banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Z města do vesnice a naopak - diskuze

20 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Už to jsou tři roky, co jsme se přestěhovali z mého rodného města do vesnice nedaleko manželova rodiště. Bydlet na vsi byl můj sen už od dětství. Myslela jsem si, že to bude prostě jen změna "místa k bydlení". A tak mě docela překvapilo, jak je žití na vesnici přeci jen jiné než ve městě. A tak uvedu pár příkladů, možná vám budou připadat malicherné, ale... Pokud ve vsi jede auto, lidi se za ním otáčení, aby viděli kdo že to je. Nejlepší to je, když jede auto kolem hospody a lidi sedí venku , ta souhra otáčejících se těl je prostě dokonalá. A já si průjezdu auta kolem naší zahrádky téměř ani nevšimnu a pak se dozvím, že jsem moc "nafrněná" :-)???:-) Nebo třeba zdravení, všichni se zdraví, to se mi líbí. Ale jsou v tom hned dvě nebezpečí . První: ve městě se zdraví z bezprostřední blízkosti, ale tady jeden človek zahlédne v dálce druhého a když ví že by se nepotkali tak na sebe pozdrav zakřičí. Na to já v pohodě stejným způsobem odpovím. Ale problém je, když dle pravidel Guta Jarkovského mám zdravit na tu dálku první já. Fakt na to dálkové zdravení moc nejsem, jsem spíš introvert a tak to ke mně nejde. A než jsem pochopila, že se zdraví i na takovou dálku, tak jsem byla vlastně za nevychovanou... A další věc, někteří starší "chlapi" si myslí, že když se potkáme, tak je mám zdravit první já (což samoz. nedělám), a tak jsem za nevychovanou a nafoukanou podruhé. No a ještě by se pár maličkostí našlo...ale už toho nechám . A ted´ proč to vlastně píšu, chci se zeptat, jestli vás při přestěhování se bud´z města na vesvici a nebo taky obráceně něco překvapilo, nebo na co jste si musely zvykat.
vítej na vesnici, já jako dítě jsem každý víkend jezdila na vesnici k babičce měla jsem tam kamarádku takže to bylo fajn,ale ostatní děti mě nepřijaly, vzaly mě na vědomí až když jsem začala chodit na zábavy. A teď bydlím s manželem také na vesnici, přesně jak jsi to popisovala tak to tady taky chodí a ještě horší zlomyslnosti a ta chamtivost a závist ta kvete taky pořádně. Ale v létě, když si skočíme do bazénu a Anička může svobodně na písek to je pak paráda, máme uzavřený dvůr tak mi můžou lidi vlízt na záda. Ale lidi tě budou nadále udivovat v tom lepším, ale i v tom horším.
Tak se přidávám k tomu, co holky psaly.jsme naplaveniny na vsi už sedmý rok a prostě jsem si tu nezvykla.Kladno mi pořád chybí.Též jsme nafrnění, rozmazlení, bohatí, neb máme dvě auta, v hospodě se nedružíme a ještě ke všemu kluka vozíme do školy jinam, když je ve vsi suprová malotřídka, jejíž ředitelka je v hospodě jako doma.Bez komentáře, kašlu na ně, jsou tu lidi hnusní.Nejhorší jsou sousedské vztahy, naši sousedi se dali dokupy s dalšími-novými sousedy a pokud není bouřka a kroupy, tak chlastaj a řvou celé noce.obrana není, protože už jednou jsme po stížnostech zažili vymlácené auto...A vcelku mi vadí, že lidi okolo vědí, kdy jsme doma a kdy ne.Mám tu jednu dobrou kamarádku, ale do Kladna bych se vrátila hned.Příroda je fajn, ale vzduch tu lepší není-každý pálí v kotlích co se dá, aby nemuseli topit drahým plynem a pak se zas pálí listí a řvou cirkulárky celé dny, a celé noci ti ožralové odvedle...Zahrádka je fajn, ale soukromí tu prostě není.
