Učenie - diskuze

A neučil by se sám? My jsme totiž v rodině všichni takoví cholerici, že jsme se se ségrou od malička musely učit samy, bylo to prostě v klidu, zatímco pokud se s námi učili naši, hlavně teda tatínek, tak to skončilo jeho skoroinfarktem a naším řevem. Jediný, kdo nás zvládal, byla babička, která učila na základce, tak ji hned tak něco nerozhodilo.Já teda teď občas drtím se ségrou právnickou němčinu i angličtinu, zkouším ji ze slovíček a z frází, usínám po prvních pěti minutách.Ještě mě napadlo, jestli Ty a manžel umíte německy, jakože asi jo, nepomohlo by se třeba každý druhý den bavit jenom německy? Jako že by odpadlo takové to: Teď se jdeme učit.

Jestli Tě uklidní, probíhá to takhle ve většině domácností, ve kterých děti rodičům nejsou lhostejné.Ale neboj, přinese to své ovoce. Např. mám v živé paměti, kdy mě 2x při cvičení 5letého syna na klavír skoro odvezli na koronárku. Slzičky byly také. Zrovna dnes zahrál bez chyby a plynule svou první skladbu obouručně. Volal: \"Mami, to je zázrak.\" U toho mě radostí objímal. Objasnila jsem mu, že to není zázrak, ale jeho předchozí pilná práce a cvičení. Byl z toho tak nadšený, že zatímco jindy by vše nejraději hrál pouze jednou, tuto skladbu nám zahrál ještě 4x Stejně tak probíhala logopedie u dcery, synova jízda na kole a jistě bych si vzpoměla na spoustu dalších aktivit, kterém jim dnes činí nesmírnou radost.Takže: Vydržet! Naše 70letá rodinná přítelkyně na to má pěkné motto: \"Vždy je lepší, když pláče dítě než rodič.\"

Kolik je tvému klučinovi let? A jak to vaše učení probíhá?

učíme, většinou já, ale někdy se poštěstí, manža je doma, tak mu to ráda přenechám ....jinak se divím, že je Kuba ještě celej....ten jeho laxní přístup, je na mně ,cholerika, jako červený hadr na býkaNjn, nedá se svítit, holt to musíme vydržet