Víra? - diskuze

každej v něco věří...i když ne třeba v křesťanskýho boha...mě křesťanství konkrétně přijde jako obrovský pokrytectví, spousta křesťanů za tu svou víru schovává prohřešky...i já věřím, že je něco mezi nebem a zemí, nějaká vyšší síla...a úplně nejvíc věřím v osud...

Kdysi se tu na něco podobného ptala Danicka84 a té jsem odpověděla toto:Ahojky, já v Boha nevěřím. Nebo teda ne v takovou tu \"klasickou\" představu Boha. Věřím, že existuje cosi jako \"vyšší dobro\" nebo jak bych to měla napsat. Prostě něco, co nám pomůže najít správnou cestu, správný směr. Taky ale věřím, že nic není zadarmo. Nemůžu sedět doma s rukama v klíně a čekat, že někdo vyslyší a splní má přání, aniž bych se já nějakým způsobem snažila je proměnit ve skutečnost. Věřím na možnost volby a taky na to, že nic není úplná náhoda a všechno má svůj smysl. No nevím, jestli to dává smysl :) Snad pochopíte, co mám na mysli...A dodneška se na tom nic nezměnilo

já jsem věřící, do kostela chodím občas. Fanatik nejsem a Šifru jsem četla taky a moooc se mi líbila. Film nic moc nebyl. Ať si každý věří, čemu chce.

Řeknu vám to asi tak: Rodiče věřící jsou, takže od mala jsme byli vedeni k víře - modlení, kostel, v dospívání různé křesťanské mládežnické akce, jako např. setkání s papežem, celorepublikové setkání apod. (ale nebyla jsem nikdy taková ta fanatička, prostě mě to jen bavilo). Nějak okolo 20let to ve mně postupně vymizelo, začala jsem pak chodit se svým nynějším manžou, který ve víře nikdy nežil a když viděl, jak to v kostele probíhá, tak začal mít proti církvi velké výhrady. Já se postupně stala asi ateistkou, nebo nevím jak to mám nazvat, prostě asi už na Boha nevěřím. Bohužel mí rodiče to nedokázali pochopit a mysleli si, že to je jen nějaký můj zkrat a když mě do toho budou nutit, tak se mi to zase vrátí. I přes několik hádek s mým vysvětlováním, že už prostě \"nevěřím\" si stáli za svým a MUSELA jsem poslouchat. Několikrát i zazněla oblíbená rodičovská věta \"Dokud strkáš nohy pod náš stůl, tak nás budeš poslouchat!\" Bylo to stejné až do doby, než jsem se vdala a odstěhovala. K tomu bych ještě podotkla - bydlet se svým budoucím mužem jsem mohla až po svatbě!!! Z jistých důvodů nám \"hromádku\" nedovolili Teď už se vzpomínkám směju a s našima vycházíme skvěle

Jsem křtěná,do kostela nechodím,jakoby myslím na mše,ale když jdu kolem kostela,klidně nakouknu jaké to tam je pěkné..Věřím v \"NĚCO\" mezi nebem a zemí,spousta situací a věcí v našich životech,dává velký smysl,takže \"někdo\" to tak prostě zařídit musel!!!!

Cítím to podobně ani tak ani tak. Člověk nikdy neví..ale pokřtěná nejsem u nás doma nikdo nikdy věřící nebyl.

Terko,mám to stejně jako Ty.Nejsem Věřící,ale něco existuje.Určitě.

Byla jsem vychovaná jako věřící-ale se zdravým rozumem.U příjmání jsem byla,do náboženství jsem chtěla chodit ještě jako malá sama.Pak jsem přestala.Do kostela se ráda podívám,ale nechodím na mše.V poslední době jsem celou tou církví dost znechucena,mám k tomu plno důvodů.Jinak ať si každý věří čemu chce,ale a´t se nechová jak fanatik a neovlivňuje ostatní.Holky,já mám švagrovou a je to děs.Mladá holka jak fanatička,já si s ní ani nemám kromě dětí co říct.Když zjistila,že jsem četla knihu Šifra mistra Leonarda,tak se rozbrečela a ať to nečtu,protože se její kamarádka dostala do blázince kvůli tomu a že to probírali s farařem......Tady vidíte,co to je za fanatizmus.A je toho plno kolem,ani to nepíšu,bylo by to na dlouho.Ale ty její názory mě vždy položí na lopatky a po návštěvě jsem psychicky vyčerpaná.

tak to jsme na tom stejně. Jinak církev nemám moc ráda z určitejch důvodů.