Vztekající se dítě - diskuze

Jelikož si tohle živě vybavuju ze svého dětství kdy jsem mámě ztropila scénu kvůli bonbonům a v krámě se vzteky válela po zemi, tak když něco takového vidím u jiného dítěte, spíš se nad tím pousměju a vzpomenu si na sebe a jen čekám kdy mi to udělá Tadeášek taky a děsím se toho. Ale určitě si nemyslím, že má to dítě nějak špatnou výchovu nebo tak něco nebo naopak když mu matka ještě šoupne na zadek, tak ji neodsuzuji a neříkám si \"chudák dítě\" tyhle dvě reakce si právě zažia moje máma tenkrát. Mladí bez dětí čuměli co jsem to za fracka a báby mě litovaly, že jsem chudinka, když mi máma na ten zadek šoupla.

No zatim nevim. Malá ještě žádný velký hysterák nepředvedla, takže zatim jen teroreticky mám rozmyšleno, co budu dělat. Uvidíme, co ukáže praxe...Jinak nikdy jsem neodsuzovala děti, spíš jsem si říkala, že být rodičem, tak udělám tohle a toto...A teprve uvidim, co vlastně udělám já. Zatim to doma řešim tím, že ji zavřu vedle do místnosti a tam ji chvíli nechám, pak ji vyvedu a vysvětlím jí to! Ale v první chvíli ji musím odvést jinam ,páč bych ji vzteky seřezala prdel!!!

Mám to jako většina, dokud jsem neměla vlastní děti, vždy jsem si pomyslela něco o rozmazlených spratcích.. Teď se obvykle na maminku povzbudivě usměju, případně pomůžu. Vím, že to tady většina nemá ráda, když do takové situace někdo zasahuje, ani já nemám ráda řeči typu, jestli budeš maminku zlobit, odnesu si tě domů atd. Já spíš na to dítko mírně promluvím a oni se přece jen cizích víc stydí a spíš se uklidní. Nejedna maminka už mi děkovala. O zdravotních problémech jsem vesměs nepřemýšlela.

Lucka to venku nemá a já si tak moc cizích dětí nevšímám

Já už začínám pociťovat, že by se to mohlo týkat i mě, protože je Verunka dost tvrdohlavá a chce všechno po svém. A když to tak není, jako včera, chytla poprvé v životě dost drsný hysterák S rodiči vesměs soucítím a kolikrát mě i napadne, jestli dítě nemá zdravot. problém, ale to člověk jen tak nepozná.

Mě je to fuk, myslím, že zdravotní problém je u tak mizivého procenta děcek, že nenapadne nikoho.Ale manžel... Ten změnil postoj před a po. Před každé sebemíň uřvané děcko bylo rozmazlený parchant a hned by mu napleskal. A po... Už nejsou parchanti, ale malí chudáčci, kterým rodiče něco zakazují.

nereaguju na to, sice mi to leze na nervy, ale vydržím to, zdravotní problém mě nenapadne nikdy, spíš rozmazlenost. Co se týká času před dítětem a po..tak na to mám pořád stejný názor. Vztekající se dítě bych doma teda nechtěla

I jako bezdětná jsem byla cvičená od svých synovců, což byli ultraspratci. Takže jsem maximálně politovala rodiče a nijak jsem to neřešila.No a teď, když vidím nějakou takovou scénu, tak se jen tiše modlím, aby mě tohohle Matylda ušetřila.

Já na to nepohlížím tak nějak vůbec. Prostě vidím dítě, řve, řeknu si něco jako \"díky bohu že tohle nedělá moje dítě\" a odcházím. To poslední co bych řešila je volat nějakou policii, to by fakt ta matka musela to dítě nějak brutálně bít. Nenapadlo mě asi nikdy že je to projev nějaké nemoci, ale já fakt že bych stála u dítěte v hloučku nějakých lidí, to prostě nehrozí. Nesnáším tohle vměšování lidí, stejně tak jak mi vadí když mi v metru neznámá paní řekne že je dítě moc nebo naopak málo oblečené a tak. Ať se každý stará o to svoje. Kdybych zažila to co Barča, tak já bych se asi neznala co bych těm lidem řekla, to by si za rámeček nedali. Maximálně kdybych třeba viděla maminku jak se nad tím dítětem hroutí tak bych jí nabídla pomoc. Ale není to rozdíl teď s dětma a bez nich, já doma zas tak velkého vzteklounka nemám a takové situace vůbec neznám.

než jsem měla děti, tak jsem si říkala, jak je to hrozný.Teď už chápu. Vojta se teda nevztekal, ale Áda teď lehá na zem docela často Rodiče lituju, protože vím, jaký to je. Rozhodně se nezastavuju a nedávám \"chytré\" rady. Zdravotní problém mě popravdě nenapadne, ale teď, co zažila Bára, tak si na to asi vzpomenu.

