trochu odlehčím :-) - diskuze

Možná víte, že jsem od přírody stresař, zmatkař a prostě takový blázen :-)Dříve jsem měla hrůzu jet sama vlakem, ale to už se naštěstí změnilo, v poslední době jezdím často.Ve středu byl ten svátek, volno, venku nádherně, tak jsem sbalila kluky a že pojedem na otočku do Olomouce za bráchou.Moje první \"perla\" přišla v okamžiku, kdy jsem měla otevřít dveře a vystoupit. Pokaždé když jedu mám největší strach z toho, že to neotevřu a pojedu dáááál. No a co se nestalo, ty dveře jsem zaboha nemohla otevřít. Poprosila jsem paní zamnou, té to taky nešlo a lidi kolem už začali být docela nervozní, naštěstí bylo venku dost lidí a ti to otevřeli. Stát se to někde v Karviné na zpáteční cestě, kdy vystupuju sama a venku nikdo není....noooo, asi bych jela až do Třince :-DZpět jsme měli jet v 17 h a já říkám-no když pojedem až v 19h, doma po 20h a to Maty v pohodě zvládne dopsat ještě kousek úkolu a zároveň se v pohodě vyspat do školy, Jakub do školky. No a přijdem na nádraží, tak plno vlaků, plno lidí a samé hlášení o zpoždění. Náš vlak zatím v cajku, jen naskočilo 5 minut, později 10 minut zpoždění. Zatím jsem byla v klidu, ale po nastoupení do vlaku už naskočilo 30 minut a to jsem začala být neklidná, obzvlášť, když nebylo místo na sezení, kluci utahaní a představa, že budem stát 30 min v Olmiku+další čas, než zastavíme v Hranicích....no, ale najednou naskočilo 50 minut zpoždění a k tomu hlášení, že je nehoda na trati a opravdu nikdo neví, kdy vyjedem. Já jsem vzala telefon, volala Petrovi a v podřepu jsem pořád říkala, panebože atd....No lidi z kupé měli asi fajnou zábavu mě poslouchat. Do toho kluci, že jsou unavení, kdy budem sedět atd....No a v tom kupé, u kterého jsme stáli to někteří vzdali a šli na autobus a tak se pro nás tři uvolnilo místo. Tam jsem se dozvěděla, že takhle popojíždí tento a zárověn další vlaky ve všech směrech už pěkně dlouho. Do toho chtěl Jakub čurat, tak jsem s ním šla a nemohla se na žádný ze záchodů dostat, pak teda jeden otevřít šel. Pak jsem jim to říkala v kupé, že je problém se dostat do záchodů. Za chvilku chtěl Jakub zase, myslela jsem, že si vymýšlí, jen aby nemusel sedět, nakonec měl už oči navrch hlavy, tak jsem s ním šla a nedostala se do žádného ze čtyř záchodů....tak jsem ztrpolila menší paniku, že jsou zamčené záchody :-D Zpoždění se prodloužilo na 70 minut a já už byla totálně na nervy, kdy se vůvbec dostanem domů. O mě nešlo, ale štvalo mě, že jsou kluci tak unavení a ráno vstávají. No a pak šla průvodčí a pán z kupé ji říká, že se nejde dostat do záchodů a že Kubík už to nemůže vydržet, ona na nás koukala jak na blbé, že tyhle záchody se můžou používat i ve stanici, chytla dveře a otevřela. Víte co jsem totiž já udělala?????? Já je otevírala jiným směrem, jak jsem byla už tak zblblá a unavená :-D No, pak jsem se konečně rozjeli, přibližně v dobu, kdy už jsme měli být doma :-/ Po chvilce cesty jsme stáli někde v poli a opět čekali. Ona totiž mezi Hranicemi a Přerovem spadla trolej. Takže nám šlo o to, překonat ty Hranice a pak už jsme věděli, že budem v klidu frkat domů...Kluci pak usnuli, já měla natažené nahy na Jakubovo sedadlo naproti, aby si ze mě udělal jakoby postel, z druhé strany měl na mě nohy Matěj, v Ostravě jsem myslela, že mám procvaklé koleno a vyvrklý kotník, tak už jsem je prostě tak jemně sundala, no, skoro do Karviné jsem necítila nohu :-D Doma jsme byli okolo 23h. K tomu jsem měla totálně vybitý mobil a modlila se, at vydrží aspon do Ostravy,abych dala Petrovi vědět, kdy nás má vyzvednout. Přijeli jsme totálně unavení, Matymu jsem napsala omluvenku, proč nemá dopsaný úkol, učitelka to pochopila.Já byla ráda, že mám další den až na 7 a ne na 5, to bych asi nevstala. No celý čtvrtek jsem byla jak mrtvola, to by jeden nevěřil, jak je to cestování únavné :-DKdo dočetl až sem, tak je frajer, protože jsem se nějak rozepsala :-D