Tak já přihodím nějakou story z víkendu u rodičů. Za prvé nás teda vždycky ta návštěva po rodičích totálně zničí a to jak fyzicky, tak psychicky. Nejdřív jsme byli u mojí mámy a séger. No tak jsme mámě řekli o miminku, tak nečekaně byla nadšená. Dokonce i slzička ukápla, ovšem to rychle zamaskovala, aby náhodou nemusela říct něco v tom smyslu, že má fakt radost. Jen se ptala, jestli to bude holčička...(Proč si každej automaticky myslí, že když máme doma kluka, takže teď toužíme po holce???) No atmosféra doma byla celkem příjemná (kdo četl můj příspěvek o tom, jak prudila v \"tchýních\", tak k tomu jen dodám, že ty maily psala v alkoholovém opojení a nic si z toho nepamatovala, takže jsem do toho nešťourala).Pak jsme jeli k tchýni. Tam je to vždycky nervák, protože mají psa, kterej z nějakýho důvodu nemá rád děti. Takže musí mít košík a i přesto nemám zrovna dobrej pocit...ale že by ho dali ven, to je ani nenapadne. Přitom mají dvůj a zahradu jako kráva. No nic. Jenže samozřejmě Kubíka pejsek zajímá, takže by furt za ním lez, takže to bylo pořád hlídání. No a když nešel po psovi, tak musel zkoumat, co tam kde babička s dědou mají. A to mě teda teprv štvalo. Oni ví, že jim přijede roční vnouček a všude se povalují takový věci jako nůžky, klacíky na mávátka...atd. jako by si to nemohli někam schovat vejš. No a samozřejmě plnej stůl jídla - ale nic vhodnýho pro dítě. Jenže to se Kubíkovi těžko vysvětluje. A pro babičku a hlavně prababičku jsem byla ta nejhorší, protože Kubíkovi nic nedovolím...A i když jsme mu vzali hračky a snažili se ho zabavit, tak to bylo věčný napomínání a lítání za ním...fakt hrůza. Byli jsme tam přes noc, takže druhej den to bylo nanovo, ale ještě horší...Tak jsme ho před oběděm vzali ven, aby se prospal... a když jsme se vrátili, tak jsme zažili docela šok - oni pozvali na oběd i dědovo děti s rodinou. Jako já proti nim nic nemám, ale my se ani nevěšli všichni ke stolu. Prababička jedla na židli u kuchyňské linky, babička s dědou na baru a my ostatní - jsme se mačkali u stolu - u toho stolu nás bylo 7. Naštěstí Kuba ještě spal venku v kočárku, protože to nevím, jak bych se najedla ještě s Kubou na klíně. Naštěstí po obědě všichni hned zmizeli jak pára nad hrncem, no a my začali balit taky... No a jak už víte, tak když jsme přijeli do Plzně, tak nás doma čekalo praklý akvárko a vytopená kuchyň... Ten výlet se vyplatil