no nikdy jsem na to nijak nereagovala ani teď ani předtím...buď sleduji z povzdálí nebo se o to nezajímám..říkám si rodič asik ví nejlíp co na jeho dítě platí..a jestli je rozmazlené a vzteká se a nebo je nějak nemocné. ..

odejdu,nesnasim detskej rev...ani u svejch,natoz u cizich...nekoukam na nej,je mi to uplne jedno,mam sve starosti,k cemu se zabejvat cizima

Usměji se na rodiče a řeknu -já to znám ,mám 3 děti.Když vidím,že to je vina rodiče,řeknu si -vidíš,rozmazluješ a ted to máš.Jinak si nevšímám,ani nepozoruji z dálky.

Co mám Markétku nikoho neodsuzuji. Ono vychovat dítě je dost náročné, takže proč se na někoho dívat skrz prsty, jen proto, že se mu dítě vzteká. Kor když o jeho situaci nic nevím.

nevím, jak jsem na to pohlížela dřív. asi nijak. dneska s nějakýma zkušenostma mě napadá (někdy!), co by mohla matka udělat jinak, a myslím, že vždycky je to tak, že by se měla uklidnit (což je můj největší problém a slabina, proto si toho všímám). a často mě napadne, jestli dítě není nemocný.prý se má matkám vyjádřit podpora - což já neumím, když je naštvaná na celej svět, ale když je docela v poho, usměju se , jakože vím, o co jde. žádný rady bych nedávala - ale kdoví, co budu dělat, až mi bude šedesát.

Nereaguji.Vím jak se dokáže vzteknout Matyášek a jak je tvrdohlavý Tobiášek,takže si maximálně pomyslím,že nejsme sami a s rodiči soucitím.

absolutně nereaguju, mám taky vzteklounka, takže soucítím s podobně postiženýma rodičema a kdyby měl někdo řeči, tak by mě vyprovokoval k takové diskuzi, že už by příště taky jen chápavě přihlížel

No před Alexem jsem si myslela něco o nešťastných dětech, kterým rodiče nerozumí teď už maximálně sleduji z povzdálí, zasáhla bych jedině, pokud by tam došlo k výrazné agresi ze strany rodiče.

no, před tím, než jsem měla dítě, tak jsems i pomyslela něco o rozmazlených spratcích, ale už jsem to nijak v hlavě neřešila :) Teď se Stázulí to beru podstatně jinak, ona je takový fajný typický vztekající se spratek

zdravotní problém mě asi hned tak nenapadne, ale nereaguji, teď po zkušenosti s histerickým vztekáním Nikči ty rodiče jen lituji, ono není zrovna milé vidět ty nechápavé pohledy lidí co nemají děti nebo to už prostě zapomněli, že tohle děti dělávají

Zaujímám stejné stanovisko jako Helenice. Raději pozoruji z povzdálí.Holky se zas až tak moc nevztekaly a typický histerák jsem s nimi nezažila.

zalezi jaka je to situace-sou situace kdy vidim ze si za to muze matka- to si reknu neco pro sebe a obcas oocku koukam jak reaguje.. kdzy je to kamaradka a uz si nevi rady- povidame si o tom..kdyz je to uplne nekdo cizi, a jdu jen kolem- nezajima me to,.,

Driv pred ditetem jsem si myslela o rodicich veci neprlis lichotive. Ted s Vasikem - ten to zatim neudelal, ale vim, jak se dokaze vztekat - ty rodice v duchu lituju, protoze mi je jasne, ze v takove chvili s tim ditetem nic udelat nemuzou. Pokud bych vedela, ze je dite nemocne, tak bych se spis snazila pomoct, jenze problem je, ze se to nepozna...

Hned si taky odpovím. U mě je to nastejno jak před tak teď. když vidím vztekající se dítě v obchodě že něco chce myslím si svoje o rozmazlenosti, ale je to možná tím že Ondra sice začne ale nechá si to vysvětlit za nějaký kompromis. Po zemi se mi válí doma a tam je mi to šumák neb to nikdo nevidí. Nad válejícím se dítěti venku, či jakoby tvrdohlavém nahlížím trochu jinak, právě z důvodu že by mohl mít nějaký problém, to vím z předchozí práce že se může dítko zaseknout a uklidnit je ho problém nebo by to vedlo k ještě horšímu stavu. Celkově mi je líto všech rodičů které mají vztekající dítě a musí snášet pohledy lidí kolem a někdy i nevyžádané rady.

Už ignoruju.Prostě se radši vzdálím a max. sleduju zpovzdálí. Zejména, pokud se jedná o dítko tmavší pleti. Stejně vedu i Helču. O případné oplétačky s policajtama a svědectvím nechci mít žádné oplétačky.