Jo tak my na vesnici jezdíme ke tchýni - přestěhovala se na bývalou chalupu a teď tam má moc krásný bydlení, ale mě by tam hráblo. Každej všechno ví, člověk se nemůže ani hnout... nesnáším procházky po vesnici, to člověk všude zkejsne, protože jsou všichni zvědaví... Navíc mi vadí, že kromě Jednoty, kde stejně nic nemají, tam není kde nakoupit. No prostě jsem zvyklá na město. Jediné, co mi ve městě schází je ta příroda.
Tak ještě pár vět...Je fakt,že mě překvapilo, jak každý o druhém všechno ví. Donese se to dokonce až ke mně, a to tady skoro nikoho neznám a ani se nezajímám. Po přistěhování jsem trochu podezřívala jednu sousedku, že pracuje v tajných službách. Co ta toho o (nás) o mně věděla... něco z toho jsem o sobě ani já něvěděla...a to jsem bydlela skoro sto km daleko. Taky je zvláštní, že jeden den se lidi hrozně pomluví a druhý, už to jsou nerozluční kamarádi-kamarádky. To na mě opravdu není. Naštěstí mám tady jednu fajn kamarádku, taky přistěhovanou.Dřív jsem si myslela, že lidi na vesnici jsou víc otevření, ale je to přesný opak. Je to takové uzavřené geto.Nám to ani moc nevadí, družíme se jinde. Ale třeba jeden z " nás náplav " co se přistěhoval z jiné vesnice, se chtěl děsně kamarádit s chlapama v hospodě. Moc si ho tam nevšímali a ani u stolu s ním nechtěli sedět, tak jim na prolomení ledů zaplatil všem panáky a hned měl společnost. Bohužel, jen jeden večer, pak to bylo zase stejné a už to tak i zůstalo. Ted´ už si chodí pro pivo se džbánkem, to je prostě život. A my s manželem si o sobě prý myslíme, že jsme něco lepšího. V "naší" hospodě jsme ještě nebyli. Já na pivo moc nejsem, mám radši kavárny a taky si rádi dáme v rest. dobrou večeři, u nás by to byli jen utopenci. Ale všechno bereme s humorem a i tak se nám tady moc líbí. Krásná příroda a volnost, prostě paráda, do města už bych se nevrátila. A dobří lidé se při troše štěstí najdou všude.
Tak já jsem z vesnice,akorát z jiné než bydlíme teď a jsem na tom úplně stejně jako ty,s tím zdravením to teda sedí občas chodím jako kůň s klapkama na očích a nestihnu reagovat tak rychle jak se ode mne čeká a to je potom haló taky mám pověst nafrněné dámy,protože nejsem na drby ,aspoň ty vesnické
Taky znam oboji. Narodila jsem se na vesnici. Potom jsem zila 9 let v Praze a tam mi moc vyhovovalo, ze se tam o me nikdo nestara. Nemusela jsem se ohlizet na nikoho, kam jdu, kdy prijdu, nasla jsem si par dobrych kamaradek a kamaradu(taky teda vetsinou pristehovanych) a vyhovovalo mi to. Vubec mi v te Praze prijdou lidi mnohem otevrenejsi, clovek mnohem lehceji najde spriznenou dusui. Ted ziju asi 5 let na vesnici, ale ne te moji rodne. no a trvalo mi nad dva roky, nez jsem si nasla jakz takz kamaradku(taky pristehovanou). Lidi tady mezi sebe nikoho noveho nepusti, stykaji se jen mezi sebou, nestezuju si, jsou ke mne slusni, ale jsem proste cizi. A do obchodu tu skoro nechodim, to zvaneni, kdo s kym a vy to nevite, pani???....ja fakt nesnasim. Je pravda, ze clovek tu projde a ostatni uz spekuluji, kam asi jde, co to mel na sobe a tak. To taky nemam zapotrebi a neucastnim se toho. Libi se mi tu ale ta svoboda prostoru, v Praze mi hrozne vadily vsude davy lidi a chybela mi moznost jit do prirody. A taky mi tam vadilo, jak moc tam vladnou penize a znacky obleceni, aut, mobilu a tak. Jak moc je to tam pro lidi dulezite. Toho jsem chtela deti uchranit, nechci, aby si mysleli, ze dobry je jen ten, kdo ma penize.
s tím zkušenost nemám,přestěhovala jsem se akorát z jednoho města do druhého ,ale čtení příspěvků mi připomnělo mého synovce,dnes je mu 20,ale když byl malý,tak jsem si ho občas brala k nám.Vyrůstal na vesničce a byl zvyklý každého zdravit,stejně tak jak to tu píšete a když jsem s ním pak šla třeba od nádraží domů k nám ve městě,tak on byl schopný každého zdravit a s každým si povykládat,no dalo mi to práci mu to vysvětlit,že koho nezná nemusí zdravit.
