Unesl by vas vztah postizene dite? - diskuze

tu reportáž jsem taky viděla,bylo to dost citlivé téma a můžu říct,že se mi svíralo srdce,že by se na naše dítě otec vykašlal,jen kvůli tomu,že není jako ostatní,musí to být moc těžký,ale já věřím,že jsem našla chlapa,který by za svým dítětem stál,s tím je asi i každé riziko těhotenství,že nikdo neví jestli to bude v pořádku jen v to všichni věříme ,doufám,že budeme mít štěstí i s druhým mimi a bude také zdravé. bohužel moje sestra má také středně postiženého kluka,který bude muset chodit do speciální školy s asistentem a jejich vztah je dost křehký,protože manžel je dost časově vytížen a ségra se stará o 2děti 2roky od sebe s tím,že jsou jako dvojčata ,protože Ondra je mentálně opožděn,takže vím jak je to psychicky náročné pro celou rodinu.

Zatím tohle řešit nemusím, ale pevně věřím že by to Martin zvládl.

hmm, tak víc jak z chlapa, ten má svatou trpělivost a je naprostý kliďas, bych měla lufta ze sebe , ale prostě bych musela !Jinak , jsem vážně ráda, že máme všechny děti zdravé a podobnou situci jsme nemuseli řešit ŤUK,ŤUK,ŤUK na dřevo

Nevim, jestli by to zvladl manzel, ma malo trpelivosti i na Adamka, ktery je jinak moc hodny. Ja za sebe bych se to snazila zvladat, je to prece moje dite.Jednou, kdyz jsem mela asi tak 13 jsme s mamkou videli rodice s postizenym ditetem a ja, hloupa rekla \"jak takove dite muzou mit radi?\" A mamka mi na to rekla: \"Jsi hloupa. Takove dite musi mit jeste radeji a davat mu jeste vic lasky, nez zdravemu diteti\" A tim se snazim ridit.

Myslím,že ani jeden by jsme neměli odvahu na to vychovávat postižené dítě(myslím nějaké težší postižení).Obdivuji všechny ženský i chlapi,co tohle zvládají.

Těžko říct když michalova setsra zjistila že její dcera má rozštěpy patek,rtu ale fakt všeho tak šla na interupci Michal s ní souhlasil že by ta holčička měla šílený život museli by jí krmit hadičkama a lítala by z jedné operace na druhou.Já osobně jsem říkala že bych nedokázala v 6 měsíci nechat zabít své dítě,naše názory se rozcházeli

já sama bych to nesla hodně těžce a Ota taky..nevím co by následovalo

Myslím si,že manžel by to zvládl v pohodě on prostě je podle mého ten typ.Horší by to bylo se mnou.Asi bych to nesla dost těžce,ale časem bych to určitě zvládla taky-vždyť by to bylo moje dítě.

Já jsem to včera taky viděla a občas o tom přemýšlím.Ale jak říká Lucie73,dokud to člověk nezažije,nedokáže to dopředu odhadnout.Můj přítel je hodně trpělivý,ale fakt nevím,jak by to zvládal.A taky nevím,jestli a jak bych to zvládala já.Prostě bych musela.Ale pevně doufám,že to nebudeme muset řešit...

Mám postiženého brášku(39)život s ním není jednoduchý a podle toho vypadá i manželství mých rodičů,jak já bych si přála mít svoje rodiče v pohodě aby se spolu bavily a kominikovaly tak jako já ze svým manželem.Ten pořad o postižených dětěch jsem včera viděla bylo to v SAMA DOMA a obdivuji obě dvě ženy které v tom pořadu vytupovali,i když jak jsem na konci v titulkách zjistila bylo to točeno už v roce 2001 tak třeba jsou dneska někde úplně jinde.Sama za sebe mohu říct že živost s postiženým člověkem opravdu jednoduchý není

to nemůžu jednoznačně říct,myslím že tyhle věci se řeší až když nastanou....dřív to člověk asi nedovede úplně pochopit jaké to je a jak se život s takovým dítětem liší od běžných rodin.Asi je taky rozdíl když je takové dítě v rodině už od narození a nebo když se nemoc objeví během života. Konec konců i děti se rodí zdravým a vitálním rodičům a před jejich očima se z nich postupně stávají senilní,protivní a leckdy mentálně nesnesitelní jedinci. A musí to s námi vydržet až do konce :-)

Jedna reálná zkušenost-můj exmanžel to neunesl a následoval rozvod.Myslím,že ani dnes není se situací úplně smířen.Ale myslím si,že je to o osobnosti.Znám i případy,kdy postižené dítě vztah upevnilo a zocelilo.