včera jsme byli na vítání občánků na místním zámku, který vlastní americký herec, viděla jsem zámek po 15ti letech a je to tam fakt krásné, byli jsme tedy jen v jedné místnosti, která může sloužit jako obřadní, a viděli jsme zahradu a dvorek uvnitř zámku, no krásně to tam předělal, ta místnost pro obřady taky nádherná, tam by byla i krásná svatba....FAnoušek to celkem zvládl, i když se mi pak strašně sápal po kytce a vztekal se, že mu ji nechci dát, tak zase až tak moc nerušil, až budu mít fotky určitě ukáži, Nikča byla taky spokojená neb si na zahradě zámku posbírala paví pera, teda to nejkrásnější ocasní jsme nenašli, ale těch ostatních máme dost , dnes byl od rána zmatek a chaos, měla jsem krásně časově naplánováno jak hodím Nikču do školky, zajedu do nemocnice na krev, hodím Fanouška druhé babičce a zajdu znovu do nemocnice na sono a na chirurgii, a na oběd domů, jenže Nikča se ráno vzbudila s tuberovým kašlem, takže mě bylo hned jasné že do školky nemůže a musí ji poslechnout doktor, takže jsem do ní rychle naházela jogurt, rychle oblékla, odhlásila jsem ji ze školky do pátku a jeli jsme - nejdřív do školky pro zapomenotou kabelku z minulého týdne, jelikož jsem měla strach že další týden už by tam na nás nemusela počkat, pak k dětskému lékaři,jako na potvoru když spěchám tak jsem musela čekat u závor, a to zrovna takovou dobu , u dětského lékaře bylo asi 5 dětí před námi, ale měla jsem ještě hodinu rezervu tak jsme čekali, nemohla jsem kvůli sonu snídat a tak jsem si s sebou vzala alespoň vodu na pití, jenže se mi v ordinaci vylila do kabelky, dokážete si představit jak 0,5 litru vody proteče látkovou kabelkou, a zrovna dětský pultík, ještě že díky Nikčiné rýmě jsem měla dost kapesníků, spotřebovala jsem asi 3 balíčky, trapas v ordinaci kde jsem musela položit na zem kabelku ze které to stále kapalo jak byla promočená, NIkča to naštěstí na průduškách nemá, takže má jen sirup na kašel a kapky do nosu, odešli jsme a vlezla jsem k nejbližším vietnamcům koupit si kabelku, jelikož s tou promáčenou jsem nemohla ještě courat po nemocnici, nehledě na to že by mi všechno vevnitř totálně navlhlo ap romočilo, rychle jsem tedy zachraňovala všěci z kabelky, doklady do nemocnice jsem naštěstí ráno dala do igelitového futrálu, to mě asi osvítil duch svatý, takže až takévá škoda díky té potopě nevznikla, jen 200 Kč za kabelku ,rychle jsem odvezla děti k babičce, naštěstí byl doma i děda takže obě děti zvládli perfektně, doběhla jsem do nemocnice, v odběrovém centru fronta jak blázen a já měla už jen 15 minut do vyšěetření na sono,ale šlo to poměrně rychle tak jsem čekala, už se mi z hladu podlamovali nohy a začala se mi motat hlava, ještě jsem měla strach že tam s sebou seknu, zrovna ve frontě přede mnou se jim jeden chlap složil , ale zvládla jsem to, na sono jsem dorazila jen s 15ti minutovým zpožděním, pak jsem čekala 2 hodiny na chirurgii, děs, no ale - výsledky jsou výborné, žlučník v pořádku, kameny nikde, ledviny v pořádku, jen trochu ztučnělá játra , a to co mě tolik bolí jsou nervy, které vedou v mezižebří, mám mít klid a brát léky na bolest (no to je mi tedy léčba ), ale švagrová to prý měla taky a chodila na rehabilitace na cvičení, tak ještě zajdu ke své mudře předat jí zprávy, nechám si zkontrolovat cholesterol a zeptám se jí na rehabilitace, dneska jak mi to promačkával to teda bolí fest, au au....no takže mám doma maroda a já můžu pomalu polehoučku končit se žlučníkovou dietou a modlím se za to aby mě ten záchvat už nikdy, nebo alespoň hooodně dlouho, znovu nechytil