Konečně jsem se k tomu všemu dostala, omlouvám se za román, ale napíšu to sem. Baruška celou středu šíleně zvracela, obloukem třeba 3x za sebou, než měla prázdný žaludek. Po každém jídle. Poblinkala ten den všechno co v bytě máme. Večer na pohotovost, tam se poblinkala při příjmu, pak na pokoji při svlékání. Dělali odběr krve, výtěr z krku, zadku a nosu. Už to nebyla sranda, začala blinkat žaludeční šťávy a žaludek se jí navaloval téměř neustále a já měla děsný strach že se v noci zalkne. Výsledky krve byly v pořádku, doktor řekl že dehydratovaná ještě není ale ať dávám po lžičkách kulíšek. Ať něco ten žaludek snese. Sestřička mi poradila ať si jí dám k sobě do postele. To jsem také udělala. Nespala jsem ani minutu tu noc, držela jsem Barunku za ruku, ona se celou noc mlela, pořád mě hledala, pak jsem se k ní přitiskla a v mžiku spala (podotýkám že doma spí sama v pokojíčku a usíná také sama od narození, naopak jí přítomnost jiné osoby dost ruší). Ráno doktor řekl že jí napíchnou na 3 dny infuze, že se mu vůbec nelíbí. Já už byla mimo, řvala jsem jak malá holka. Tak mi dal hodinu, pokud do hodiny Baruška vypije 100 ml kulíška, a takhle celý den, tak jí dávat infuze nebudou. V duchu jsem podotkla že tohle bude prohraný boj, že ona z flašky nepije. Donesli takovou tu dětskou co jsme měli my když jsme byli malí, tvrdé pítko, malý hrníček, 2 dírky:) Baruška to dvakrát zkousla a vypila NAJEDNOU 75 ml!! Hltala jak blázen, já brečela štěstím, doktor nadšený. Celý den jí kontrolovali a ona pila a pila. Bohužel jí k tomu vystoupaly teploty, 39.3 a nešlo to vůbec srazit, paralen pomohl ale nurofen skoro vůbec. Večer už povolili jí nakojit, ale jen trošku. Tak jsem ulevila jednomu prsu (druhé už bylo jak beton a musela jsem odstříkat, ale o mléko jsem tam asi definitivně přišla). Baruška od té doby nechtěla kulíšek ani flašku s tvrdým pítkem (je to hérečka). Celý den víceméně jen prospala, ležela tam malátná na posteli a koukala buď do blba nebo na mě, ale ani úsměv, nic. strašný pocit :(Teploty nemizely, do toho špatný nález v moči. Další den se trochu srazily teploty, ale přidal se průjem. Ale Baruška se cítila lépe. Začla se zase smát, plazit se po posteli a hlavně už toho přes den moc nenaspala a my byli v izolaci takže udržet jí v pokoji 2x2 metry, to byl horor. Hlavně v noci, pořád jí něco budilo - sestřičky, dveře, jiné děti... děs. Chtěla jsem domů. Udělali kontrolní odběry, moč, vše bylo v pořádku tak ač se jim nechtělo kvůli tomu průjmu , řekla jsem že léčit se miminko může pouze když je vyspalé a ve známém prostředí. Pustili nás s tím, že výsledky stěrů budou v pondělí.Včera jsme byli na kontrole. Stěry kupodivu vcelku v pořádku, v krku jen nějaký stafylokok ale ten průjmy nezpůsobuje. Neví se čím to mohlo být, asi nějaká viroza. Baruška se cítí mnohem lépe, ale za 7 dní zhubla o 350 gramů!!! a já asi definitivně přišla o mléko z levého prsa. Baruška saje a saje ale nic. Pravé zatím jakžtakž funguje. Za 14 dní jdeme na převážení a zvažujeme s doktorem UM. Tak držte prosím palce ať už se nám tohle nikdy nevrátí protože vidět miminko bezmocné ležet v nemocniční posteli, to je asi nejhorší pocit, který maminka může zažít