim nebavil nikdo. V devitce, kdy prisla do tridy podobna holka jako ja, taky z mesta, tak to jsme se daly dohromady a byly jsme nejvetsi vyvrhelkyne tridy, co delaly jen bordel. Postupem casu jsem ve vesnici byla za kurvu a to jen proto, ze jsem se bavila s klukama i s holkama stejne, mela jsem super kamose mezi klukama a delali jsme kraviny...o mamce jsem se jednou dovedela, ze bere drogy a bracha byl rozmazleny fakan..takze zazitky z vesnice mam hrozne, ale presto bych chtela nekde na okraji mesta v klidne casti bydlet a budu jen doufat, ze uz to v te dobe lidi nebudou resit.. Jinak jsem byla hodnekrat svedkem toho, ze se pomluva rozsirila takovym zpusobem, ze mi tech lidi bylo az lito..kazdy se po nich otacel a nenechali na nich nitku suchou,,opravdu mi dlouho trvalo nez jsem si na takove chovani trosinku zvykla

ja jsem jako mala vyrustala na vesnici ale takove mini pidi, 65 obyvatel a kdyz se nase pocetna rodina odstehovala, tak jich tam moc nezustalo:)) ale to mi bylo asi 8 kdyz sjem se odstehovali, ale mam to zafixovane jako RAJ, svoboda, volnost, mamka vecer otevrela okno, zavolala decka dom,no proste uzas, rodice to asi videli jinak jiste, ael oc jsme chteli aby nase decka meli taky tu volnost.pak jsme bydleli v malem mestecku, nebo na velke vesnici jak chcete a to bylo HROZNE. Presne drbarna neznala konce pomlouvali nas kvuli vsemu, je nas moc, ve skole peklo, nez jsem sla na gympl v 6 tride pak uz dobry. Ale ono mesto umi mit povahu aj vesnice. Ono staci jak se lidi drbou navzajem v panelaku, furt si bouchaji na strop, koukaji kukatkama kdo jde....to radeji volim tu vesnici, i kdyz mi je jasne, ze budeme pod drobnohledem. Zvlaste jako pristehovalci, asi zazobanci kdyz meli na postaveni barku...vsak to znate. Ale stejne se tam tesim. Lisky tam chodi davat dobrou noc. Uz abychom tam byli

Jojo, ne dědině je to prdel. My máme na autě tuningový výfuk, protože byl kvalitnější a levnější, a to se teprv všichni točí, protože to dělá strašný rachot, a jak tomu stréci nerozumí, tak si myslí, co že nemáme za žihadlo. Je to 15 let stará astra. Pomluvy neřeším, jen mě baví, jak jsou v dědině dva tábory, s Jožinem a proti Jožinovi. My teda pečeme spíš s táborem proti Jožinovi, ale to spíš proto, že oni se s námi víc baví. Taky se nám stalo, že manželovi přišel otevřený výpis z účtu z banky. Tak to zase stréci a tetiny zírali na tu výplatu. Ono sice z ní po zaplacení hypošky a spol je prd, ale to už jim asi nedocvakne, tak si myslím, že si musí představovat, jak si žijeme jak prasata v žitě. Ale je to tu super, já musím žít v přírodě, když jsme bydleli v Brně, tak jsem se hrozně trápila, byla jsem od mala zvyklá na les.

Ahoj. Taky jsem přes tři roky přestěhovaná z města na vesnici- jsme větší vesnice, ale překvapuje mě to tady pořád. Ze všeho nejvíc drbárna v Jednotě- je to tady jako ve stylu- na jednom konci vesnice si prdneš a na druhým už ví, že ses posr.... Pak mě tady neustále překvapují ti " burani" v hospodě, co si myslí, že každýmu dáš ikdyž všichni ví, že jsi vdaná a máš doma dítě. Jinak je to tu v pohodě, ikdyž tady "drbe kamen cihlu"- bez keců každej s každým. Prostě je to tady asi jako všude jinde na vesnici. Štve mě to, že každej o každým všechno ví a co neví, to si přibarví. Zdravení na dálku tady taky funguje, ale zdravím jen maminy s dětma, které znám, jinak jen když někoho míjím na stejném chodníku. A upřímně- je mi jedno, co si kdo myslí, mám je na háku. takže jo- všude je to stejný

Celé mládí jsem strávila na vesnici.Nemám dobré vzpomínky,protože když se tam přistěhoval někdo nový,tak ho ti lidi vůbec nepřijali a protože moje rodina vlastně na tu vesnici přistěhovaná byla(mamka s rodiči v 15-ti letech),tak je tam za ty dlouhé roky lidi moc nepřijali.V hlavě mi utkvělo,jak každý každého pomlouval,nenechal na nikom nit suchou,záviděl cokoliv,no prostě odporné.Teď to v naší vesnici vypadá tak,že tam kde dřív byli pole,jsou ted nové baráčky a nikdo si těch nový moc nevšímá.Bydleli jsme s v bytce,takže nad námi baráčkoví ohrnovali nosem,že oni jsou něco extra.Ve škole to byl taky děs,Celkem měla školoa okolo třiceti žáků a třídy byli spojené,nerada na to vzpomínám,proto se mi trochu ulevilo,když jsem začali na druhý stupeň dojíždět do města.Moc jsem si tenkrát přála vypadnou a už se nevrátit a ono se mi to vlastně hrou osudu povedlo.Sice mám Téměř celou rodinu daleko,ale tady jsem šťastná.Jediné,co se mi na té vesnici líbilo byla možnost jít kdykoliv na louku,do lesa,prostě ta krajina a krásně čistý vzduch,jako děcka jsme se fakt vyřádili.Ve městě se mi líbí,že mám vše při ruce,nemusím jet daleko do obchodu,školku školu taky kousek,Kromě lidí v okolí mě tady moc lidí nezná,já se nestarám o nikoho a nikdo snad o mě.Bydlím v tomoto paneláku téměř osm let a já ty svoje sousedy ani pořádně neznám,některé jen příjmení dle schránky,ale obličej k nim přiřadit nedokážu.Drby mě nezajímají,žiju jen pro kluky a manžela a jsem ráda,když tady nezažívám to otáčení celé terasy atd,však víš přesně co mám na mysli.Jinak jsme si za ty roky moc kamarádek nenašla,protože mám ráda svoje soukromí a vadilo by mi,kdyby ke mě pořád někdo chodil.Takže mi bohatě stačí návštěvy rodiny a sem tam návštěva jedné kamarádky.