@jasko Jo to mi připomělo,jak moje sestřenice přijela z jížní moravy do Frýdku-Místku k babičce.A šla po ulici a cizí babka tam věšela prádlo.A ona na ní-Pozdav Pánbuh babičko,já vám s tím pádlem pomužu.A babka málem volala policajty,že jí chce okrást.Nebo moje babička,když přijede do Ostravy,tak všechny v tramvaji zdraví.Já bych se na vesnici klidně odstěhovala,ale postavila bych si vysoký plot a s nikým bych se nebavila.A nikoho nezdravila.
Ahojky, já taky pocházím z vesnice, a je fakt, že na přistěhovalce se skoro každý dívá skrz prsty, a hledá na něm něco špatného... Teď bydlím pět roků ve městě, a v léte se konečně vracíme zpět (manžel souhlasil s bydlením vedle mých rodičů), tak se těším jak nás místní budou pomlouvat, ale snad to přežijem... Pozitivní na vesnici je, že člověk ví co kdo je zač, a když potřebujete s něčím pomoct, tak víte za kým jít. To mi tady ve městě chybí.
Tak já jsem původem z vesnice, a přestěhovala jsem do města. Pár let než trvalo, než jsem si zvykla. Co mi nejvíc chybí je ta možnost, vyjít ze dveří na dvůr, kde je tráva,kde můžu chodit ve spodním prádle, protože mě nikdo nevidí. Na vsi můžu děti v klidu vypustit na houpačky. Proto jsem ráda, že tam můžeme jezdit s mým rodičům na víkendy. Co mi ale vždycky vadilo, byly ty pomluvy. Rodiče, ač starousedlíci, se sousedama nikdy moc nevysedali, protože na vsi drbali všichni všechny. Na druhou stranu výhodu města vidím v tom, že můžu s dětma navštěvovat různé kroužky, nejsem omezena dopravou. Jako děcko mě to štvalo, chtěla jsem chodit na kroužky, ale musela jsem se ohlížet, jestli mi pojede autobus domů.
u nás přesně stejné. I když zatím nikdo neřekl tak, aby se mi to doneslo, že jsem nafrněná.Nejlepší zážitek kol zdravení mám ze školy, kde jsem učila - na malém městě. Říkala jsem si město - zdravím jen kdo mě anebo koho znám.Jednou tak jdu s celou třídou a potkali jsme několik lidí. Děti tak divně koukali a pak se jedna dívenka osmělila a zeptala se: "Paní učitelko, proč nikoho nezdravíte?" Tak jsem jí vysvětlila, že ty lidi neznám - zkrátka děti z toho byli celí pryč.Situace 2.: žiju na vsi už 8 let. Když občas jedu tramvají ve městě, při nástupu se pravidelně nadechuju na hlasitý pozdrav
Taky mě to potkalo,jsem rozená Pražanda,naši si na vesnici otevřeli hospodu,když jsem za nimi přijela,vůbec mě tam místní nevzali,říkalo se o mě že jsem kurva,a to jsem tam nikomu nedala ani pusu.Cokoliv jsem měla na sobě bylo příliš extravagantní a po dvou letech to došlo i k nim a nosili to taky.Nemám na to moc dobré vzpomínky.To zdravení se mi líbilo,měla jsem pocit že mám kolem sebe pořád samé kamarády ale je pravda že si všichni chlapi mysleli že jim automaticky podržím.To je děsný.A jak si o těch místních holkách povídali v hospodě,která komu a kdy a jak a a nakonec z toho vylezlo že všechny všem.Chtělo se mi z toho úplně zvracet.Nakonec tam na disco přijel z bližšího města kluk,zakoukali jsme se a už jsme spolu 16 let a do Prahy už jsem se nevrátila.Ale musím říct že se mi po ní ještě pořád stýská.Omlouvám se že jsem se tak rozepsala,ale je mi toto téma velice blízké.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

18 %
12 hlasů

0 %
0 hlasů

7 %
5 hlasů

57 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 67 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40